Potkana vyhnal od hodů neviditelný nepřítel – oxid uhličitý, který vědci připouštěli do klece právě v místě, kde se nacházela potrava. Autor pokusu Daniel Weary z Univerzity Britské Kolumbie vrtí nad výsledky pokusu hlavou.
Většina biologů považuje omráčení a usmrcení myší nebo potkanů oxidem uhličitým za vysoce humánní. Jenže Wearyho pokusy dokazují, že tomu tak není. Myším i potkanům je i krátký pobyt ve stoupajících koncentracích tohoto plynu nepříjemný. Zvířata trpí.
Humánnější plyn
Myši a potkani představují 95 procent všech zvířat využívaných ve světě k pokusům. A oba tyto druhy jsou náchylné ke stresu. Jejich divocí předkové mají ve volné přírodě mnoho nepřátel a žijí v neustálých obavách o život. Už jen pobyt na otevřeném prostranství či v ostrém světle představuje pro tato zvířata nepříjemnou zátěž, protože nejbezpečněji se cítí ve zšeřelých úkrytech.
ědci tlačí potřebu pokusných zvířat k naprostému minimu. A ta, která nezbytně potřebují, se snaží ušetřit utrpení. Většina experimentů přesto nemůže skončit jinak než usmrcením zvířat. Proto hledají badatelé takové způsoby ukončení života myší a potkanů, při kterých by tato zvířata trpěla co nejméně. Současné metody usmrcování zvířat ale tomuto požadavku v drtivé většině nevyhovují.
ČTĚTE TAKÉ: |
Dlouho se laboratorní myši usmrcovaly bleskovým narušením míchy v místě, kde obratle páteře dosedají k lebce. U potkanů se používalo setnutí hlavy speciální malou „gilotinou“. Měření aktivity mozku při těchto způsobech usmrcení prokázala, že si zvíře blížící se skon nestačí vůbec uvědomit. Laickým pozorovatelům však mohou takové způsoby usmrcování připadat drastické. Proto se začalo prosazovat omračování a usmrcování oxidem uhličitým, které je obecně považováno za humánnější.
Pochyby kolem oxidu uhličitého
Smrt v nádobě s oxidem uhličitým vypadá čistě. Skon zvířete neprovází nepříjemné chrupnutí, jako je tomu při přerušení krční míchy. Neteče při něm krev jako při „popravě gilotinou“. Zvíře je umístěno do nádoby a do vzduchu se připouští oxid uhličitý. Přitom klesá ve vzduchu podíl kyslíku a zvíře upadá do bezvědomí. Nakonec umírá zadušením.
Za hlavní problém považovali odborníci příliš rychlé zvyšování koncentrace oxidu uhličitého. Ztráta vědomí přicházela až poté, co se plyn rozpustil na vlhkých sliznicích a změnil se tam na kyselinu uhličitou. To vyvolávalo citelné pálení. Při dodržení optimálního tempa zvyšování koncentrace oxidu uhličitého však neměly nastávat problémy.
Vědci se přesto rozhodli odzkoušet, jaké to je, dýchat vzduch s rostoucí koncentrací oxidu uhličitého. Lidští dobrovolníci vystavení nízkým koncentracím tohoto plynu, které jim v žádném případě nemohly ublížit, ale popisovali pocity úzkosti z toho, jak se jim s přibývajícím oxidem uhličitým krátil dech.
K TÉMATU: |
Z reakcí myší i potkanů na zvýšené koncentrace oxidu uhličitého se dalo vyčíst, že i zvířatům je pobyt v plynu až do ztráty vědomí silně nepříjemný. Staví se na zadní packy a předními končetinami se opírají o stěny nádoby, jakoby se chtěli dostat ven. Často se ozývají vysokými zvuky, které lidské ucho neslyší. I proto se rozhodl Daniel Weary a mnozí další pro laboratorní pokusy, které měly ověřit reakci na oxid uhličitý u zvířat. Ty původní podezření definitivně potvrdily.
„Máme k dispozici přesvědčivé důkazy o tom, že oxid uhličitý zvířatům, která jsou jím zabíjena, zjevně nesvědčí,“ konstatuje v rozhovoru pro časopis The Scientist Huw Golledge, který vede ve Velké Británii výzkumné projekty organizované Universities Federation for Animal Welfare.
Hledá se milosrdná smrt
Omračování a zabíjení pomocí oxidu uhličitého získalo navzdory mnohým pochybám nálepku humánní metody a začalo se používat i mimo laboratoře. Tímto plynem se dnes omračují i prasata nebo drůbež před porážkou na jatkách. Pokusy ale jasně prokázaly, že ani těmto zvířatům se v narůstajících koncentracích oxidu uhličitého nelíbí.
V případě prasat se zdá, že mnohem šetrněji navodí ztrátu vědomí argon. Myším a potkanům ale vadí i tento vzácný plyn. A tak vědci dál pátrají po „milosrdné smrti“. Daniel Weary zkoušel podat zvířatům před omráčením anestetika, jako je isofluran. Tyto léky po nějaké době vdechování zabrání vnímání bolesti a dalších nepříjemných pocitů.
Jak myši, tak i potkani byli při takovém způsobu usmrcení o poznání klidnější. Před vzduchem se stoupajícím obsahem isofluranu například potkani neprchají od své oblíbené pochoutky tak zběsile, jako když mají dýchat rostoucí koncentrace CO2. A když isofluran zabere, oxid uhličitý už zvířatům nevadí.
Většina pracovišť, na kterých jsou usmrcována laboratorní zvířata, zatím výsledky podobných studií nezohlednila. I nadále používají samotný CO2, i když je zřejmé, že tento způsob omráčení a usmrcení má k dokonalosti daleko. Některé laboratoře váhají, protože by použití anestetik znamenalo dodatečné náklady. Bylo by nutné nakoupit nová zařízení a vyškolit personál. Spotřeba anestetik by prodražila provoz laboratoří.
Zdaleka ne všichni vědci s anestezií před nasazením oxidu uhličitého souhlasí. Důvodem, proč se o tomto problému mnohdy nemluví, mohou být i obavy z kritiky pokusů ze strany ochránců zvířat.
Dříve se laboratorní myši zabíjely rychlým narušením krční míchy a potkani malou „gilotinou“. Pak se ale začalo prosazovat omračování a usmrcování oxidem uhličitým, které byly považovány za humánnější. Nové pokusy ale ukazují, že při tomto způsobu smrti zvířata trpí – v laboratořích i na jatkách, kde se oxid uhličitý někdy také používá.
