Stepan Bandera v roce 1929 jako dvacetiletý vstoupil do Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) a o pět let později se podílel na atentátu na polského ministra vnitra Bronislawa Pierackého. Trest smrti mu byl změněn na doživotí a vězení opustil po porážce Polska nacistickým Německem.
V té době se OUN rozštěpila na dvě křídla a Bandera stanul v čele jednoho z nich. Krátce po zahájení německého útoku na SSSR se také podílel na vyhlášení ukrajinského státu a tento krok odmítl přes nátlak odvolat.
Spolupráce i boje s nacistickým Německem
Další tři roky strávil Bandera v německých koncentračních táborech, jeho hnutí ale i nadále fungovalo a v roce 1942 dokonce vznikla Ukrajinská povstalecká armáda (UPA). Ta na některých místech spolupracovala s Němci, jinde s nimi bojovala. UPA brutálně vyháněla také Poláky z dnešní západní Ukrajiny, přičemž údajně zahynulo až sto padesát tisíc lidí. Po obratu ve válce se stala hlavním soupeřem UPA Rudá armáda a sovětská tajná služba NKVD.
Boj ukrajinských národovců se sovětským režimem trval v některých oblastech až do počátku 50. let. Část z nich se po válce pokoušela probít přes tehdejší Československo na Západ, ale většinou neúspěšně. Bandera do západního sektoru Německa pronikl, ale v říjnu 1959 ho v Mnichově zavraždil sovětský agent Bogdan Stašinskij.
Začátkem 60. let sám Stašinskij uprchl na Západ. Západoněmecký nejvyšší soud ho odsoudil pouze jako pomocníka s tím, že skutečnými pachateli jsou "vysoce postavení původci zločinu" v Moskvě.
Oživlý rozpor mezi Kyjevem a Moskvou
V dnešním Juščenkově rozhodnutí o udělení titulu Hrdina Ukrajiny se uvádí, že Bandera byl vyznamenán za "obranu národní ideje a boj za nezávislý ukrajinský stát". Titul převzal z Juščenkových rukou Banderův vnuk Stepan.
Slavnostní akt nepochybně posílí roztržku Ukrajiny s Moskvou, která doprovázela celé Juščenkovo prezidentství.
Ruská agentura ITAR-TASS napsala, že "ozbrojenci z UPA mají na svědomí množství zločinů, mezi nimi vyvraždění víc než sto tisíc Poláků, Čechů a Židů v západní Volyni".
Brutálně byly podle agentury usmrceny i tisíce Ukrajinců, kteří do UPA odmítli vstoupit. "Juščenko posmrtným vyznamenáním Bandery riskuje zhoršení vztahů s Polskem, které považuje za nejbližšího spojence," napsala ITAR-TASS s odvoláním na ruské experty.
Podle Slováků jde o provokaci
Představitelé slovenských protifašistických a odbojářských organizací udělení titulu Banderovi odsoudili. "Naše reakce může být jen záporná, když k udělení titulu došlo bez řádného zkoumání a prokazování případných Banderových zásluh," řekl předseda Slovenského svazu protifašistických bojovníků Pavol Sečkár. "Od prezidenta Juščenka je to provokace," dodal.
Také předseda slovenského Sdružení vězňů nacistických koncentračních táborů Otto Wagner je proti. "Bandera byl bezpáteřný člověk, který se na jistý čas spojil s nacisty. V očích mnoha neofašistů to může být jen další důkaz jakési rehabilitace fašismu," prohlásil.
Jako kdyby dostal státní vyznamenání Jan Žižka
Ředitel Ústavu pro soudobé dějiny české Akademie věd Oldřich Tůma považuje za mylnou především snahu někoho "historicky kanonizovat" po padesáti letech. "Je to, jako kdyby dnes dostal státní vyznamenání Jan Žižka," podotkl Tůma.
Předsedkyně české Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová ocenění Bandery uvítala. "Zaplaťpánbůh za to, že učinil ten krok," uvedla na adresu Juščenkova rozhodnutí. Byla by prý šťastná, kdyby si řada českých politiků z toho vzala ponaučení.
Nálepka "bojovníků proti komunismu"Kontroverzně jsou vnímány akce banderovců na území Československa. Za socialismu byly jednoznačně odsuzovány a jednostranně interpretovány, připomíná internetová Wikipedie. Po roce 1989 se místy začaly objevovat opačné tendence, kdy ukrajinští nacionalisté byli glorifikováni a byla jim dávána nálepka "bojovníků proti komunismu". Jejich činnost je jednak třeba vidět v historických souvislostech se snahami o samostatnost a boj proti komunismu, na straně druhé ale jejich vlastní činnost zahrnuje masakry lidí, násilí, rasismus, antisemitismus a terorismus, uvádí internetová encyklopedie. Rozdílná je podle tohoto zdroje i interpretace zásahu československých bezpečnostních sil, které byly před rokem 1989 bez výhrady schvalovány, ovšem později byly některými hlasy odsuzovány jako "akce komunistického ministerstva vnitra". Nelze však přehlížet, že tyto akce byly hlavně ochranou státní suverenity před cizími narušiteli a vetřelci, kteří se zbraní v ruce vtrhli ilegálně či za použití zbraní do tehdejší Československé republiky a páchali zde násilné činy, připomíná Wikipedie. |
Zajímavé čtení a rozhovory o Banderovi najdete v sobotním vydání listu
