11. června 2015 6:35 Lidovky.cz > Zprávy > Design

Milán 2015: tvarové a barevné orgie

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Pavilon firmy Vanke má tvar spirály, kryté šupinami lososové barvy. Z... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pavilon firmy Vanke má tvar spirály, kryté šupinami lososové barvy. Z... | foto: Zdeněk Lukeš
V přehršli smyslových podnětů na letošním Expu hledá návštěvník podvědomě ticho a uklidňující jednoduchost. Milánské Expo připravilo tolik atrakcí, že návštěvník je přehlcen a říká si, že méně by bylo více. Stejně přehnaně působí i důraz na ekologické téma výstavy za každou cenu.

Před týdnem jsme navštívili světovou výstavu v Miláně a prošli si český pavilon. Nyní nás čeká prohlídka alespoň několika ostatních. Předem musím poněkud cynicky konstatovat, že doba, kdy se do jednotlivých stánků vstupovalo jako do chrámů kultury a vědy, kde potichu zní vážná hudba a návštěvníci obdivují různé artefakty, je dávno minulostí.

Dnes se pavilony vzájemně překřikují jako na matějské pouti, snaží se na sebe strhnout pozornost svým tvarem a nezvyklými materiály. Ten, kdo se vypraví na bližší průzkum, je často odrazen frontami a za chvíli totálně vyčerpán množstvím exponátů, projekcí a dalších vjemů, takže po hodině dvou je na pokraji sil a posléze otupí natolik, že ten jarmark přestává vnímat. ¨

Ani krok bez magického slova

Vše je zahaleno do velkých myšlenek, ekologických sloganů, neustálého zdůrazňování slov jako sustainability, self-sufficiency, environment, real nature, aby účastníci dali najevo souznění s letošním mottem Expa: Feeding the Planet, Energy for Life (Potraviny pro planetu, energie pro život). Všude - i na těch nejméně očekávaných místech - rostou stromy, květiny, tráva... To je sice hezké, ale když si člověk uvědomí, že je to tu naaranžováno na pár měsíců...

Japonský pavilon je pojetím moderní, ale materiálově a tvarově vychází z tradiční architektury.

Japonský pavilon je pojetím moderní, ale materiálově a tvarově vychází z tradiční architektury.

Přitom některé pavilony jsou z betonu, takže jejich likvidace bude velmi nákladná. Jindy jsou sice sestaveny z lehce rozložitelných kontejnerů, jako monacký, jenž je tvořen známými ocelovými přepravními boxy, ale zase z toho čouhá jako sláma z bot snaha vyjít vstříc pořadatelům a vznosným tématům výstavy. Areál světové výstavy leží ve čtvrti Rho v oblasti, kde se nachází rozsáhlý veletržní komplex a kde po skončení výstavy vznikne jeho další část. Urbanismus je jednoduchý, tvoří jej hlavní osa lemovaná po obou stranách pavilony.

Ty největší kupodivu nereprezentují vždy velmoci, často patří zemím nevelkým rozlohou a významem, ale s o to většími ambicemi. Některé přitom ani nerespektují maximální stanovenou výšku, takže utlačují své sousedy. To je třeba případ pavilonu Angoly. Chudší (nebo spíše skromnější) země pak vystavují ve společných komplexech, které mají jednotný architektonický vzhled, jejž jim dali pořadatelé (což je princip známý i z předchozích světových výstav). Hlavní osa tvoří obří promenádu, dlouhou asi dva kilometry. Krátká příčná osa je pak okupována pořadatelskou zemí. V zadním plánu se nacházejí firemní stánky a různé atrakce pro děti, celým komplexem prochází vodní kanál.

Stěny mohutného polského stánku tvoří dřevěné palety.

Stěny mohutného polského stánku tvoří dřevěné palety.

Země, jež vsadily na dřevo

Zklamáním je letos pavilon USA, architektonicky nesourodý a nepřehledný. Ruský pavilon patří rovněž k největším a připomíná trochu startovací rampu. Jeho spodní, vykonzolovaná střecha je však pokryta zrcadly, takže nepůsobí tak těžkopádně. Zaujal japonský stánek, který konstrukčně vychází z tradiční dřevěné architektury šintoistických chrámů. Vstupuje se do něj jakousi variací zenové zahrady. Dřevo je rovněž materiálem dalších národních stánků. Zvenku vypadá dobře „zubatý“ slovinský, ale s velmi konvenčně pojatou expozicí. Velkorysý je pavilon Polska, jehož stěny tvoří dřevěné přepravní palety. Je to čistá a nápaditá architektura, v horní partii doplněná o nezbytnou zahradu. Celodřevěný je i rozlehlý pavilon Estonska, který vychází z tradic skandinávské architektury.

 Líbil se mi nevelký britský stánek (arch. Wolfgang Buttress), jehož kovová konstrukce je zcela transparentní, včetně skleněné podlahy vynesené nad terén. Je to taková variace na jejich pavilon v Šanghaji, který tehdy sklidil zaslouženou pozornost. Originální je i pojetí pavilonu Spojených arabských emirátů, který tvoří dvě zprohýbané stěny, připomínající písečné duny. Navrhl ho známý britský architekt Norman Foster. Velmi úspěšný je pavilon Brazílie, vlastně otevřená ocelová krabice, v níž je zavěšena zvlněná obří síť, což je atrakce zejména pro děti (arch. Arthur Casas). Italský pavilon s perforovanými stěnami ve stylu dekonstruktivismu je samozřejmě ze všech největší, expozice je vtipná a hojně navštěvovaná.

Zaštítěni technikou

Bílý objekt Jižní Koreje není zvenku nápadný, ale má podmanivou minimalistickou expozici s mnoha projekcemi, jež musela být velmi nákladná. Má bezesporu dokumentovat technický potenciál této země. Obdobně je řešen i čínský pavilon se zvlněnou střechou, jehož hlavní atrakcí je sál s tisíci skleněnými krystaly, jež počítač neustále barevně proměňuje, takže vytváří abstraktní obrazy obřích rozměrů.

Návštěvník toto barevné pole sleduje z ochozů. Slováci postavili černou bednu s dřevěnými horizontálními pásy, která jako by z oka vypadla československému pavilonu v Seville 1992, bohužel ho však přeplnili množstvím nesourodých výtvarných děl. Dobré jsou i stánky Rakouska, Německa nebo Chile.

Některé stánky jsou podstatně skromnější, jako třeba vietnamský, jehož stěny tvoří dřevěné koše s rostlinami. V malém prostoru zní živá tradiční hudba, což je docela milé. Některé objekty byly dokončeny až po zahájení výstavy, naposledy celkem očekávaně nepálský. Z firemních pavilonů asi nejvíce zaujme dílo známého amerického dekonstruktivisty Daniela Libeskinda ve tvaru jakési spirály s vyhlídkovou plošinou, kryté šupinami lososové barvy (pro firmu Vanke). Mimo vlastní výstavní areál vznikl i zajímavý hotel, tvořený dvojicí černých nakloněných věží, jehož autorem je známý francouzský architekt Dominique Perrault.

Nějaké velké činy lze v takové kakofonii těžko očekávat. U návštěvníků i odborníků vítězí jednoduchost a čistota řešení.

Zdeněk Lukeš
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz