21. září 2015 7:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Milada Horáková, symbol zločinů komunismu a ‚nejchytřejší žena‘

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 20Diskuse
Milada Horáková v roce 1947. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Milada Horáková v roce 1947. | foto: Reprofoto
PRAHA Československá politička Milada Horáková, která byla jako jediná žena po únoru 1948 popravena z politických důvodů, představuje symbol aktivního boje proti komunistickému režimu. Jako symbol je oslavovaná a jako na symbol se na ni útočí.

Chce-li někdo obsadit přední stránky novin či hlavní vysílací čas televizních stanic, stačí zpochybnit osobnost Milady Horákové. Údělem symbolů ale je, že o jejich skutečnou podstatu není velký zájem - jsou zbožňovány, nebo zatracovány, čímž se kolem nich vytvářejí legendy a mýty. Tyto skutečnosti se nevyhýbají bohužel ani Miladě Horákové, přitom o okolnostech jejího životního příběhu nepanuje přílišné povědomí. Dochází tak k situacím, že internetové stránky mladých lidí, kteří deklarují, že chtějí zkoumat příběhy politických vězňů z padesátých let, obsahují v pětiřádkovém medailonu Milady Horákové pět faktografických chyb.

Milada Horáková

Milada Horáková

A není to pouze problém mladých a nezkušených lidí - ředitel jednoho z vědeckých ústavů před několika lety ve vysílání veřejnoprávní televize zopakoval jeden z nejčastějších mýtů objevujících se v souvislosti s Miladou Horákovou, a sice tvrzení, že byla odsouzena k trestu smrti již v době druhé světové války. Nacistická pseudojustice ji přitom odsoudila „pouze“ k trestu osmi let káznice. Ve světle těchto skutečností není příliš překvapující, že jediná knižní biografie Milady Horákové od historičky Zory Dvořákové se žádným knižním bestsellerem nestala, i když by si to bezesporu zasloužila...

Sloužit druhým

Milada Horáková se narodila 25. prosince 1901 v rodině obchodníka Čeňka Krále na Královských Vinohradech v Praze. Její rodný dům se nachází na rohu dnes poměrně frekventovaných ulic Rumunská a Bělehradská. Žádný z jejích rodičů nebyl rodilý Pražan - otec pocházel z mlynářské rodiny z Hodkova u Zruče nad Sázavou, matka Anna, rozená Velíšková, byla dcerou truhláře z Kutné Hory. Druhorozená dcera manželů Králových byla 4. ledna 1902 v římskokatolickém chrámu sv. Ludmily na dnešním náměstí Míru pokřtěna, a to jmény Milada, Anna a Vlasta. Čeněk Král, zaměstnaný tehdy jako disponent českobudějovické továrny na tužky, se hlásil ke stoupencům T. G. Masaryka. Navštěvoval demonstrace, odebíral tiskoviny, do nichž přispíval Masaryk, a v tomto duchu vychovával i své děti. Milada tak vyrůstala v prostředí, kde slova o masarykovském „životě v pravdě“ nebyla frází, ačkoliv v dnešní době, kdy se k Masarykovi ostentativně hlásí takřka celá politická elita, znějí bohužel kýčovitě až směšně.

Milada Horáková v roce 1946.

Milada Horáková v roce 1946.

Po vychození obecné školy začala Milada Králová studovat na dívčím reálném gymnáziu v Korunní ulici na Vinohradech. Její prospěch byl vynikající, v předvečer vypuknutí první světové války však postihla rodinu těžká tragédie. Na septickou spálu spojenou se zápalem mozkových blan zemřeli oba Miladini sourozenci - šestnáctiletá sestra Marta i šestiletý bratr Jiří. Navíc hrozilo, že otec bude muset narukovat do armády a Milada zůstane sama se svou matkou. Zdá se, že tato zkušenost ji ovlivnila na celý život a sehrála klíčovou roli v jejím rozhodnutí věnovat se ve svém povolání službě druhým. Otci se nakonec podařilo vyhnout frontovému nasazení a manželům Královým se o rok později narodila dcera Věra.

Vyloučení za růži

S postupující válkou se gymnazistka Milada Králová stále více zajímala o politické dění, a zejména o aktivity vedoucí ke vzniku samostatné československé republiky. Často se prý účastnila studentských diskusí, při nichž dokázala vášnivě hájit své stanovisko. V necelých sedmnácti letech pak učinila první veřejné politické vystoupení, za něž okamžitě musela nést následky - během nepovolené protiválečné manifestace 1. května 1918 vyjádřila na pražském Újezdě sympatie s demonstranty tím, že jim hodila růži. Její gesto prý zaznamenal policejní konfident a Milada Králová byla následně z vinohradského gymnázia vyloučena. Ve studiích pokračovala na dívčím lyceu ve Slezské ulici, kde se její prospěch výrazně zhoršil a zvýšil se také počet jejích zanedbaných hodin, což lze patrně přičíst revolučním událostem podzimu 1918 a vzniku samostatného Československa. S tímto obdobím se ovšem váže také jedna z mnoha „horákovských“ legend - studentka Milada Králová se měla dne 8. listopadu 1918 účastnit stržení mariánského sloupu.

Milada Horáková s Edvardem Benešem.

Milada Horáková s Edvardem Benešem.

V úředních dokumentech, jež zachycují vyšetřování této události iniciované známým žižkovským bouřlivákem Frantou Sauerem, se však její jméno neobjevuje. Těžko si lze představit, že by se Milada Králová podílela na protiklerikální akci, když se v této době stejně jako její rodiče hlásila ke katolické církvi. O náboženských otázkách tehdy i v následujících letech navíc ráda diskutovala se svým strýcem Janem, který působil jako katolický farář.

Nejchytřejší žena v Československu

V červnu 1921 složila Milada Králová maturitu a na podzim téhož roku se zapsala ke studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Chtěla sice studovat medicínu, ale její otec s tím nesouhlasil, k lékařům neměl po úmrtí svých dvou dětí důvěru. Milada tak alespoň vstoupila do Československého červeného kříže, kde se seznámila s Alicí Masarykovou. K jejím zálibám tehdy patřila hra na klavír, výlety do přírody, tancování či cyklistika, také si prý vyzkoušela hraní ochotnického divadla. Po složení předepsaných zkoušek byla v říjnu 1926 promována doktorkou obojího práva.

Bohuslav Horák, manžel Milady Horákové (1949).

Bohuslav Horák, manžel Milady Horákové (1949).

V té době již měla známost s inženýrem Bohuslavem Horákem, který pracoval jako rozhlasový novinář se specializací na zemědělství. Plánování sňatku se nakonec ukázalo jako ne zcela jednoduchá záležitost - Horák se hlásil k evangelickému vyznání. Milada se rozhodla svého nastávajícího následovat i do jeho církve. Rodiče jí to ale nejen schválili, ale nakonec rovněž k Českobratrské církvi evangelické přestoupili. Svatba se konala 15. února 1927 v evangelickém kostele na Královských Vinohradech.

O měsíc později se Milada Horáková ucházela o zaměstnání v Ústředním sociálním úřadu hlavního města Prahy. Přednosta tohoto úřadu, funkcionář národně-socialistické strany Petr Zenkl jí tehdy doporučil, aby si našla jinou práci, která bude méně náročná a také lépe finančně ohodnocena. Čerstvá absolventka právnické fakulty však trvala na svém a stala se referentkou pražského magistrátu pro oblast sociální péče. Podílela se mimo jiné na projektu komplexu sociálních ústavů, Masarykových domovů v Krči. Zároveň se angažovala v Ženské národní radě, organizaci prosazující práva žen, kde se záhy stala blízkou spolupracovnicí její předsedkyně Františky Plamínkové, senátorky za národněsocialistickou stranu.

Horáková navštěvovala konference v zahraničí, kde byla její právnická erudice často vysoce ceněna. Zúčastnila se kupříkladu letní školy akademie Mezinárodního soudního dvora v Haagu, kde její vystoupení ohodnotil tehdejší československý velvyslanec konstatováním, že „bylo jedním z největších přínosů k pověsti Československa v holandských učených kruzích“. Milada Horáková pracovně navštívila ještě Francii, Anglii, Skotsko, Švédsko, Švýcarsko nebo Sovětský svaz.

Milada Horákové v roce 1937.

Milada Horákové v roce 1937.

Vedle působení na mezinárodním poli se věnovala i činnosti, jež měla zlepšit právní postavení žen v Československu: pracovala na legislativních návrzích pro nový občanský zákoník, které se týkaly sociálního zabezpečení neprovdaných žen, nemanželských dětí nebo rozvedených manželek. Stala se místopředsedkyní organizace Demokracie dětem, v jejímž čele stál Karel Čapek, stejnou funkci zastávala také v Ústředí péče o mládež. Této organizaci předsedal bratr Edvarda Beneše Vojta, který o Miladě Horákové prohlašoval, že je „nejchytřejší ženou v Československu“. Blízká spolupracovnice Růžena Pelantová zase o ní napsala: „Všechnu veřejnou práci konala bez jediného nároku na odměnu a obětovala jí všechen svůj čas. Po patnáct let, co jsme při práci seděly vedle sebe, nevěděla, co je to teplý oběd, svůj skromný koflík kávy vypila při vyřizování agendy.“

Důkaz v krabičce s bonbony

V roce 1929 se Milada Horáková rozhodla vstoupit do národněsocialistické strany. Určitou roli v jejím rozhodnutí sehrály dvě osobnosti, které ji dosti ovlivnily - Petr Zenkl a Františka Plamínková, Horáková však po celá třicátá léta zůstala řadovou členkou strany. Krátce nato se osobně setkala se svým velkým vzorem, T. G. Masarykem. Prezident se zajímal o práci Ženské národní rady a Horákovou jako její jednatelku pozval z iniciativy Alice Masarykové k sobě na Hrad. Pro Horákovou to byl životní zážitek, byla dokonce tak rozrušená, že na Hradě zapomněla rozkvetlou snítku azalky, kterou jí prezident věnoval. Od počátku třicátých let pak Horáková přednášela o sociální problematice a ženské otázce v rozhlase. V důsledku svých pracovních aktivit někdy zanedbávala svoji rodinu, čehož v pozdějších letech prý litovala. V prosinci 1933 se jí narodila dcera Jana, záhy poté se manželé Horákovi přestěhovali z Vinohrad na Smíchov.

Milada Horáková s dcerou Janou.

Milada Horáková s dcerou Janou.

Zvýšené ohrožení republiky ve druhé polovině třicátých let prožívala Milada Horáková se svým manželem velice těžce. Mnichovská dohoda a následný rozpad Československa pro ni představoval tragédii, nicméně hned v říjnu 1938 se pustila do organizování pomoci uprchlíkům z okupovaného pohraničí. „Ještě nebyly ani opatřeny případy největší nouze, a již se Milada starala o hygienická a společenská zlepšení, v první řadě pro rodiny s dětmi. A sotva byli všichni jakž takž ubytováni, byla tu s plánem rehabilitačních půjček, které měly umožnit obchodníkům a řemeslníkům návrat k jejich povolání. Milada byla mozkem té práce,“ napsala později o jejích aktivitách na podzim 1938 sokolská funkcionářka Marie Provazníková. Milada Horáková se zapojila i do veřejného života tzv. druhé republiky - počátkem března 1939 vstoupila do Strany národní jednoty. Ve stejné době musela opustit své zaměstnání. V rámci úsporné politiky byly vdané ženy propuštěny ze státní služby, aby uvolnili místo mužům, kteří o své zaměstnání přišli v důsledku záboru pohraničí.

O dva týdny později obsadila německá armáda Čechy a Moravu a nacisté zde zřídili svůj protektorát. Milada Horáková se spolu s manželem záhy zapojila do protinacistické rezistence a účastnili se činnosti odbojových skupin Politické ústředí a Petiční výbor Věrni zůstaneme, kde se věnovali programové práci. Zatímco Bohuslav Horák, který byl od jara 1939 ředitelem reportážní sekce Radiožurnálu, pracoval na zemědělském programu, Milada se věnovala sociálně-právní problematice. V této aktivitě nepřestali ani poté, co byli někteří jejich spolupracovníci koncem roku 1939 zatčeni.

Horákovi se tehdy domluvili, že Bohuslav se z odbojové práce stáhne a nadále se jí bude více účastnit Milada, aby v případě odhalení alespoň jeden z manželů zůstal na svobodě a mohl se postarat o malou dceru. Horáková se vedle práce na odbojovém programu věnovala i organizační činnosti v Ženské národní radě a objížděla česká města, kde vytvářela ženské kluby, jež se měly stát základnou další odbojové práce.

Dne 2. srpna 1940 byli oba manželé během dovolené v penziónu Vršov nedaleko Chrudimi zatčeni gestapem. Miladě Horákové se ještě podařilo zlikvidovat klíčový důkaz její odbojové činnosti, odbojový program. Byl ukrytý v krabičce s bonbony a Milada ji před zraky gestapáků předala své dceři, o kterou se měla nadále starat Bohuslavova matka. Horáková dceru nabádala, aby babičce vyřídila, že krabička původně patřila holčičce nakažené spálou a ať ji okamžitě hodí do ohně.

Když inteligentnějším vyšetřovatelům druhého dne došlo, že krabička mohla obsahovat důležitý materiál, byly již důkazy zničeny. Horákovou i jejího manžela však čekaly těžké výslechy, při nichž příslušníci gestapa neváhali použít i fyzické násilí. V létě 1942 byli oba manželé převezeni do věznice gestapa v Terezíně, kde se Milada Horáková naposledy setkala s Františkou Plamínkovou, která byla 30. června 1942 z Terezína odvezena a téhož dne zastřelena na střelnici v Kobylisích v rámci nacistické odvety za atentát na Heydricha.

Milada Horáková byla postavena před soud až v říjnu 1944. Před senátem německého lidového soudního dvora v Drážďanech stanula společně se svým manželem, přičemž jí prokurátor navrhoval nejvyšší trest. Oba byli shledáni vinnými z přípravy velezrady a Milada Horáková byla odsouzena k osmiletému vězení, její manžel pak k pětiletému. Trest si odpykávala v káznici Aichach v Bavorsku, odkud se vrátila na konci května 1945.

Z oblíbené političky...

Po osvobození se Milada Horáková opět zapojila do veřejného života. Účastnila se založení Svazu osvobozených politických vězňů, stála u vzniku Rady československých žen a na naléhání Edvarda Beneše přijala kandidaturu do Prozatímního Národního shromáždění. Zároveň začala opět působit na pražském magistrátě. V květnu 1946 byla zvolena poslankyní za českobudějovický volební kraj.

Mezi obyvatelstvem jižních Čech byla značně populární, její vystoupení v parlamentu však byla kritizována komunisty, protože se při svých veřejných projevech víceméně otevřeně vyslovovala proti snahám KSČ o ovládnutí veřejného prostoru. V listopadu 1946 tak kupříkladu ve Vysokém Mýtě prohlásila, že „projevy sympatií k Sovětskému svazu nesmějí býti urážlivé a pomlouvačné vůči Západu, čehož se dopouštějí někteří ministři“.

Komunistické metody zažila na vlastní kůži i v Radě československých žen, kterou se KSČ pokusila ovládnout a využít pro své cíle. Posledním veřejným vystoupením poslankyně Horákové se stal její projev 22. února 1948 v Sadské, kde varovala před nebezpečím diktatury jedné strany, kterou označila za počátek mravní a hospodářské devastace. V reakci na únorové události a jako protest proti porušování demokratických principů rezignovala 10. března 1948 na svůj poslanecký mandát.

Milada Horáková poté pracovala jako sociální referentka Ústředního národního výboru hlavního města Prahy. V poúnorových měsících protestovala proti rozpuštění národně socialistické strany a jejímu přetvoření v Československou stranu socialistickou, která byla již plně pod kontrolou KSČ. Udržovala styk s národními socialisty, kteří odmítli do této nové strany vstoupit, a navázala kontakt s bývalými čelními představiteli této strany v exilu - Petrem Zenklem, Hubertem Ripkou a dalšími. Zasílala jim informace o situaci v Československu a pomáhala udržovat činnost národněsocialistické strany v ilegalitě, aby bylo připraveno její obnovení poté, co dojde k pádu komunistického režimu.

V září 1948 se na faře ve Vinoři zúčastnila schůzky několika představitelů předúnorových politických stran - národních socialistů, sociálních demokratů a lidovců, kde se diskutovalo o politické situaci v Československu. K žádné další schůzce sice nedošlo, přesto z tohoto setkání Státní bezpečnost později vykonstruovala „záškodnické spiknutí proti republice“.

Milada Horáková byla zatčena 27. září 1949 v rámci zásahu proti spolupracovníkům bývalého prezidenta Edvarda Beneše (takzvaná skupina Hrad), teprve později se Státní bezpečnost rozhodla prezentovat ji jako hlavu údajného „záškodnického spiknutí“. Skupina obžalovaných byla vytvořena uměle a podle požadavku KSČ v ní byli zastoupeni reprezentanti takřka všech jejích ideových odpůrců - vedle představitelů předúnorových politických stran také bývalí komunisté nebo podnikatelé. Za účastníky spiknutí byli označeni lidé, z nichž někteří se vůbec neznali a poprvé se potkali až u soudu. V době přípravy procesu se hovořilo o „direktoriu českého odboje“, jehož hlavou měl být národní socialista Josef Nestával, který byl pověřen vedením národně socialistické strany v ilegalitě.

... veřejným nepřítelem číslo jedna

Na jaře 1950 však bylo z ne zcela jasných důvodů rozhodnuto, že hlavní obžalovanou „direktoria“ - nyní přejmenovaného na „vedení záškodnického spiknutí“ - bude Milada Horáková. Snad proto, že byla mnohem známější než Nestával. Proces měl zastrašit a šokovat veřejnost a jeho strůjci věděli, že efekt bude mnohem silnější, když hlavní obžalovanou bude žena, navíc bývalá poslankyně a významná členka Ženské národní rady s velkým renomé doma i v zahraničí. Vytipovaní účastníci procesu byli k přiznání svých „zločinů“ donuceni s použitím brutálního násilí, ostatně skupina vyšetřovatelů, která vynucení doznání dostala za úkol, se sama označovala za „bicí skupinu“. Lidé, kteří těmto výslechovým metodám odolávali, byli nakonec „usvědčeni“ konfrontací s vyšetřovanými, kteří již vykonstruovaná obvinění zcela doznali.

Proces s Miladou Horákovou a spol. doprovázela mohutná propagandistická kampaň, jež neměla do té doby v českých moderních dějinách obdoby. Statisíce československých občanů od dělníků po vysokoškolské profesory podepisovaly rezoluce, které požadovaly přísné potrestání obžalovaných, a to především Milady Horákové. Jak prokazují archivní dokumenty, kampaň byla organizována ústředním výborem KSČ a bohužel se nevyhnula ani dětem.

Milada Horáková spolu s dalšími třemi obžalovanými byla nakonec odsouzena 8. června 1950 k nejvyššímu trestu. V jeho vykonání nezabránila vládnoucím představitelům komunistického režimu ani intervence takových osobností, jakou byl Albert Einstein. Trest byl vykonán v ranních hodinách 27. června na dvoře pankrácké věznice. Tělo Milady Horákové bylo tajně zpopelněno ve strašnickém krematoriu, rodina nesměla být na pohřbu přítomna a urna jí nebyla vydána. Dodnes není zcela objasněno, kde je popel uložen. Bohuslavu Horákovi se podařilo s velkým štěstím uniknout zatčení a uprchnout za hranice - o popravě své ženy se dozvěděl z rádia v uprchlickém táboře Valka poblíž Norimberku. Do amerického exilu jej v roce 1968 následovala i dcera Jana.

  • 20Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz