8. února 2016 5:01 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

‚Naprosto oddaná‘ Jitka Frantová. Zemanem vyznamenaná agentka pomáhala StB s Werichem i Kačírkovou

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 215Diskuse
Jitka Frantová Pelikánová prý spolupracovala s StB, herečka to však popírá. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jitka Frantová Pelikánová prý spolupracovala s StB, herečka to však popírá. | foto: MAFRA
PRAHA Když prezident Miloš Zeman loni odmítl udělit třem navrženým adeptům titul profesor, argumentem u matematika Ivana Ošťádala byla jeho údajná spolupráce s komunistickou Státní bezpečností. Přitom jen o pět měsíců později se ve Vladislavském sále Pražského hradu objevila Jitka Frantová Pelikánová – alespoň podle dochovaných dokumentů Archivu bezpečnostních složek – též spolupracovnice StB.

Jitka Frantová Pelikánová

  • narodila se 1. května 1932
  • vdova po významném exilovém novináři Jiřím Pelikánovi, se kterým po roce 1968 emigrovala do Itálie a požádala o azyl
  • i po smrti manžela zůstala v Itálii, kde hraje divadlo a píše knihy
  • v roce 2008 obdržela italský Řád za zásluhy

Jak StB popisovala Frantovou

  • "pokrokově smýšlející umělkyně, má zdravé názory, kterými dobře hodnotí některé jevy v našem divadelnictví"
  • pracovník ministerstva Martínek také uvedl, že oceňuje její "pozitivní vztah k pracovníkům ministerstva vnitra"

Herečka, která od roku 1968 žije v Itálii, přijela na pozvání svého dlouholetého přítele Miloše Zemana. Ten jí 28. října udělil medaili za zásluhy (více čtěte ZDE).

Informace, že se Frantová stýkala s StB, se objevily na serveru Aktuálně.cz ještě před slavnostním vyznamenáním a herečka se proti nim ostře ohradila. „Já mohu jen s čistým svědomím říct, že jsem žádnou spolupráci s StB nepodepsala a také nikomu neškodila,“ uvedla v říjnu loňského roku pro deník Právo s tím, že se jedná o „nedoložené báchorky“.

Server Lidovky.cz proto prostudoval Frantové svazek, který se dochoval v Archivu bezpečnostních složek. Nese označení „A“, tedy agent .

Jak vytěžit Frantovou

Psal se 11. leden roku 1961, byla středa a operativní pracovník ministerstva vnitra Zbyněk Martínek sepisoval pro své nadřízené zprávu. Formou takzvaného „postupného společenského připoutávání“ navrhl tehdy devětadvacetiletou herečku divadla Rokoko Jitku Frantovou získat pro spolupráci. Mohla být velmi cenná, neboť coby přítelkyně Jany Werichové, dcery slavného českého herce, se pohybovala mezi lidmi v hledáčku StB.

Jitka Frantová Pelikánová - Návrh na získání spolupracovníka, 11. ledna 1961.

Jitka Frantová Pelikánová - Návrh na získání spolupracovníka, 11. ledna 1961.

Werich ale nebyl zdaleka jediný, kde bylo podle StB možné Frantovou „vytěžit“, jak si poznamenal Martínek. Tajné policii šlo třeba i o Jana Roháče, manžela Hany Hegerové, Irenu Kačírkovou či obecně o dění v divadlech ABC, Laterna Magika nebo Na zábradlí. Informace o nich předala Frantová na několika schůzkách s Martínkem. Už dříve přitom zmínila, že Wericha nikdy v životě neviděla. Podle jednoho záznamu StB s ním ale údajně připravovala silvestrovské interview.

Zájezd do Berlína

  • Jitka Frantová se do hledáčku StB dostala původně na základě udání bývalého manžela, že na zahraničním zájezdu s divadlem má předat nějaký materiál německému herci, který jezdí do NSR. Podle všeho jí však chtěl jen uškodit.
  • „Toto vážné a nebezpečné podezření mohlo ohrozit její započínající kariéru. Detailnost a neformálnost prvoudání, které ze zájezdu vypracovala, zaskočila i samotné pracovníky tajné policie," říká k tomu publicista Mirek Vodrážka, mimochodem zaměstnanec Ústavu pro studium totalitních režimů.
  • Frantová ve zprávě, která se dochovala, detailně popisuje, co jednotliví členové divadla podnikali. Například člen hudby Karel Vejvoda či hudebník Antonín Štěpánek. "Vejvoda se vrátil domů až druhý den ráno. Z řeči mezi ním a Štěpánkem jsem zjistila, že byli v Západním Berlíně společně s oním Němcem jeho vozem."
  • Zmiňuje se ale například i o své tehdejší herecké kolegyni Haně Hegerové. "Vyměnila všechny peníze za západní marky a všechno nakoupila v Západním Berlínu."

Plán na její „společenské připoutávání“ vzešel ze zprávy z roku 1960, kterou pro ministerstvo vypracovala na základě zájezdu Rokoka do Berlína (viz BOX Zájezd do Berlína). Zprávy o stycích s cizinci museli v té době po pracovním výjezdu na západ podávat téměř všichni, Frantová ale „překvapila“ svou ochotou. Kromě – pro Stb – pozoruhodných jmen zaujala pracovníky ministerstva i svou podrobností.

Martínek si tehdy pochvaloval, že Frantová „splnila dobře úkol daný pro zájezd do Berlína“. „Dala orgánům krajské správy ministerstva vnitra telefonní číslo s tím, že ji mohou zavolat nebo vyhledat, budou-li od ní něco potřebovat,“ poznamenal k tomu Martínek a rovnou přiložil plán pro první schůzky s herečkou. Na jednom z těchto setkání Frantová na otázku, zdali by Martínkovi řekla, kdyby se kdokoli z divadla stýkal s někým ze Západního Berlína, uvedla, „že to pokládá za samozřejmé a že by to ihned ohlásila.“

Podle Archivu bezpečnostních složek je Frantová oficiálně vedena jako spolupracovnice StB od 25. března 1961, přičemž už na únorové setkání přinesla seznam osob, o kterých může podávat zprávy. Ve svazcích StB vystupuje pod krycím jménem „Barbora“ či „Helena“. Podle dochovaných materiálů byla Frantová vedena v kategorii Agent.

Jako o agentce totiž o Frantové hovoří řada dokumentů. Například zpráva z července 1964 nese název „Návrh na přerušení spolupráce s ‚A‘ Helenou“, v lednu roku 1965 došlo zase k „obnovení agenturního svazku na Ag“. Dokument nese označení PŘÍSNĚ TAJNÉ a rozhodnutí bylo vydáno pro krycí jméno Helena. Osoba je ztotožněná jako Jitka Frantová se shodným datem i místem narození.

Jitka Frantová Pelikánová - Návrh na získání spolupracovníka, 11. ledna 1961.
Zpráva Jitky Frantové Pelikánové ze zájezdu divadla Rokoko do Berlína.

Server Lidovky.cz zaslal Frantové konkrétní dotaz ohledně její spolupráce se Státní bezpečností. Redakce se ptala na její zařazení coby agentky, zdali se s pracovníky ministerstva scházela tak, jak dokládají dochované zprávy, a zdali StB informovala o svých kolezích z divadelního kruhu. Po zhruba týdnu však přišla odpověď pouze o dvou větách: „Děkuji za možnost k vyjádření. To už jsem ale udělala a nemám k tomu co dodat.“ Tím komunikace ze strany herečky skončila.

Klidná, nenucená a naprosto oddaná

  • "Během schůzky se Frantová chovala velmi klidně a nenuceně. Ihned po příchodu do restaurace chtěla vypravovat, co všechno zjistila o divadlu Na zábradlí, což při pohovoru na ministerstvu vnitra slíbila učinit. Řekl jsem jí, že se nejdříve v klidu najíme a potom, že mi všechno poví," stojí ve zprávě z 24. ledna 1961.
  • Později už o ní pracovníci začínají hovořit krycím jménem Barbora, která se nebojí prokázat svou loajalitu. "Sama říkala, že si je vědoma toho, že by v případě neutajení neměla pro nás cenu a že také by byla v dosti trapné situaci před svými kolegy," zapsal si Martínek v březnu 1961.
  • V hodnocení z července 1964 dále stojí, že „podala celou řadu závažných zpráv, byla několikrát krátkodobě vysazena do Rakouska do emigrantských kruhů. Vytvořila si celou řadu styků mezi cizinci - kulturními pracovníky“.

Pracovníci StB si Frantovou pochvalovali. Například se prý sama ptala, „co je třeba udělat a kam by měla zajít“, či „ihned po příchodu do restaurace chtěla vypravovat, co všechno zjistila o divadlu Na zábradlí“. Byla prý „iniciativní“ a také „naprosto oddaná ministerstvu vnitra“.

Když se jí například Martínek zeptal, zda ji úkoly nebudou obtěžovat, její reakci popsal do další zprávy pro nadřízené následovně. „Frantová se postavila rozhodně proti, řekla, že to pokládá za svou povinnost, že když je to k dobru věci, že to dělá ráda,“ stojí v zápisu z téměř dvouhodinové schůzky.

V dokumentech o Frantové nicméně chybí podepsané prohlášení, kterým by oficiálně stvrzovala svou spolupráci se Státní bezpečností. „Spolupracovníkem byla osoba vědomě, ať už písemně nebo jinou formou, například ústní, zavázaná, stálá a spolehlivá, která vykonává podle státně bezpečnostní služby její příkazy a tajně působí v nepřátelském prostředí a požívá jeho důvěry. Vázací akt neboli slib nebyl podmínkou ke spolupráci,“ vysvětlil pro server Lidovky.cz publicista Mirek Vodrážka, který pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů.

Ten má svazek Frantové podrobně prostudovaný a napsal o něm článek do časopisu Paměť a dějiny vydávaný právě ÚSTR. „Skutečnost, že v dochovaných dokumentech není písemný slib Jitky Frantové je zcela irelevantní záležitost. Důležité je, že byla osobou tajně vázanou, stálou a spolehlivou, které plnila příkazy nejen kontrarozvědky, ale i rozvědky,“ vysvětlil.

Prohlášení Jitky Frantové o mlčenlivosti ze dne 8. října 1960.

Prohlášení Jitky Frantové o mlčenlivosti ze dne 8. října 1960.

Jak navíc připomíná, v případě odmítnutí podpisu spolupráce s Stb směrnice umožňovaly, že postačí slib o mlčenlivosti. Ten Frantová podepsala na schůzce v říjnu roku 1960.

V jednom z pozdějších dokumentů ale například také stojí: „Agent HELENA byla získána ke spolupráci v březnu 1961 na základě dobrovolnosti postupným připoutáváním do problematiky kultury. Během spolupráce se projevila jako iniciativní a schopná k plnění požadovaných úkolů.“

Ovčáček: Životy bývají složité

  • "Všichni vědí, že jsem Zemanova fanda, že bych udělala všechno pro to, aby seděl na Hradě, protože si ho hluboce vážím," uvedla Frantová Pelikánová v roce 2012. Tehdy ve volebním spotu po boku Miloše Zemana lákala voliče, aby v prezidentské volbě vhodili hlas právě jemu.
Jitka Frantová Pelikánová ve volebním spotu s Milošem Zemanem, kterého podpořila v první přímé prezidentské volbě.

Mluvčí Hradu na dotaz, zda se prezident Zeman před udělením státního vyznamenání seznámil s obsahem dokumentů v Archivu bezpečnostních složek, ani na dvakrát položený dotaz neodpověděl. Hlava státu se prý seznámila se stanoviskem Frantové, která prý vše vysvětlila. „To z žádného estébáckého spisku nevyčtete,“ reagoval k tomu Ovčáček.

A nevysvětlil ani, proč Zemanovi vadí údajná spolupráce StB u v úvodu zmíněného pedagoga Ošťádala, ale nikoli už u Jitky Frantové Pelikánové, která Zemana hlasitě podpořila v prezidentské kampani.

„Dodat mohu jediné, nezaznamenal jsem, že by kandidát na profesora se principiálně v 70. letech postavil proti totalitě, jako obě zmíněné osobnosti. Obě přispěly svým dílem k naší svobodě. Životy, stejně jako historie, bývají složité,“ uvedl k tomu mluvčí a ještě doplnil: „Ten, kdo to znevažuje, je na stejné úrovni jako estébáci, kteří manžele Pelikánovy pronásledovali v exilu.“

Ačkoli podle dokumentů Archivu bezpečnostních složek patřila Frantová k aktivním a ceněným spolupracovníkům Státní bezpečnosti, v jeden moment ji ministerstvo muselo přestat úkolovat. Herečka začala žít s „nomenklaturním pracovníkem“ a poslancem Národního shromáždění Jiřím Pelikánem, což tehdejší pravidla StB neumožňovala. Svazek byl tehdy uložen do archivu a jeho část, včetně klíčových dokumentů či Frantovou osobně psaných zpráv, byla zničena.

Frantová pak po roce 1968 odjela s Jiřím Pelikánem do Itálie, kde později oba požádali o politický azyl. StB poté naopak začala sledovat je.

Posudek na herečku Jitku Frantovou

  • StB si loajalitu Frantové, stejně jako jiných svých spolupracovníků, prověřovala. Například na ní nasadila jiného agenta, který kontroloval, zdali herečka někomu nevyzradí své styky s ministerstvem vnitra.
  • Takzvaná „Ustanovka“ z 16. prosince 1960 z Okresního oddělení ministerstva vnitra Uherské Hradiště, například uvádí: „Jako herečka dosahovala velmi dobrých kvalit, avšak jak se nakonec ukázalo, toužila v tomto povolání po kariéře. (...) V osobním životě se projevovala veselé povahy, avšak dosti sebevědomé, falešné a měšťáckého vystupování,“ napsal k ní tehdy náčelník Kozelek. Jinde jí popisují zase jako „mluvku, o všem musela vědět, a zajímala se o kdejaký klep“. Jak byla tato hlášení objektivní a zda spíše ona sama nebyla založena na klepech a pomluvách, je nyní těžké hodnotit.
  • Jedna z důležitých schůzek se podle záznamů z Archivu bezpečnostních složek odehrála 16. listopadu 1962. Tehdy se StB snažila s Frantovou dohodnout na jejím případném vysazení do Rakouska na kterém by se podílela i tehdejší I. správa, tedy rozvědka. K tomu měla herečka jen dvě výhrady: aby se někdo postaral o její matku a aby na Západě získala uplatnění. Nechce prý skončit „jako nějaká statistka v zapadlém divadle“.
  • V tom jí však StB nemohla pomoci, vše by záleželo na jejích stycích, možnostech a její vlastní píli. Nabídka nicméně Frantovou silně zaujala, protože pracovníky ministerstva obratem požádala o další schůzku. Na ní jim vylíčila, že věří, že se o její matku postarají, ale že chce mít záruku, že bude postaráno také o její uměleckou kariéru. „Když bude moci venku umělecky pracovat, je ochotna pracovat pro nás na jakémkoliv úseku, vdát se za kohokoliv a dělat prostě vše. Musí mít ale náplň pro svůj život, který by jí vše vyvážil,“ stojí ve zprávě. Z tohoto nasazení nakonec sešlo.
  • 215Diskuse
Hana Mazancová

Autor

Hana Mazancováhana.mazancova@lidovky.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz