Teď je Kotyza koučem někdejší světové jedničky Caroline Wozniacké, mimo jiné dánské vlajkonošky na právě začínající olympiádě v Riu. Mezi jeho svěřenkyně však v minulosti patřily i další skvělé hráčky: Petra Cetkovská, Lucie Šafářová, Barbora Strýcová, Iveta Benešová... Taky dnes s trochu potměšilým úsměvem říká: „Nevím, jestli když už tak dlouho dělám s ženskými, nejsem sám poloviční ženská.“
Jak velká je to pro vás změna přejít po sedmi letech od Petry ke Caroline?
No hodně velká. Sedm let je dlouhá doba, je vlastně nestandardní na téhle úrovni vydržet tak dlouho. Největší změna je ale asi to, že s Péťou jsem mohl pracovat doma – tedy já bydlím v Brně, ale trénovali jsme v Prostějově, kde Péťa bydlí. Caroline bydlí částečně v Monaku a částečně v New Yorku. A i když u ní teď nemám plný úvazek, ať už jedu na turnaj, nebo trénuju, pořád jsem mimo domov.
  |
Caroline Wozniacká bude na olympiádě v Riu vlajkonoškou dánské výpravy. Petra Kvitová by se ráda vyfotila s medailí na Copacabaně. Jiní tenisté, například Tomáš Berdych nebo Karolína Plíšková, se kvůli obavy z viru zika z Ria omluvili. Nejde ale spíš o to, že na olympiádě se nezískávají ani body, ani prize money, takže jim chybí motivace?
Já nemám důvod nevěřit jejich omluvě. Jistě, z pohledu například atleta, který se připravuje čtyři roky a udělal by všechno pro to, aby se na olympiádu dostal, to může vypadat jako neúcta k olympiádě. Ale je to každého věc. Většinou se odhlašují tenisté nebo golfisté, protože zkrátka mají jiné vrcholy než olympiádu.
Když se dívám na Rafaela Nadala před podáním, jak si vždycky naprosto stejně popotahuje tričko a sahá na sebe, mám pocit, že už naplňuje znaky obsedantně-kompulzívní poruchy. Mají i tenistky své rituály?
Teď jste na to kápla. Ale kde končí rituál a kde začíná počáteční fáze šílenství, těžko určit. Caroline to má třeba taky, a já to ani nevěděl. Šel jsem na koučink v Birgminghamu a zdálo se mi, že bude lepší, když budu sedět vedle ní než klečet před ní. A pohnul jsem jí trochu s taškou – no a to byla velká, velká chyba. Dál to nechci rozebírat. Takže i tohle hráčku rozhodí.
Věří, že výsledek může ovlivnit třeba barva sukýnky?
No to si pište, že jo! Stoprocentně. A tady vidíte, jak do té teorie chaosu vstupují i takovéhle prvky a co všechno může výsledek ovlivnit. Proto taky říkám o své práci, že jedu na bobech a brzdím na ledu v teniskách.
Čím to je, že jakmile se tenistka zamiluje, její výkonnost jde zpravidla dolů? Stane se jí něco s mozkem?
Ono ta prvotní zamilovanost je pro tenis spíš dobrá. Ale může se stát, že jak se cítí spokojená, lépe řečeno uspokojená, šťastná, začne někdy ztrácet ten „motor“ – může to být na škodu její ctižádosti něco ještě v tenisu dokázat.
Tenistům se to nestává?
No, já už jsem dlouho s žádným chlapem nepracoval. Ale řekl bych, že u mužů je to trochu jiné. Tenisté, kteří mají manželky nebo partnerky, je často vozí s sebou na turnaje a ony se jim tam snaží poskytovat nějaký servis. Tenistka, pokud má partnera mimo tenis, se s ním moc často nevidí. Pro holku na túře je navázat nějaký smysluplný vztah a zároveň výborně hrát opravdu hodně těžká věc.
Takže když se vám „vaše“ tenistka zamiluje, vidíte to rád, nebo začnete mít těžké sny?
Víte co? Já jsem už zažil leccos. Trénoval jsem Lucku Šafářovou, když měla vztah s Tomášem Berdychem. A fungovala výborně. U Petry jsem zažil víc partnerů. Zajímavé je, že tenistka v té prvotní fázi zamilovanosti podává většinou opravdu výborné výkony, ale po rozchodu taky. Je to zřejmě v obou případech nějaká „mobilizace“. Ta první ve smyslu: „Teď mě všechno baví a do všeho mám chuť.“ A po rozchodu: „Teď dokážu, že jsem schopná hrát i bez toho chlapa.“
Celý rozhovor s jedním z nejúspěšnějších tenisových trenérů současnosti Davidem Kotyzou o otcích tenistek, obsedantních rituálech a sadistických pravidlech tenisu si přečtěte v olympijském speciálu magazínu Pátek LN, který vychází 5. srpna.
V magazínu dále najdete:
Exkluzivní reportáž z předolympijského Ria de Janeiro.
