O francouzské kuchyni se říká, že je tou nejlepší na světě. Může si dovolit použít i ty části masa, které jinak nikde nejedí, a nemusí je mnohdy ani vařit! Hosté v nově otevřeném bistru La Gare nebudou zklamáni. Podávají tu telecí hlavu s omáčkou ravigote i hovězí pupek. Vkategorii syrového masa mají tatarák s kapari. Telecí hlavu bohužel při naší návštěvě neměli. Musí to být velmi oblíbený pokrm. Lze si jen představit, co by v takové situaci manažerovi podniku provedl Robespierre!
Jak známo, ve Francii existují čtyři druhy stravovacích zařízení: restaurace haute cuisine, které nabízejí originální jídla navržená kulinárními umělci. Jejich výtvory připomínají spíš umělecké dílo než potravu. Návštěvy takových podniků, podobně jako u Louvru, trvají několik hodin.
Dále mají ve Francii restaurace, které se zaměřují na jednotlivé regionální kuchyně, jejich typické sýry a uzeniny a pokrmy. Například restaurace z Normandie nabízejí jablečný cidre a palačinky sladké (crepe) i naslano (galette).
Běžnější a podstatně levnější než haute cuisine jsou brasserie a bistra, jejichž nabídka je různorodá. Ty nejlepší francouzské brasserie a bistra jsme kupodivu našli mimo Francii. Tak například v anglickém městě římského původu Bath jsme objevili staromódní bistro Rouge, kde nabízeli přesně tu správnou kombinaci uzenin, sýrů, cibulačky, škeblí a steaků. Přesně jak si člověk představuje francouzské bistro: elegantní, poněkud zašlý nábytek, číšníci s francouzským přízvukem, denní nabídka napsaná rukou na zdi. Přemýšleli jsme, kdo je asi majitelem, komu se podařilo přenést tak zásadně francouzskou záležitost do Anglie. Pár měsíců nato jsme ovšem cestovali do Cardiffu a Edinburghu. A jaké překvapení! Všude to samé bistro, se stejným ručně psaným menu, stejným číšníkem s lehkým francouzským přízvukem.
A ještě ten čtvrtý typ francouzského stravování: bohužel nejběžnějším a nejnavštěvovanějším zařízením v Paříži jsou McDonald’s a Kentucky Fried Chicken.
Není paštika jako paštika
La Gare nabízí vynikající francouzskou kuchyni za dostupné ceny. Většina pokrmů stojí 150 až 200 korun, obědy vyjdou ještě levněji. Kromě restaurace jsou v La Gare i lahůdky, kde prodávají chléb, pečivo a zákusky, které pečou na místě, a uzeniny a ryby, sýry a samozřejmě foie gras.
Jako předkrm jsme si dali právě foie gras. Rozdíl mezi českou a francouzskou kuchyní je vyjádřen rozdílem mezi paštikou a foie gras. Paštika je z vepřových jater, má sytou barvu a obtížně si probíjí cestu trávicí trubicí. Foie gras je z kachních jater, má lehce narůžovělou barvu, je jemná a delikátní a rozplývá se na jazyce. Jemnost je výsledkem kachního tuku.
V La Gare podávají tuto lahůdku s cibulovo-fíkovým kompotem. Další obdobou známého českého pokrmu je terrine de boeuf, hovězí terina v želé. Předkrmy nabízejí s košíkem čerstvého pečiva.
Klasický salát nicoise je výborným lehkým obědem. Tento salát z čerstvé zeleniny, zelených fazolek, vejce a tuňáku servírují v La Gare s křehkým, čerstvě upečeným tuňákem. Slunné středomořské město Nice bylo po značnou část dějin součástí Itálie a nazývalo se Nica. Kromě azurového moře, umělců a kasin je známé svým salátem. Několikrát jsme jej tam ochutnali -a i v tomto případě platí, že nejlepší regionální kuchyni lze nalézt mimo příslušný region. Tuňák byl totiž v Nice vždy z konzervy. V La Gare podávají tuňáka čerstvého.
Kouhout byl božský
Jako hlavní jídlo jsme si dali denní specialitu, baskickou chobotnici, a coq au vin, kohouta na víně. Baskická omáčka má výraznou chuť rajčat, česneku a cibule, jako je tomu u provensálské omáčky, ale navíc jsou zde pro ostřejší chuť papriky a salám chorizo. Baskické restaurace nabývají na popularitě jak ve Francii, tak v samotném Španělsku. V jedné baskické restauraci v Paříži, kde jsme obědvali, podávali jako specialitu kuře (poulet) po baskicku. Číšníci procházeli restaurací s talíři plnými kousků kuřete a provolávali "poulet, poulet, bakbak bak" a mávali pažemi jako křídly. Dokonalá iluze venkova. Baskické kuře v La Gare nezklamalo. Kohout na víně ovšem předčil všechna naše očekávání. Byl božský. Maso bylo křehké, omáčka jemná a obsahovala žampiony a slaninu. Jako přílohu servírovali pomfrity, jež ocenila obzvlášť naše dvouletá dcera, která jak jsme vytušili, je spíše příznivkyní McDonald’s.
Mezi nádražím a čistírnou
Interiér a atmosféra La Gare nejsou nijak výrazné. Francouzská 
hudba, Edith Piaf a nějací modernější šansoniéři. Vedle nás seděl muž s baretem na hlavě, v rukou Le Figaro, skoro se nám zdálo, že byl placen za to, aby dodával místu dojem autentičnosti. Jinak nic obzvlášť francouzského. České skleněné lustry, nevýrazný nábytek.
Bistro se nachází V Celnici mezi rychločistírnou a kanceláří ČSA, v ulici bez jakéhokoli charakteru, naproti obchodu s botami a vchodu do supermarketu Billa. Nejpoetičtější je tudíž sám název La Gare (nádraží), který evokuje velkoměstské kouzlo pařížských nádraží (nepřipadá-li nám nedaleká "Masaryčka" dostatečně poetická či světová).
La Gare nabízí výborné pokrmy za slušné ceny a je možné tam nakoupit i potraviny s sebou. Pro víc kouzla si zajeďte do Paříže.
