Miloši šetři se, příště si klidně vezmi invalidní vozík, vzkazuje prezidentovi oceněný Ringo Čech

Lidovky.cz: Prezident vás ve svém slavnostním proslovu při předávání státních vyznamenání označil za klauna. Potěšilo vás to?
Moc. Vysvětlil tím, proč mi dává cenu. A že citoval Wericha vůbec souvislosti se mnou, tedy že Werich je klaun číslo jedna, to byla pro mě velká část. Myslím, že to tím dostatečně vysvětlil. Vemte si, že hraji už čtyřicet pět let. Odehrál jsem už 2600 představení a nevím, co je prázdný sál.

Lidovky.cz: Vypadal jste dojatě. Jak jste se večer cítil?
Jsem velmi potěšený a moc si toho vážím. Musím se přiznat, že jsem byl skutečně dojatý. V prostředí Vladislavského sálu to na vás prostě dolehne. Mám úctu ke každému koutu tam. Byl jsem rád, že jsem vyznamenání dostal, když si uvědomím, co všechno jsem udělal. Líbilo se mi, že Miloš vyzvedl činnost, která je u mě tak trochu v ústraní, a to je divadlo. Malování, druhý díl Generace Beatles (kniha, kterou František Ringo Čech napsal - pozn. red.), to je pořád něco, ale že jezdím třikrát čtyřikrát týdně, na to člověk zapomíná. Uvědomil jsem si, že hraji už přes čtyřicet let. Dívčí válku viděly statisíce lidí, mám vyprodaný sály a nevím, co je to poloprázdný sál. To mě naplňuje pýchou. Vždyť Dívčí válka je třetí nejhranější hra v historii českého divadla. První je Švanda Dudák, druhá Lucerna.

František Ringo Čech Jedním slovem všeuměl. Bubeník, zpěvák, textař, herec, komik, moderátor, politik, publicista, scenárista, dramatik, naivní malíř a spisovatel. V prezidentské volbě podporoval Miloše Zemana.

Lidovky.cz: Naznačoval jste, že máte pocit, že teď musíte všem vysvětlovat, že si vyznamenání skutečně zasloužíte. Znamená to, že na vás teď kvůli tomu míří kritika?
V tomto státě míří kritika na všechny. Jestli je v této zemi dvacet tisíc umělců, tak si dvacet tisíc umělců myslí, že si to zaslouží více než vy. To přeci už víme. To tak prostě je. Tady se prostě neodpouští úspěch.

Lidovky.cz: Mluvil jste o tom, že jste rád, že Miloš Zeman vyzdvihl vaší divadelní kariéru. Působíte ale i jako textař, zpěvák, publicista či malíř. Za jakou disciplínu byste sám sebe ocenil vy?
To neumím říct. Ale pro mě má největší cenu kniha. Literatura je nejtěžší disciplína, protože pracujete s imaginací a s nejrůznějšími obrazy. To je velmi těžké, a já si toho nesmírně vážím. Nic mi neudělá takovou radost, jako když mi vyjde knížka.

Lidovky.cz: A pokud jde o vaše obrazy, ty ve vašem životě nehrají prim ?
Jak říkal Werich, čím jsem byl, jsem byl rád. Dělám všechno rád, mám velkou výhodu. Moje žena mi ale vždycky vyčítala, že dělám jen to, co mě baví. A zaplaťpánbůh za to. Když chci, tak píšu, maluji, jedu hrát divadlo nebo jdu vystupovat k Šípovi (Karlu, moderátorovi a textaři - pozn. red.) do televize. Čili mi nic nezevšední. Dělá mi to pestrý život, jsem nestálý člověk.

PROHLÉDNĚTE SI FOTOGALERII:

Lidovky.cz: Kromě toho jste také blízký přítel prezidenta. V jednom z rozhovorů jste říkal, že za ním pravidelně chodíte na Hrad popíjet, pokouřit si a popovídat si s ním. Oslavoval jste svůj úspěch s hlavou státu?
Ne, neoslavoval. Musím vám říct, že jsem trnul hrůzou. Byl úplně zničený, sotva stál.

Lidovky.cz: Jak to myslíte?
Byl úplně vyčerpaný. Říkal jsem si, že jestli tu řadu dojde, tak je hrdina. Bylo vidět, jak je zpocený a servaný. Vždyť je to nemocný člověk a od rána pokládal věnce a vyznamenával vojáky. Já mu snad napíšu: „Miloši, šetři se, nestyď se, ať ti dají invalidní vozík. To ti neubere na důstojnosti. Vždyť Roosevelt na něm vyhrál válku“.

Lidovky.cz: Stihli jste si alespoň krátce popovídat?
Na chvilku ano. Jsme skutečně blízcí přátelé. A s Ivankou jsem si promluvil, ta měla volněji. Ale Miloš Zeman byl skutečně k nezastavení, tak jsem ho raději nechal. Byli tam lidé, kterým je vzácnější. Mně totiž když hodně ťukám na Hradě otevřou. Nechodím tam ale často, protože je (Zeman) hodně vytížený.