O regulaci provizí při prodeji pojistných produktů. Už více než rok se o tom vede vášnivá debata a zatím to vypadá tak, že cenovou regulaci, v tomto případě regulaci zprostředkovatelských provizí, nejvíce tlačí významný účastník trhu – pojišťovny. A překvapivě jim v tom sekunduje sociální demokracie nebo alespoň někteří její politici.
Jak si jinak vysvětlit fakt, že se ČSSD zasekla na tom, že právě bez výše zmíněné regulace provizí, je neprůchozí schválení tzv. Solvency II. Tedy nových pravidel v oblasti pojišťovnictví, jejímž cílem je zajistit stabilitu finančního sektoru. Nechme nyní stranou, jestli to zajistí právě Solvency 2, ale jednou jsme se k tomu jako ČR zavázaly, tak bychom to měli i plnit. Mimochodem norma měla platit už od 1. ledna 2016. Ale zpět k regulaci provizí.
V první řadě by si odměnu (provizi) pro zprostředkovatele měly dojednat pojišťovny s oním externím distribučním kanálem samy. Tady nejde o ochranu slabší strany vůči silnější, protože obě dvě strany jsou silné a výchozí pozice je tak v rovnováze. Proč si pojišťovny samy nedupnou vůči zprostředkovatelům, proč k tomu potřebují stát? Ale dobře, někteří zprostředkovatelé mohou (a někdy to dělají) zneužívat svého postavení komunikátora a bližšího článku vůči klientům, tudíž je na místě nějaká míra ochrany spotřebitele (nikoliv ale pojišťoven).
Dovedu si tedy logicky představit jistou míru regulace či lépe řečeno nastavení postupného uvolňování provize u produktů, kde najdeme tzv. odbytné, tedy u pojistek s investiční složkou. Cílem by bylo chránit klienty před praxí, kdy jim v krátkém čase po podpisu jedné smlouvy (u produktu, který je koncipován jako dlouhodobý), zprostředkovatel nabídl nový, zaměřením ovšem stejný produkt. Při rušení toho původního pak klient dostává jen zlomek investované částky a začíná od nuly. Pak by to ale chtělo regulovat nikoliv jen provize, ale veškeré náklady spojené s pojistným produktem. Aby se skutečně naplnil onen základní a smysluplný účel – ochrana investovaných finančních prostředků klientů.
