Největší záhadou z druhu paranormálních jevů není v souvislosti s novým dobrodružstvím agentů FBI Foxe Muldera (David Duchovny) a Dany Scullyové (Gillian Andersonová) zápletka, ale proces, jakým se režiséru Chrisi Carterovi a scenáristovi Franku Spotnitzovi podařilo ze seriálu, který kdysi patřil k tomu nejnapínavějšímu, co na televizních stanicích běželo, udělat nudu. Při ní toužíte, aby vás unesli mimozemšťané a dělali na vás velmi bolestivé pokusy. Pokud si nepřejete tohle, pak rozhodně 90 minut přemýšlíte, kde mimozemšťané jsou a proč nejsou na plátně.
A to nejsou jediné otázky, které diváka maně při sledování Akt X napadnou. K těm základním patří dotaz, kde je ta atraktivní záhada. Proč hlavní témata čpějí zatuchlinou, jako by ležela někde ve skladu studia deset let a teď je někdo oprášil? Proč jsou hlavní zločinci šílení Rusové (z nichž několik mluví česky) vyrábějící ve stylu Mengeleho v chatrči ve Vancouveru dvouhlavé psy i novodobé Frankensteiny? Proč se film založený na seriálu, jenž udělal z konspiračních teorií mainstream, vyhýbá jakékoliv kontroverzi a kupuje si sympatie publika přihlouplým politickým pomrkáváním v podobě podobizny George W. Bushe doprovázené slavným jinglem?
Možná proto že antivládní konspirace už tu byly a příliš nevydělaly, tak je dobré vsadit na krizi víry a náboženství a na partnerské patálie ústřední dvojice. Dějovou nudu se tvůrci snaží zachránit důrazem na posun Muldera a Scullyové v osobních životech, čímž paradoxně vytlačili veškeré tolik atraktivní napětí a jiskření do polohy „obývákové“ nudy. Oba agenti jsou značkou seriálu, ale nesmějí být tím jediným, na co se autoři spoléhají.
| Hodnocení LN: ** |
|
Akta X: Chci uvěřit |
Filmu rozhodně nepomůže ani to, pokud David Duchovny aktuálně excelující v seriálu Californication, většinu času vypadá, že lituje toho, že si ten scénář opravdu nepřečetl předtím, než na film kývl. Otázka, kterou by si mohl klást on, je, proč se ocitl v něčem, co má gradaci Místa činu zkříženého s Křesťanským magazínem.
