Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Na tak bláznivém místě jsem ještě nehrál, říká José Gonzáles o ostravských Vítkovicích

Evropa

  6:00
OSTRAVA - Jedním z očekávaných jmen na festivalu Colours of Ostrava byl i švédský písničkář argentinského původu José Gonzáles, jehož jemný folk připomínající písně Simona a Garfunkela rozezněl vítkovickou arénu v pátek v podvečer. Festivalovým návštěvníkům představil jak písně ze svého posledního sólového alba Vestiges & Claws, tak starší hity. „Člověk se tu snadno cítí malý,“ poznamenal Gonzales před ostravským koncertem v rozhovoru pro Lidovky.cz.

José Gonzáles na Colours of Ostrava foto: Matyáš Theuer, Colours of Ostrava

„Moc se mi to tu líbí. Mám rád, když se lidé starají o staré továrny a něco z nich vytvoří, zvlášť v kulturní sféře, je to skvělé,“ odpověděl José Gonzáles na otázku, jak na něj jako na autora niterných, jemných písní působí industriální prostředí v ostravských Vítkovicích. „Myslím, že nic tak obrovského jako je tohle prostranství jsem ještě neviděl. Už jsem hrál na jednom či dvou festivalech, které měly podobné vibrace a odehrávaly se v továrenském prostředí, ale nic nebylo tak bláznivé jako je tohle. Člověk se tu opravdu snadno cítí malý,“ dodal.

Fanynka Josého Gonzálese na koncertě na Colours of Ostrava.
José Gonzáles na Colours of Ostrava.

Gonzáles přijel do Ostravy představit především písně ze svého nového alba, které pod názvem Vestiges & Claws vydal letos v únoru po dlouhé sedmileté přestávce. V té se věnoval koncertování se skupinou Junip, se kterou vydal i dvě desky, a dalším externím projektům, například složil hudbu pro film Walter Mitty a jeho tajný život režiséra Bena Stillera.

Vestiges & Claws je jeho třetí sólové album, a na rozdíl od debutového Veneer i následujícího In Our Nature do něj kromě své kytary zapojil i doprovodnou kapelu. „Původně jsem chtěl pokračovat v minimalistickém stylu mých předchozích alb, ale když jsem začal nahrávat, uvědomil jsem si, že většina písní vychází lépe s přidanými kytarami, údernějšími bicími a doprovodnými vokály,“ vysvětlil Gonzáles způsob vzniku nové desky, kterou si tentokrát také sám produkoval.

José Gonzáles s kapelou na Colours of Ostrava

Ve Švédsku narozený hudebník je původně vystudovaný biochemik, a přestože se této profesi nikdy nevěnoval, je vztah k přírodě v jeho tvorbě velmi zřetelný. V jeho písních  jsou často přítomné přírodní motivy i apely, i když rozhodně nejde o nějaké environmentální protestsongy. „Ano, mám takových písní několik, hlavně na druhém albu, kde je to třeba píseň How low. Na novém albu je to zejména píseň Forest, kde přemýšlím o tom, jak je prales v plamenech, které šlehají nad stromy, a jak vůbec může člověk žít svůj život, aniž by ty plameny viděl. Jak si jich někdo může nevšimnout. Je fakt, že životní prostředí je jedno z mých témat, ale ne jediné, zajímají mě jak vztahy lidí k přírodě a ke zvířatům, tak jejich vztahy mezi sebou,“ řekl pro Lidovky.cz.

„Nikdy jsem nebyl žádný aktivista, ale hodně o tom přemýšlím, sleduju diskuse i vědecké disputace. Vím, jaké jsou letošní cíle Evropské unie pro trvale udržitelný rozvoj... Není to jednoduché téma. Když mluvíme o životním prostředí, musíme mluvit také o potravě, ekonomii, výchově... všechno je to propojené. A je to velmi důležité. Ale obávám se, že já sám jsem aktivní jen v tom, že retweetuju články na toto téma,“ dodává s úsměvem. 

„Samozřejmě třídím odpad a podobně. Švédsko je země, která je relativně dost zodpovědná k životnímu prostředí, takže už jenom proto, že tam žiju, je pro mě snazší chovat se zodpovědně. Ale vzhledem k tomu, že jako hudebník jsem často na turné a hodně cestuju, není to vždycky jednoduché se tak chovat. Ale každopádně je pro mě zajímavé o těchto tématech přemýšlet, a to nejen na osobní úrovni v tom smyslu, co by člověk měl nebo neměl dělat, třeba jestli by měl nebo neměl jíst hovězí. Je totiž důležité vidět i další věci, jako jsou strukturální změny, které jsou nezbytné pro řešení tak velkého problému jako je trvale udržitelný rozvoj.“

Světoobčan, který sní ve švédštině

„V Gothenburgu ve Švédsku žiju celý život, takže švédština je můj hlavní jazyk, přestože doma jsme mluvili španělsky. V Argentině jsem nikdy nežil, ale částečně jsem Argentinec, díky svým kořenům. Navíc tam žije můj otec a další příbuzní, takže do Argentiny občas jezdím,“ odpovídá José Gonzáles na otázku, zda se považuje spíš za Švéda, nebo za Argentince. „Pro mě se kultury staly něčím, co mě zajímá a o čem přemýšlím, zvlášť když jsem na turné. Cítím se sice jako Švéd, ale považuju se i za světoobčana,“ dodává. 

„Když přemýšlím, je to také většinou ve švédštině, i když se to občas mění. Zrovna včera jsem si uvědomil, že jak jsem četl a mluvil hodně anglicky, tak jsem pak i přemýšlel v angličtině. Co se týče snů, je to promíchané, ale většinou sním ve švédštině. Cestou sem jsem musel vstávat v půl čtvrté, kvůli letadlu, takže jsem pak dospával na palubě a zdálo se mi o cestování. Takže jsem cestoval s kapelou a zdálo se mi, že cestuju s kapelou... A najednou jsem v tom snu plaval v bazénu, a pak jsem začal létat. Nakonec z toho byl jeden z takových těch akčnějších snů, které nemám často, a bylo to moc fajn. A vůbec nevím, v jakém to bylo jazyce.“ 

Autor: