Za celý život jsem nebyla členem žádné politické strany a jako psycholožka umím chápat i "nervy na pochodu". Současná volba prezideneta byla asi pověstnou poslední kapkou v mé toleranci k práci a chování našich politiků. Odborné posouzení nechám samozřejmě odborníkům ( díky, pane doktore T. Lebedo - Váš výklad byl jasný a srozumitelný!) . Ale pocity mi zůstaly: byli jsme svědky nedůstojné, diletantské, ba ostudné tragikomedie. A prozatimní konec? Všichni politici si nasypali popel na hlavu, někteří se při tom vrátili do klukovských let:" to, prosím, ne já, ale Pepík!" , někteří se i omluvili, někteří slíbili, že už to víckrát neudělají. Kolikrát jsme to už všechno slyšeli! A skutek? Utek´.
Kus zodpovědnosti za to neseme i my - my jsme je zvolili, dokonce dobrovolně. Zvolili jsme je i tím, že jsme k volbám - třeba z protestu - nešli. Pojďme to napravit! Nezapomeňme na tutu ostudu. Žije kolem nás spousta slušných lidí, zvolme je v příštích volbách. A hlavně: pojďme k těm volbám, ať sluníčko svítí jak chce a příroda nabízí svá největší lákadla.
Stydím se, jakou zprávu jsme vyslali o naší politice do světa.
Nechci se stydět ještě víc, že jsme národ ovcí, které si nechají všechno líbit.
Kus zodpovědnosti za to neseme i my - my jsme je zvolili, dokonce dobrovolně. Zvolili jsme je i tím, že jsme k volbám - třeba z protestu - nešli. Pojďme to napravit! Nezapomeňme na tutu ostudu. Žije kolem nás spousta slušných lidí, zvolme je v příštích volbách. A hlavně: pojďme k těm volbám, ať sluníčko svítí jak chce a příroda nabízí svá největší lákadla.
Stydím se, jakou zprávu jsme vyslali o naší politice do světa.
Nechci se stydět ještě víc, že jsme národ ovcí, které si nechají všechno líbit.
