Mlčení jako zbraň. Ekonomika je čistou iluzí, říká italský režisér

„Jsou bohatí, vypasení a uhlazení. Nejsou schopni rozlišit dobro od zla. Nepečují o sirotky, nebrání práva těch nejchudších.“ Tak popisuje klíčové hybatele globálního dění kartuziánský mnich Roberto Salus, který se k překvapení všech ocitl jako host na zasedání ministrů financí zemí G8. Mlčenlivý svědek, který ví víc, než ostatní tuší, pochopí, že ekonomičtí lídři se chystají zavést radikální ekonomickou reformu, která má mít ničivé důsledky na méně rozvinuté země. Když je hlavní ekonom nalezen mrtev, ostatní postupně ztrácejí svou arogantní sebejistou masku a snaží se všemi způsoby zjistit, co jejich vůdce před svou smrtí svěřil zpovědníkovi. Ten reaguje pro ně nečekaným způsobem – mlčením, které pomalu vede k rozkladu všech jejich jistot.

Toni Servillo v hlavní roli filmu Zpovědi (režie Roberto Andó).

Lidovky.cz: Oba vaše poslední filmy se zabývají politikou, jeden formou komedie, druhý jakousi filozofickou detektivkou. Co vás na politice jako tématu pro film zajímá?
Mám pocit, že v dnešní době je politika místem, kde je dobře vidět, jak nám život uniká. Je to tedy také místo fikce, iluze a bezmoci. Ve svých filmech vždy rád vycházím z lidských bytostí. Oba moje poslední filmy hovoří o určitém odcizení moci. V tom prvním filmu (Ať žije svoboda) je politika, která se úplně rozpouští, uniká nám. V tom druhém se po náhlé smrti klíčové postavy ostatní politikové ocitají zaskočení, v nejistotě, a neví, jak ji řešit. Před lety bych řekl, že to byla právě politika, která nám unikala a rozkládala se. Dnes je to ekonomika, která dřív rozhodovala o životě a vládla penězi, zatímco nyní je čistou iluzí. Je to jako kouzelnické triky.

Lidovky.cz: Zmínil jste nejistotu, která je vlastně jedno z hlavních témat filmu. V čem jsou podle vás nejistí politici a ekonomové?
Jsou naprosto nepřiměření k rozhodování. Oni nedokážou rozhodovat. Ve filmu čelí něčemu, co vůbec nečekali, co si nedovedli představit. Ekonomové si vymysleli takový obraz, aby pojmenovali to, co jim uniká, náhodu - říkají tomu „černá labuť“. Postavy ekonomů ve filmu se ocitají tváří v tvář právě takové černé labuti a nedokážou ji žádným způsobem zvládnout. Tehdy propukne vší silou nejistota, která je v nich. A mnich celý ten proces pochybování urychlí.

Světoví finančníci relaxují. Pomůže jim to v rozhodování o osudu světa? Z filmu Zpovědi (režie Roberto Andó).

Lidovky.cz: Svým mlčením?
Ano. Podaří se mu to právě proto, že je jiný, mluví úplně jiným jazykem než oni. On se vyjadřuje mlčením a tím říká pravdu, zatímco moc se vyjadřuje slovy, která pravdu zakrývají. Já pocházím ze Sicílie a to je kraj, kde se mlčení pokládá za omertu (část kodexu mafie, povinnost zachovávat mlčení o činnostech organizace. Pozn. red.). Podle mého neexistuje mlčení, které je jenom poslušností, ale existuje mlčení, které je vlastně odporem.

Lidovky.cz: Myslíte jako určitá zbraň?
Přesně tak, je to vlastně zbraň v době, kdy je diktátem transparentnost. Všechno zaznívá na sociálních sítích a nových médiích, jako by byla povinnost říct úplně vše. Zatímco mnich ve filmu hájí právo na soukromí, na to, že některé věci se prostě nemusejí říkat. Jako zpovědník některé věci neřekne vůbec nikomu.

Lidovky.cz: Dá se podle vás mlčení použít jako zbraň i v širším kontextu? Nejenom jako zpovědní tajemství, ale pro běžného člověka, nebo sociální skupinu, které by ho mohly použít jako nátlak?
Já věřím, že ano, protože všude vládne jenom obrovský konformismus. Ale bylo by to asi těžké. Kdyby bylo možné udělat nějakou manifestaci, kde by všichni mlčeli, jsem přesvědčen, že by měla veliký dopad. Lidí mají strach z mlčení a z ticha, protože se jim zdá, že vzniká prostor, kde jim všechno uniká, je to horror vacui, a oni nevědí, co si s tím počít. Ale kdo to jednou zažije, kdo ví, že ticho může být obrovskou ozvěnou pro niterné procesy, ten ví, že v mlčení je ohromná síla. Ve filmu také cituji větu jednoho řeckého básníka, který říká - Poslední formou svobody je ticho.

Lidovky.cz: To mlčení a vůbec chování vašeho mnicha mi připomnělo styl odporu Gándhího. Byl to také nenásilný nátlak.
On ten odpor má v italštině ještě synonymum, které vyjadřuje aktivní odpor, který je spíš než pasivním postojem aktivním gestem. Ten mnich svým mlčením vlastně nastavuje určité zrcadlo svědomí těm lidem, finančníkům, kteří se setkali. Mlčením vyhrává nad slovy. Nad slovy, která už nemají žádnou důvěru.

Lidovky.cz: Váš film skončí nadějně, ale vlastně působí spíš jako pohádka. Myslíte si, že ve skutečnosti je možné, aby mezi politiky takto vstoupil jakýsi deux ex machina a změnil jejich pohled na svět zásadním způsobem?
Já to také vidím jako pohádku. Pro mě je to morální dílko. Proto jsem mu vnutil takovýto konec, vnutil jsem mu to dobro, pozitivní perspektivu. Protože ono je vždycky snadné vyprávět zlo, ale je velmi těžké ztvárnit a vyprávět dobro. Já jsem volil tuto hypotézu. Je to samozřejmě těžké. Někdy mohou jednotlivci boj se zlem částečně vyhrát, i když nemohou vyhrát celou tu hru, ale když bude hodně takových jednotlivců, mohou i celou tu rozehranou hru změnit. A proto jsem chtěl, aby tam byla možnost, že se nad zlem dá zvítězit.

Lidovky.cz: Takže jste idealista? Nevidíte naši světovou situaci jako bezvýchodnou, v době, kdy zjednodušeně řečeno 10% lidí vlastní 90% kapitálu?
Pracujeme ve filmu, uměleckými prostředky, a to nám umožňuje napovídat, naznačovat cestu. Nemůžu dělat nějaké prohlášení, proklamace, to vůbec ne. Ale těmi prostředky, které máme, můžeme naznačit, kudy bychom se mohli dát. Já vždycky opakuji jednu Camusovu větu, kde říká – Kdyby nebyla svoboda, museli bychom ji vymyslet. Kdyby nebylo řešení, museli bychom ho vymyslet. Čili já vždycky věřím, že existuje cesta, kudy z té situace ven. Když jsem psal tento film a začal o něm přemýšlet, myslel jsem, že to bude taková fantasmagorická vize, ale jak jsem začal točit, film se stále více stával velmi realistickým. A ten kruh se uzavírá - dneska ráno jsem četl v novinách prohlášení Legardové, což je šéfka mezinárodního měnového fondu, že globalizace musí začít být lidštější, musí mít lidštější tvář. Taky řekla, že je potřeba snížit nerovnosti mezi lidmi na světě. Takže oni si určitě uvědomují, že slova už nestačí. A že je třeba něco dělat.

Lidovky.cz: Viděli už váš film nějací politici?
Film se zatím promítal jen v Itálii v pár kinech. Několik ekonomů to vidělo a někteří se zlobili a tvrdili, že nejsou takoví, jaké je ukazuji ve filmu. Ale to je asi stejné, jako když mafiáni reagují na filmy o mafii...