„Na Kampu se už nevrátím“

Pět let po povodni žije v Žitné ulici s vědomím, že do svého rodného domu, odkud ho po povodni vyštípal majitel, se už nikdy nevrátí.

Tak vypadá v několika větách smutný příběh Vladimíra Mangla. „V bytě jsme měli dva metry vody. Bylo to strašný. Ve chvíli jste přišli o všechno. Znal jsem lidi, který si čtrnáct dní před povodní zrekonstruovali byt, který voda úplně zničila,“ popisuje následky povodně Mangl. „Byl jsem vlastně úplně první člověk z Kampy, který tam po povodni vkročil. Všude bahno, opravdu hrozný, jde to těžko popsat,“ pokračuje kampský rodák.

V této době se začal osud rodiny pana Mangla a ostatních obyvatel Kampy rozcházet. Zatímco ostatní se vrátili do svých domovů, kde se časem s následky záplavy vyrovnali, Manglovi zůstali na ulici. Jejich dům byl totiž neobyvatelný a bezprostředně mu hrozila demolice.

„Náš dům patřil Řádu maltézských rytířů, který se ho chtěl zbavit. Neopravoval ho už před povodní, natož pak po ní. My jsme se tam ale vrátit nesměli a skončili jsme jako bezdomovci,“ popisuje těžké období Mangl. Podle něho pak rodina doslova vyžebrala byt na městské části Praha 1. „Dostali jsme byt v Žitné ulici, kde bydlíme dosud.

Přitom teprve před půl rokem jsme tu získali nájemní smlouvu. Trvalé bydliště máme ale stále na Kampě,“ zmínil Vladimír Mangl trable se současným bytem.

Jejich dům na Kampě byl mezitím opraven a několikrát změnil majitele, přičemž prodáván byl jako prázdný. Bez ohledu na nahlášený trvalý pobyt Manglových. Současný majitel tak sice má nájemníky, ale ti už v jeho domě pět let nebydlí.

Náhradní byt, který by jim musel za normálních okolností zajistit, jim sehnala v divokém období po povodních Praha 1, takže má prakticky po starostech. A Manglovi jen pramalou šanci na to, že se do svého rodiště ještě někdy nastěhují. „Nevěříme, že bychom se na Kampu ještě někdy vrátili. A abych byl upřímný, ani bych tam nechtěl,“ řekl Mangl.

Zkušenost z povodní ale přece uplatnil. Nyní totiž buduje dům za Prahou, který bude na rozdíl od Kampy na kopci.