22. května 2014 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Design

Monstrum nad Prahou -
příběh Stalinova pomníku

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Soutěž na Stalina byla vyhlášena v roce 1949 a jejím překvapivým vítězem se stal Myslbekův a Štursův žák, sochař Otakar Švec (1892-1955). Odhalení sochy v roce 1955 se nedožil, krátce předtím spáchal sebevraždu.  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Soutěž na Stalina byla vyhlášena v roce 1949 a jejím překvapivým vítězem se stal Myslbekův a Štursův žák, sochař Otakar Švec (1892-1955). Odhalení sochy v roce 1955 se nedožil, krátce předtím spáchal sebevraždu. | foto: ČTK
PRAHA Po více než dvaceti letech se otevřel prostor pod někdejším Stalinovým pomníkem v Praze na Letné. Kdysi mělo být v těchto místech mauzoleum, k jeho zřízení však nikdy nedošlo. Pak se tu skladovaly brambory. Dnes je to depresivní místo, dočasně přisvětlené několika reflektory. Moc tam toho k vidění není: mohutné železobetonové sloupy podpírající strop, základ pomníku a hromada zbytků žulových kvádrů i betonové výztuže. Podívat se sem bylo možné do 15. května.

Když jsme se do nitra prostoru pod někdejším pomníkem dostali na jaře roku 1990 poprvé, vrhli jsme se nejdřív na trosky pomníku, zda tam nezbylo něco rozeznatelného ze sochy. Pak jsme s baterkami propátrávali halu, jestli nenajdeme legendární tajnou chodbu na Hrad nebo k ministerstvu vnitra.

Nic takového jsme pochopitelně nenašli. Zato mě tehdy napadlo, že by nebylo marné do tohoto temného místa postavit všechny ty odstraňované politické pomníky - symboly totality - a vytvořit z nich jakési lapidárium (článek Co se Stalinem? vyšel v Technickém magazínu 8/1990). Dodnes si myslím, že to nebyla špatná myšlenka a že pohybem mezi těmi desítkami podmračených Gottwaldů, Leninů, Stalinů, Fučíků a různých milicionářů by absurdita této neblahé éry vynikla více než v jakýchkoli nově aranžovaných muzeích.

Místo toho tam nějakou dobu sídlilo pirátské rádio a někdy v polovině 90. let jsem tam zažil mrazivé okamžiky při produkci diplomové práce jedné studentky sochařky Magdy Jetelové: příchozí zůstali pár minut v absolutní tmě a z obrovských reproduktorů slyšeli jen zvuky - různé formy potlesku davů od ztišeného až po mohutné ovace diktátorovi. Bylo to velmi působivé!

Tyrš, kněžna Libuše, Stalin

Monumentální sousoší na Letné je opředeno mnoha legendami. Nápad postavit v ose Čechova mostu monument sovětskému vůdci nebyl mimochodem první tohoto druhu. Podobné myšlenky se objevily již v soutěžích na bránu tzv. Letenského průkopu (alternativně tunelu) z počátku 20. století.

Tak v soutěži z let 1908/9 situoval na to místo mladý architekt Pavel Janák pomník zakladatelů sokola Fügnera a Tyrše. Vítěz této soutěže Antonín Engel (tehdy ještě student Otto Wagnera na vídeňské umělecké akademii) zase uvažoval o obří soše kněžny Libuše. Pravda, ta neměla stát až nahoře, ale opírala se o letenský svah nad portálem proponovaného tunelu. Později se spíše přemýšlelo o stavbě budovy - například Moderní galerie či v roce 1946 parlamentu.

Soutěž na Stalina byla s velkou pompou vyhlášena v roce 1949 a jejím překvapivým vítězem se stal Myslbekův a Štursův žák, sochař Otakar Švec (1892-1955) a dvojice architektů Jiří a Vlasta Štursovi. Výběr byl ale logický: většina navrhovatelů umístila na hranu Letné jedinou postavu. Ta by ale ve skutečnosti musela být vysoká desítky metrů, aby z dálkových pohledů neztratila svou monumentalitu. Švec byl dobrý sochař a problému se vyhnul prostě tím, že generalissima obklopil skupinou postav, které tvořily celý masiv - onu „frontu na maso“.

Bylo to však pro něj Pyrrhovo vítězství a nedočkal se ani ovací ze strany režimu. Na to byl příliš spojen s první republikou, kdy mimo jiné navrhl spolu s Bedřichem Feuersteinem pomník svého jmenovce, hrdiny první světové války a legionáře plukovníka J. J. Švece na pražském Pohořelci (později odstraněný nacisty).

A také s avantgardou - stačí připomenout jeho dynamickou plastiku motocyklisty u Gočárova čs. pavilonu na Světové výstavě dekorativních umění v Paříži 1925 (plastika bývá nazývána dost nepochopitelně Sluneční paprsek, ale to je jen otrocký překlad slova Sunbeam - což byla známá britská značka motocyklů a aut; mimochodem, sám Švec byl motocyklovým závodníkem).

Švec se nakonec odhalení Stalinova pomníku nedožil, těsně předtím spáchal sebevraždu. Spoluautor díla a Švecův přítel Jiří Štursa, synovec známého sochaře Jana Štursy a profesor ČVUT, mne kdysi přesvědčoval, že hlavním důvodem byla smrt Švecovy manželky, kdo ví...

Jak se ho zbavit?

Ještě víc peněz než samotný monument, složený z obřích kvádrů liberecké žuly, stály úpravy Letenské pláně, zpevnění svahu nad Vltavou a vytvoření monumentálního schodiště od Čechova mostu. Gigantické dílo je pak i inženýrským oříškem. Aby to vše drželo pohromadě, bylo potřeba vybudovat jádro pomníku z armovaného betonu a kvádry (jen hlava vážila 40 tun!) pak fixovat do betonu, který jádro obalil. Gigantičnost sousoší vystihuje snad nejlépe fakt, že knoflík na vůdcově saku měl v průměru 60 centimetrů. Celková výška plastiky byla přes 15 metrů.

Paradoxem samozřejmě je, že když bylo monstrum v roce 1955 konečně odhaleno, diktátor byl již po smrti a ve své zemi kritizován pro kult osobnosti, a takměli soudruzi několik let k přemýšlení, jak se pomníku zase zbavit. Já ho z dětství ještě pamatuji, i ohně, které o různých výročích plály z bronzových mís po stranách.

Na podzim roku 1962 pak byl postupně odstřelen, rozebrán, část kvádrů byla odvezena do karlínského přístavu a zbytek sutě prostě buldozery zahrnut do podzemních prostor, kde je dosud. Mimochodem, právě teď mizí podobným způsobem další naddimenzovaná stavba z komunistické éry - hotel pro papaláše na dejvické Hanspaulce, jehož přestavba na funkční ubytovací zařízení by byla nákladnější než zbourání.

Letenský Metronom byl instalovaný v roce 1991 u příležitosti konání Všeobecné československé výstavy na místě někdejšího Stalinova pomníku

Nicméně místo nahoře na Letné díky své exponované poloze a krásné vyhlídce na panoráma Prahy stále fascinuje, jak o tom ostatně svědčí různé dočasné instalace. V listopadu 1989 tam studenti postavili symbolický Zvon svobody, od roku 1991 se na podstavci pomníku poněkud těžkopádně komíhá metronom, dílo nedávno zesnulého sochaře Vratislava Karla Nováka.

To není špatné, byť by si asi zasloužilo nějakou modernizaci technologie, neboť jeho provoz je nákladný. Adál?Místo různých muzeí, mořských akvárií a obřích památníků by snad stálo za to umístit nahoru jednoduchou vyhlídkovou kavárnu. Ani to není nová myšlenka, počítalo se s ní už v 60. letech.

Zdeněk Lukeš, Lidové noviny
  • 1Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz