Jde o dílko komornějšího rázu, do jisté míry „uzpívatelné“ i pro činoherní soubor, pod scénářem je podepsán solidní americký rutinér Neil Simon a předlohou byl pětioscarový film Billyho Wildera Byt.
A v tom je právě kámen úrazu. Wilder vytvořil romantickou komedii, která se postupně mění až v drama, v němž se vedle komických scén objevují i dost hořké podtóny. Přestože program tvrdí něco jiného, Wilderovi jistě nešlo o nějakou společenskou kritiku, ale o (v dobrém slova smyslu) „lidový“ film, který se dotkne bránice i srdcí diváků.
Atmosféra doby se zde ovšem nemohla neodrazit, a to i se svou odlidštěností, pro niž je velká pojišťovací společnost symbolem, stejně jako promiskuitní šéfovský kolotoč roztočený v půjčovaném bytě malého úředníčka, nepodařeného kariéristy Chucka. Tím více však vynikne nejednoduché citové sbližování hlavních hrdinů, Chucka a Fran, které končí nesentimentálním happy endem. A když k tomu připočteme výkony Jacka Lemmona a Shirley McLainové, není se počtu Oscarů co divit.
Hollywoodštější než film
Snímek, který zaznamenal mimořádný divácký úspěch, bohužel nedal spát (jako v mnoha jiných případech) broadwayským producentům. Scénáře se chopil Neil Simon a připsal Chuckovi poněkud trapné snové scény a protivné, stereotypní promluvy do publika, které měly zřejmě podtrhnout divadelnost příběhu. Hudba Burta Bacharacha možná uchvacuje muzikálové specialisty, ale její líbivost je místy nesnesitelná svou jalovostí a prázdnotou.
A nic na tom nemění žánrová pestrost nebo poučenost vážnou hudbou. Paradoxně je tak muzikál v pravém slova smyslu „hollywoodštější“ než sám film. Naštěstí režisér Zdeněk Černín zvolil komorní a civilnější podobu inscenace, kterou proložil pouze několika excentrickými scénami (např. vánoční večírek nebo výstup Marge). V prvním premiérovém obsazení vsadil na „obyčejnost“ představitelů Chucka a Fran, Radka Zimy a Barbory Valentové.
Zima je úspěšnější zvláště v hudební složce role a v komických momentech, ale emocionálnější poloha u něj nepůsobí zrovna přesvědčivě. Ta naopak vychází beze zbytku Valentové, která tak má největší podíl na tom, že závěr muzikálu nevyznívá přeslazeně. René Přibil jako ředitel Sheldrake sice trochu zápasí s pěveckou nejistotou, ale daří se mu postavu zbytečně nekarikovat.
Trefné charakteristiky kvarteta příležitostných uživatelů Chuckova bytu pak vytvořili Jiří Havel, Karel Vlček, Ivo Kubečka a Luděk Nešleha. Nejvýraznější výkon má však bezesporu na kontě Jitka Sedláčková jako temperamentní Marge MacDougallová. Ideálně spojuje hereckou i pěveckou část role, hraje s obrovskou energií, ale nikdy nesklouzne do laciné exhibice.
Na hudebním nastudování muzikálu má svůj neodmyslitelný podíl Irena Pluháčková a s kancelářským prostředím si dobře poradil i choreograf Libor Vaculík (jen úvodní scéna s kalkulačkami snad až příliš připomíná Producenty). Pro diváky, kteří neviděli Wilderův Byt, tak na Palmovce zřejmě jeho muzikálová adaptace nebude chybou. Ostatně úspěch na premiéře byl bouřlivý.
| Hodnocení LN *** |
|
Sliby chyby |
