„Neexistujou žádný špinavý nebo čistý peníze. Jsou jenom peníze. Tečka.“ Pozorovatel české politiky by mohl nabýt dojmu, že autorem citátu je Václav Klaus, který neznal „účinnou metodu, jak rozlišit čisté a špinavé peníze“. Jenže není.
S lahví tvrdého alkoholu pronáší úvodní větu čerstvě dostudovaný ekonom Daniel Vlček. Je těsně po pádu komunistického režimu. A s partou pěti kamarádů právě plánuje, jak nekale vydělat na českém státu. Vymyslí způsob, jak vytunelovat a následně ovládnout Národní důlní společnost. Z obchodu získají miliardy, ale to jim nestačí.
O několik let později si proto vyberou další projekt, jehož cílem je opět vypumpovat státní majetek. Zálusk dostanou na privatizaci podniku Central Energy, který shodou okolností řídí právě Vlček. Jenomže důmyslný plán se zhroutí. Generální ředitel za záhadných okolností spáchá v garáži své vily sebevraždu.
Kauzy v podvědomí
Do pátrání po okolnostech se vloží Vlčkův bratr a investigativní novinář deníku Kontext Petr Vlček, který se zároveň snaží odkrýt temné pozadí privatizace státní společnosti. Postupně přichází na to, že všichni členové Abrahámova paktu jsou buď zavražděni, nebo z nejasných důvodů páchají sebevraždy. Hledání spravedlnosti komplikují zkorumpovaní státní zástupci a policisté.
To je v kostce příběh nového šestidílného seriálu Mamon, jehož poslední díl stanice HBO odvysílá v neděli. Ač jde o fiktivní snímek, zobrazené ovládnutí Národní důlní společnosti nápadně připomíná příběh Mostecké uhelné společnosti a její postupné ovládnutí skupinou Appian. Lobbista Zpěváček evokuje „kolibříka“ Romana Janouška, šéf Protikorupčního archivu zase podnikatele a zakladatele Nadačního fondu proti korupci Karla Janečka. „Seriál jsem ještě neviděl, ale seženu si ho a podívám se,“ řekl LN „skutečný“ Janeček.
V kauze MUS byly obstaveny paláce uhlobarona Koláčka v Rytířské ulici |
„Odkazy na reálné osoby nebo společnosti, kauzy – to je všechno náhoda nebo v podvědomí. I v tom našem. Všechno to máme uložené v hlavách a volnou kombinací z toho vznikl výsledek. Jde o typizovaný příběh privatizace, přerod společnosti, politicko-byznysové vazby. Je to symbolický příběh,“ popisuje Štefan Titka, který sepsal scénář Mamonu.
Seriál vychází z norské předlohy. „Koupili jsme základní premisu – tou jsou tu bohatí podnikatelé, tajný spolek. Základ je: postava, která vynášela informace sama na sebe svému bratrovi novináři, se zabije. Kolem se pak kumulují podivné věci. Základní premisa je velmi silná, je mysteriózní a současně je v tom jasný potenciál, aby se člověk mohl vyjádřit k nějakým společenským problémům,“ řekl scenárista v rozhovoru pro LN.
Matěj Hádek v seriálu Mamon.
Podle něho bylo při tvorbě příběhu důležité, aby scénář Mamonu nevyzněl trapně a až příliš se nesnažil kopírovat skutečné události. „Zachovali jsme raději jen narážky, například na ČEZ nebo Mosteckou uhelnou. Daniel Vlček je postava našeho příběhu, neodkazuje k nikomu, kdo se jmenuje křestním jménem stejně (například šéf ČEZ Daniel Beneš nebo podnikatel v energetice Daniel Křetínský – pozn. red.),“ dodává Titka.
Mostecká uhelná: Česko dostalo od Švýcarů klíčové části rozsudku |
Éra české privatizace z druhé poloviny 90. let a přelomu tisíciletí způsobuje dodnes pachuť a pocit nespravedlnosti. Případy Mostecké uhelné, OKD či plzeňské Škodovky stále nejsou vyšetřeny. Seriál Mamon je prvním svého druhu, který skandální období vývoje českého státu připomíná.
„Jedním z důvodů je, že dané kauzy jsou poměrně nudné a nezajímavé. Jde v nich většinou o to, že si lidé pošlou peníze na jeden účet, pak na druhý a posléze vše přepošlou do zahraničí. To přece nezní kdovíjak atraktivně. Jsem ale moc rád, že existují Petrové Vlčkové, kteří mají snahu kontrolovat a sledovat, pídit se po pravdě. Pro běžného člověka, který do případu nevidí, je ale ten základ vlastně nudný,“ míní Titka.
Inspirace ze severu Evropy
Z pohledu dějin filmové nebo televizní detektivky je Mamon docela zjevením. V československé tradici patřila kriminálka vždycky k únikovým žánrům, které divákům dávaly od reality odpočinout místo toho, aby se s ní vyrovnávaly. Do tohoto sledu patří třeba prvorepubliková retra s radou Vacátkem nebo normalizační detektivky. Společné mají to, že za zločinem stojí psychická nemoc nebo zhoubná vášeň jedince, aktuální společenské problémy zůstávají mimo příběh a rozhodně nejsou spouštěčem trestných činů.
Česká verze Mamonu vychází z norského originálu a inspirace v postupech Skandinávců není náhodná. Je to totiž právě severská literární detektivka, která založila tradici zločinů ve společenském a politickém kontextu. Matkou a otcem zakladateli jsou Švédové Maj Sjöwallová a Per Wahlöö.
  |
Už v 60. letech začali vykreslovat napínavé zápletky v kontextu toho, co zemi trápilo. Z dnešního pohledu jsou to vizionářská témata – srovnávání se s přílivem uprchlíků, s nimiž mají severské státy daleko delší zkušenost než Česká republika, napětí ve společnosti mezi radikalizující se mládeží s levicovými představami o světovém uspořádání a politiky náchylnými k nečistým dohodám.
Exmanažeři Mostecké uhelné českou vládu podvedli, tvrdí Švýcaři |
Na tuto tradici navazuje norská předloha Mamonu a v českých re áliích se ji pokouší usadit i tuzemští tvůrci. „Procházeli jsme různé kauzy, abychom pochopili, jak fungují. Chtěli jsme je zasadit do našeho příběhu, aby diváci poznávali mechanismy, ale zároveň nešlo o plochou adaptaci jen jedné z nich,“ popisuje scenárista Titka. Výsledkem je pak symbolický, typizovaný obraz privatizace, přerodu společnosti z komunistické diktatury do tržního modelu a politicko-byznysových vazeb.
Piškot pod rohožkou
Český tvůrčí tým se před natáčením hodně připravoval i v terénu. Kromě toho, že si všichni načítali kauzy, režisér Vladimír Michálek trávil hodiny rozhovory s lidmi z novinářské nebo bezpečnostní komunity, aby bylo vypodobení co nejpřesnější. A to včetně detailů, jak dokládá příběh o „vyzdrojování“.
Michálkovi se slovo, které znamená, že kauza musí být postavena na dostatečném množství důvěryhodných zdrojů, ve scénáři nelíbilo. Pochyboval, že ho novináři opravdu používají. Když si pak sedl se šéfem agentury Reuters a zjistil, že termín padl během deseti minut pětkrát, nechal ho i v ústech seriálových hrdinů.
Konzultace s kriminalisty zase pomohla k bezpečnostním opatřením, která jedna z postav používá, aby se ujistila, že jí nikdo neslídil v bytě. „Původně jsme tam měli zápalky zastrčené ve dveřích, ale policisté říkali, že to už se nedělá. Teď se dává piškot pod rohožku přede dveřmi,“ dodává Titka.
Policie vrátila část majetku, který obstavila v kauze Mostecké uhelné |
V trendu, kdy se detektivní žánr stává nosičem pro zpracování důležitého a aktuálního společenského tématu, chce HBO podle všeho pokračovat. Teď pracuje na seriálu Pustina, kde se snoubí kriminální příběh s prolamováním těžebních limitů. Podle Titky je to jediný myslitelný směr, kterým by se měla česká detektivka ubírat, pokud si chce nárokovat přívlastek „moderní“ a neustrnout v překonaných modelech.
„Vzhledem k tomu, že tunelování je bezmála české specifikum, velmi mě překvapilo, že jsem nenarazil na seriál nebo film, který by to reflektoval. Spousta kauz je otevřená a my si neděláme ambice rozseknout, jak to všechno bylo. Chceme jen, aby nad tím diváci přemýšleli,“ uzavírá scenárista.
