10. října 2008 21:26 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

Na obranu toho, kdo
se už bránit nemůže

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
Ad LN - Orientace 4. 10.: Mnichov: dědictví
Petr Zídek vykreslil, byť poněkud zjednodušujícími tahy, obraz Druhé republiky, tak jak v hrubých rysech odpovídá historické skutečnosti. S jednou výjimkou: nakladatel, literární kritik (a politický vězeň 50. let) Bedřich Fučík, kterého postavil do řady za Jaroslava Durycha a Jakuba Demla, nikoho „nekádroval“. Vím, co měl Zídek na mysli – esej Pravá tvář české literatury v časopise Tak z 20. 12. 1938, podepsaný Fučíkovým jménem, s uvedením autorů, kteří snad měli vyhovovat tehdejšímu kulturněpolitickému směřování. Článek byl překlad informačně-propagačního textu, určeného pro anglickou Foreign Review. Jenomže redaktor českého časopisu jednak pozměnil původní název (Druhá tvář české literatury), jednak do něho vpašoval řadu jmen, která v původním znění nebyla, protože by Angličanům nic neřekla. Fučík proti svévolným zásahům ostře protestoval, žádal o zveřejnění opravy, leč marně. Že pak byl vystaven útoku svého jmenovce Julia Fučíka (tehdy skrytého pod pseudonymem), vyplývá z řádu věcí. Pozoruhodnější ovšem je, že argumentaci prominentního komunistického novináře převzali bez ověření ještě po roce 1989 (!) historikové Jan Rataj (O autoritativní stát), Jan Gebhart s Janem Kuklíkem (Druhá republika) a bohužel i Zora Dvořáková (Navzdory nenávisti a mstě), od níž si zřejmě Zídek vypůjčil obvinění Bedřicha Fučíka z „kádrování“ českých literátů. A pokud jde o tu Národní kulturní radu, služebné sdružení autoritativního státu, Bedřich Fučík se od ní záhy, sotva prohlédl její záměry, distancoval a v prezenčních listinách z roku 1939 se jeho jméno již nevyskytuje, na rozdíl od Hory, Glazarové či Václava Černého. Ostatně ten, který v Melantrichu vydával židovské a „levicové“ autory, musel právě tehdy z politických důvodů opustit místo ředitele.
Škoda že Petr Zídek nenahlédl do mé biografie Bedřicha Fučíka „Život na vidrholci“ (Paseka 2004, zejm. s. 174-181), kde jsem se tím „kádrováním“ na základě studia pramenů dosti podrobně zabýval, případně i do 2. dílu Kritických příležitostí Bedřicha Fučíka (Triáda 2002), kde je otištěna jeho stať v původním znění i protestní dopis redaktoru časopisu Tak R. I. Malému.
Robert Sak, historik




Najdete na Lidovky.cz