Nedávno si někdo - v průběhu této diskuse - pochvaloval hudebníky,jak jsou skromní,jak se umějí postarat sami o sebe,jak nekřičí a nenatahují ruku. Inu,jak kdo .Až se v nějaké vzdálené budoucnosti bude nějaký muzikolog podivovat nad nebývalým kvantitavním i kvalitativním rozkvětem české komorní hudby ve 20. a 21.století,bude mít k dispozici jedno možné vysvětlení: skladatel t.zv."vážné"hudby,který se dá do komponování symfonie,kantáty,opery,oratoria - prostě skladby s poněkud větším obsazením než je počet 3,4, - 8 hráčů,je nenapravitelný idealista nebo milionář nebo má vlivné známé a kamarády atd. Vydává se totiž v reálné nebezpečí,že svůj výtvor nikdy neuslyší.Samozřejmě jsou i vyjímky.Skladatel,který se dožije vysokého věku,je všeobecně uznáván atd. má reálnou nadějí,že mu nějaký orchestr jeho skladbu provede - za všeobecného nezájmu odborné kritiky a širšího okruhu posluchačů,než toho,který tvoří zavilí vyznavači soudobé hudby.Možná,že za to provedení dostane i nějaké pení ze -přežívá ovšem rozšířený omyl,že skladatel dostane horentní sumu za to,že skladbu napíše.Bejvávalo - za bolševika a jenom v případět tvůrců státostraně oddaných. Nyní nedostane ani korunu,dokud mu dílo někdo neprovede a neodvede OSA příslušný obolus. Dokonce i komorním skladbám se pořadatelé brání. Dílo je totiž chráněno a zpoplatňováno jen 70 let po smrti autorově - takže kvartet,chce -li se na "trhu"prosadit ,hraje nejraději Mozarta,Beethovena,Bacha,Dvořáka atd.Zaplaťpánbu za tu krásnou muziku,ale mladý skladatel,který svou skladbu neslyší,musí být buď géniem typu Beethovenova či Smetanova nebo mít bohatou zvukovou představivost.
Učím na prestižní umělecké škole,která každoročně přijímá desítky nových studentů - i potenciálních skladatelů.Těm se obdivuji a ttrochu je lituji. Dokud jsou ve škole,tak jim to kamarádi zahrají - poté se živí různě a nastupují svízelnou cestu,či spíše honbu za "prvním provedením",které bývá často poslední. Každoročně jsou pořádány festivaly jako třeba Dny soudobé hudby,pořady Umělecké besedy,Přítomnosti,Ateliéru,atd.Přál bych vám zažít to napětí,s jakým se shánějí peníze,přemlouvají hudebníci,aby dílo zahráli na 2 zkoušky za pár šupů - obvykle jsou hodní a vyhoví.Na rozdíl od institucí ,rozdělujících tu směšnou částku,poskytnutou na tu část kultury,které se říká ,myslí,m,"živé umění" nebo tak nějak. Prozatím živé.
Učím na prestižní umělecké škole,která každoročně přijímá desítky nových studentů - i potenciálních skladatelů.Těm se obdivuji a ttrochu je lituji. Dokud jsou ve škole,tak jim to kamarádi zahrají - poté se živí různě a nastupují svízelnou cestu,či spíše honbu za "prvním provedením",které bývá často poslední. Každoročně jsou pořádány festivaly jako třeba Dny soudobé hudby,pořady Umělecké besedy,Přítomnosti,Ateliéru,atd.Přál bych vám zažít to napětí,s jakým se shánějí peníze,přemlouvají hudebníci,aby dílo zahráli na 2 zkoušky za pár šupů - obvykle jsou hodní a vyhoví.Na rozdíl od institucí ,rozdělujících tu směšnou částku,poskytnutou na tu část kultury,které se říká ,myslí,m,"živé umění" nebo tak nějak. Prozatím živé.
