Lidovky.cz: Jak se vám zpívaly stejné verze písní ve slovenštině a angličtině? Netloukly se vám dva jazyky?
Nějak jsem nad tím nepřemýšlel, celý život jsem naučený používat oba dva jazyky, mluvit jimi i zpívat. Prvotní myšlenka byla, že natočíme anglické album, poté co jsem v Londýně nahrál skladbu Fair Play. Až když byla anglická verze hotová, říkal jsem si, že by nějaké písně mohly být také ve slovenštině. Přece jenom fanoušci v Čechách a na Slovensku jsou ode mě na slovenštinu zvyklí, je pro ně přirozená.
Lidovky.cz: V jakém jazyce budete písničky zpívat na koncertech?
Uvidíme, to ukáže život. Můžeme se ostatně naučit obě verze. Mně se o něco líp zpívá v angličtině, asi jako většině zpěváků. Dá se říct, že je to jazyk, kterým se tento typ hudby zpívá nejlépe. Slovenštinu se mnou mají fanoušci spojenou, ale pro některé zase dostávají moje skladby v angličtině jiný rozměr.
  |
Lidovky.cz: Vaše maminka pocházela z Londýna, tatínek byl Slovák. Mluvili na vás doma odmala dvěma jazyky?
Ano, měl jsem dvojitou jazykovou výchovu. Odmala jsem anglicky a slovensky vnímal i hudbu, maminka mi zpívala anglické písničky a otec zase slovenské lidovky.
Lidovky.cz: Vedl jste i vaše děti od raného věku k cizím jazykům?
Určitě, čím dříve se dostanete s jazykem do kontaktu a ovládáte ho, tím přirozenější pro vás je. Nemyslím si ale, že jsem nějaká výjimka. Asi každý rodič dneska chce, aby jeho dítě ovládalo alespoň jeden světový jazyk.
Lidovky.cz: Novou desku jste natočil v legendárním studiu Abbey Road, kde jste nejprve nahrál pouze píseň Fair Play. Jak jste se dostal k celé desce?
Producent Rob Cass projevil velký zájem o samotný film Fair Play, vyloženě ho bavilo vyprodukovat k němu titulní skladbu a postupem času mi navrhl, jestli si v Abbey Road nechci nahrát celé album. Reagoval jsem, že by to bylo pěkné, ale že nemám anglické texty. Na to mi odvětil, že existuje jistý Pete Brown, kterého jsem já samozřejmě znal, a že mu zkusí pustit nějaké moje písně.
Miro Žbirka
|
Lidovky.cz: Načež Petovi Brownovi se vaše tvorba líbila...
Byl jsem zdrženlivý, očekával jsem, že si něco poslechne, dozvím se, že je to zajímavé, ale že je zaneprázdněný. Tři dny nato mi ale Rob Cass napsal, že to Pete Brown vzal a chce s námi spolupracovat. Už se nedalo couvnout, ani jsem se nestihl zeptat, kolik album bude stát.
Lidovky.cz: Natočil jste někdy srovnatelně finančně nákladnou desku?
Určitě ne, v tomto případě ale na finance nehledíte. V životě jsou momenty, kdy jsou otázky kolem peněz zbytečné. Kdybych příležitost natáčet desku s Robem Cassem v Abbey Road odmítl, vyčítal bych si to celý život.
Lidovky.cz: Pomohli vám sponzoři?
Nejsem od povahy příliš zdatný člověk ve shánění sponzorů. Řekl bych to tak, že jsme desku dali do kupy s Universalem a with a little help from my friends ( „s malou pomocí mých přátel“ - citace stejnojmenné písně Beatles - pozn. red.).
Lidovky.cz: Dokážete řádově vyčíslit, na kolik vás natáčení desky v Abbey Road přišlo?
Na to se radši neptám a ani mě tím díkybohu nikdo nezatěžuje. Nejsem ale tak nepoučený, abych nevěděl, že tak drahou desku jsem ještě nikdy nenatočil.
Lidovky.cz: Postupoval byste stejně, kdyby taková nabídka přišla znovu?
Těžko by se to odmítalo, nahrávání v Abbey Road mi přijde doslova jako magický svět. Chodím tam občas i jen tak, na kávu. Pracovat na desce v Abbey Road mi ani nepřišlo jako dřina. Tamní prostředí člověka neuvěřitelně nakopává.
Miro Žbirka si zahraje se symfoniky a dirigentem Liborem Peškem |
Lidovky.cz: Proč se deska nazývá jednoduše „Miro“?
Bůhví, jak k tomu došlo. Myslím, že to vymyslel Rob Cass, od začátku měl moji desku v počítači uloženou pod názvem Miro. Zvykli jsme si na to a přišlo nám potom zbytečné album přejmenovávat.
Lidovky.cz: Jste znám jako velký fanoušek Beatles, kteří v Abbey Road také nahrávali. Pamatujete si, kdy jste s legendární skupinou přišel do styku poprvé? Na moment, kdy jste poprvé slyšel jejich hudbu?
Mám pocit, že jsem je poprvé slyšel z rádia. Doma v kuchyni jsme měli rádio, říkalo se mu rozhlas po drátě, na kterém se vysílala pouze jedna stanice. Tam jsem slyšel Beatles poprvé, byla to pravděpodobně písnička From Me To You. Slýchával jsem o nich také od starších kluků, pamatuji si, že jsme hráli na dvoře hokej a z okna se linulo Twist And Shout. Kluci měli doma nějakou party a jeden z nich mi povídá: „To jsou Beatles.“ Přičemž to hovořil s „D“. Pohromadě jsem skupinu viděl poprvé na fotkách a potom v televizním šotu, když zrovna přistáli v USA, vystoupili z letadla a takzvaně dobyli Ameriku. Zaujal mě tehdy John Lennon, který při záběru na kameru nějak takhle (ukazuje) vyplazoval jazyk. Říkal jsem si, co je to za odvážného borce.
Lidovky.cz: Máte nějakou skladbu od Beatles nejraději?
U Beatles je to tak vyrovnané, že nemůžu zmínit pouze jednu. Kdybyste se zeptala na jiné kapely, asi bych dokázal vyjmenovat konkrétní oblíbenou, skladby od Beatles si ale silně konkurují.
Lidovky.cz: V pražském Divadle Kalich uvedli minulý týden nový muzikál Atlantida, který sestává z vašich písniček. Už jste ho viděl?
Navštívil jsem premiéru, bylo to pro mě něco úplně nového. Některé vlastní písničky jsem ani nepoznal, veškerá aranžmá a práci s písněmi jsem ponechal na tvůrcích a nemontoval se jim do toho. Musím říct, že mě to velmi bavilo, rád slyším svoje písničky v jiných provedeních. V Atlantidě se v tomto směru vyřádili, zpívají tam mladí nadaní interpreti, sólové věci někdy zpívá i dvacetičlenný sbor... Je radost slyšet poměrně staré písně v podání úplně jiné generace.
Lidovky.cz: Proč jste tvůrcům do muzikálu nechtěl mluvit?
Jsem detailista, kdybych měl muzikál ovlivnit, musel bych rovnou napsat libreto nebo celý scénář. K tomu jsem se rozhodně necítil povolaný, protože nejsem znalec muzikálů. Znám základní muzikály jako Hair nebo West Side Story, abych ale mluvil do práce lidem, kteří dělají muzikály roky, se rozhodně necítím kompetentní.
Lidovky.cz: Říkáte, že muzikálu nerozumíte. V jednom - Neberte nám princeznu - jste si ale kdysi sám zahrál...
To ale bylo jednoduché, vždycky mi řekli, co mám zahrát a zazpívat, a já to udělal. Nejtěžší pro mě tehdy bylo ranní vstávání na zkoušky, jinak to byla velmi příjemná práce. Bylo to v roce 1980, od té doby si mě nikdo jako muzikálového herce nevytipoval.
Lidovky.cz: Je vám to líto?
Není, když jsem teď viděl Atlantidu, došlo mi, že je to velice náročný džob. V muzikále musíte obstát jako zpěvák, herec i tanečník. To není maličkost. Ani bych to nemohl přijmout z časových důvodů, nemohl bych plnit pravidelný rytmus, který hraní v divadle vyžaduje. Pohybuji se mezi Londýnem a Prahou, většinu svého času trávím v autě, hrajeme spoustu živých vystoupení... To se nedá slučovat s pravidelnými termíny představení.
Lidovky.cz: V Londýně máte také vlastní byt. Jak často tam jezdíte?
Řekl bych, že jsme tam každý druhý měsíc. Pokaždé mám ale pocit, že jsem tam velmi krátce, že nemůžu v Anglii trávit tolik času, kolik bych chtěl.
Lidovky.cz: Neuvažoval jste, že se do Anglie odstěhujete?
Několikrát jsem si takovou otázku kladl. Kdykoli ale chci odjet do Londýna a mám čas, tak tam odjedu. Asi nemá cenu dělat nějaká zásadní rozhodnutí a stěhovat se natrvalo.
Lidovky.cz: Když zrovna necestujete nebo nevystupujete, jakým se věnujete koníčkům?
Katka (Žbirkova manželka a manažerka pozn. red.) říká, že neustále sleduji fotbal. Zaplatil jsem si všechny televizní programy, které existují, a tak vždycky když zapnu televizi, nějaké fotbalové utkání běží. Anglická, česká nebo slovenská liga, to je jedno. Takže Katka má zčásti asi pravdu (smích). Mohlo by to být považováno za ztrátu času, ale říkám vám, že při sledování fotbalu zapomenu na všechno. Nebo také při sledování filmů, jsem i velký filmový fanda. Na rozdíl od fotbalu ale na kvalitní film nemůžu koukat každý den.
Lidovky.cz: Jste také fotbalový fanoušek?
Samozřejmě – odmala fandím Arsenalu, protože souvisí s částí Londýna, ze které pochází naše rodina. U českých týmů jsem objektivní, dokáží ocenit výkon všech. U Slováků jsem zase po bratrovi zdědil příslušnost ke Slovanu Bratislava.
Lidovky.cz: Sám už fotbal nehrajete?
Hrával jsem, ale poslední dobou už ne. Vnímám, že mám pohybový deficit, budu muset fotbal nahradit rychlou chůzí. Cítím, že mi chybí fyzička.
