Mocný vládce Oz: Všude dobře, ale ve snu nejlépe

Dětská knížka L. Franka Bauma Čaroděj ze země Oz sice vyšla už v roce 1900, v USA však patří dodnes k živé klasice. V Česku ovšem příliš známá není – stejně jako její stejnojmenná adaptace z roku 1939.

Právě neznalost kultovního muzikálu nejspíš českému publiku zkomplikuje cestu k dobrodružné fantasy Mocný vládce Oz, která právě přichází i do českých kin. Nový film zkušeného režiséra Sama Raimiho je především prequelem legendárního snímku studia MGM: jeho události předcházejí příběhu, ve kterém dívenku Dorotku přeneslo tornádo z rodné farmy do titulní kouzelné říše. Přestože klasická hollywoodská hrdinka na cestě k tajemnému čarodějovi osvědčila kuráž i dobré srdce, uvědomila si nakonec, že je všude dobře, ale doma nejlépe.

Mocný vládce Oz toto starosvětsky konzervativní poselství podle očekávání vytěsňuje modernějším konceptem: protagonista Oscar Diggs do země Oz přichází v roce 1905 – tedy čtyřiatřicet let před filmovou Dorotkou – jako podvodník, který se teprve postupně mění v cosi jako neohroženého a šlechetného hrdinu. Nepříliš úspěšného cirkusového kouzelníka si obyvatelé kouzelného světa díky jeho přezdívce Oz ztotožní s mužem, který je má podle proroctví zachránit před úklady zlé čarodějnice.

Oscar nabízenou roli přijme s vidinou snadného zbohatnutí – brzy ovšem zjišťuje, že se zapletl do sporu tří krásných čarodějných sester – a že jedna z nich, půvabná Glinda (Michelle Williams), si zaslouží jeho pomoc, respekt a lásku. K polepšení hrabivého sukničkáře v podání Jamese Franka nakonec poslouží i přátelství s traumatizovanou porcelánovou panenkou a užvaněným létajícím opičákem, kteří mají své předobrazy v reálném světě, odkud přišel.

Podobně jako v původním filmu jsou hlavní postavy a jejich situace provázané s černobílým prologem odehrávajícím se ve „skutečném“ Kansasu: ve fikčním, fantazijním světě se pak zdárně a pro dobro všech zúčastněných vyřeší vše, co hrdina nezvládal v realitě. V hravé, únikové Raimiho optice by ovšem návrat do reality působil jako krok zpět. Oscar/Oz tak zůstává žít šťastně až do smrti v kouzelné zemi, aby – v očích diváka znalého předlohy – připravil půdu pro Dorotčin příchod.

Chvála „dobrého“ kouzla

Režisér Sam Raimi začínal nízkorozpočtovými horory, ale pozornost si nakonec vydobyl především nákladnou comicsovou trilogií SpiderMan. V uplynulých letech se věnoval především televizní produkci – a Mocný vládce Oz je tedy jeho návratem na režisérskou stoličku i prvním a hned docela úspěšným setkáním třiapadesátiletého tvůrce s formátem 3D.

Rodinná podívaná opřená o chytlavý, pestrý design má především ambice diváky pobavit výletem do fantazijního světa. Raimi tak tentokrát neposkytuje publiku žádný komentář k politické a sociální realitě (podobný, jaký nabídl jeho druhý Spider-Man nebo horůrek o ekonomické krizi Stáhni mě do pekla z roku 2009). Mocný vládce Oz proto pokulhává jak za původním filmem, tak třeba za jeho afroamerickou verzí Čaroděj z roku 1978, kterou režíroval Sidney Lumet. Muzikál s Dianou Ross a Michaelem Jacksonem polemizoval s novodobým mýtem bílé Ameriky, vtěleným do původního snímku. Mocný vládce Oz ovšem zřejmě sleduje docela jiný cíl: snaží se naplnit zadání produkčního studia Walt Disney a vytvořit „další Alenku v říši divů“ – tedy film maximálně připomínající snímek Tima Burtona, který studiu před dvěma lety přinesl vysoké zisky.

Nový Oz se tak sice odpichuje od původního příběhu, současně však právě z Alenky viditelně těží vizuálně i tematicky (motiv proroctví a závěrečné bitvy dvou armád). Ostatně jedním ztvůrců, kteří se podíleli na obou filmech, je i výtvarník Robert Stromberg, kterému vynesl Oscara jak Burtonův film, tak kasovní hit Avatar. Na rozdíl od lehce kontroverzní a temné Alenky se ovšem Raimiho film opírá o hrdiny, jejichž případnou zajímavost potlačuje touha vytvářet obrázek eskapické selanky.

Oz patrně zklame i Raimiho ortodoxní fanoušky – a to navzdory skutečnosti, že jde o docela chytrou moderní pohádku, které dodává zajímavost i motiv vztahu magie a techniky. Ten se dostal do popředí zájmu v roce 2011 díky rodinnému dobrodružství Martina Scorseseho Hugo a jeho velký objev opřenému o osobnost filmového průkopníka Georgese Méliese.

Mocný vládce Oz pak sice nechává své čarodějnice létat na koštěti a metat ohnivé koule – současně však Oscara Diggse představuje jako dalšího pouťového kouzelníka Méliesova typu, který spoléhá na iluzivní triky a nakonec se díky svému obdivu k Edisonovi dopracuje k vlastní verzi kinematografu. Ve válce s dvěma lítými čarodějnicemi a jejich po zuby ozbrojenou armádou umožní mírumilovným obyvatelům snové země vítězství právě tato technologie, která podle hrdinových slov „dává moc slabým“.

Mocného vládce Oze tak můžeme vnímat také jako příběh oslavující kouzlo filmových obrázků – což je sice poněkud samožerné, ale nakonec to není úplně nesympatické.