Zdeněk Plachý se nyní léčí s vážným zraněním ruky. "Potrvá to několik měsíců. Nechci brzdit provoz činohry," uvedl. Momentálně je na neschopence. O jeho pravomoci se dělí zástupce uměleckého šéfa Pavol Juráš a ředitel divadla Dvořák.
Ve funkci byl Plachý od roku 2007, kdy jej do divadla přivedl ředitel Daniel Dvořák. V posledních měsících čelil ostré kritice, měl neshody s některými herci. Mnozí odborníci také poukazovali na klesající uměleckou úroveň Mahenovy činohry.
Kritika za Landu i Černou Madonu
Plachého umělecká bilance v Národním divadle Brno je rozporuplná. Některé jeho inscenace kritici chválili - například historické drama Královna Margot nebo osobité zpracování Shakespearova Richarda III. Za další počiny si však vysloužil příkré odsudky. Část brněnské kulturní obce jej kritizovala například za inscenaci Tajemství Zlatého draka, na níž spolupracoval se zpěvákem Danielem Landou. Nepříznivé kritiky se valily také na jeho inscenaci Zaslíbení o lásce a smrti krasobruslařky Hany Maškové a textaře Jiřího Štaidla.
Zatím poslední premiérou Plachého byla letos v lednu Černá Madona Brněnská o hrdinné obraně Brna za třicetileté války. Kritici scénář i režijní zpracování ztrhali. Výhrady měl i brněnský primátor Roman Onderka, jenž dal podnět ke vzniku hry a dříve Plachého hájil. Po premiéře Černé Madony Brněnské si Plachý poranil ruku a nastoupil na nemocenskou.
Lidové noviny o Černé Madoně"Patos, banalita v jazyce i ději či záliba v zobrazování násilí (oslepení zajatce) mohly být u Plachého (respektive Střeženého Parnassu) ve starších inscenacích považovány za součást mystifikace a hry se žánrovými klišé. Jestliže dřív mohla provokovat nepřesně vyslovená míra nadsázky, která znejisťovala autorský a režijní postoj, zde nemá divák žádný důvod vnímat banalitu jako záměrnou součást hry. Plachý vytváří historické plátno o jezuitovi Martinu Středovi a obrazu Panny Marie Svatotomské pomocí doslovných a ilustrativních prostředků, píše neobratné plytké dialogy ('Duše celého Brna cítí tvou bolest.'), libuje si v patosu podpořeném výběrem hudby. Inscenace působí kazatelsky a nechtěně komicky." Kateřina Slámová Bartošová, divadelní kritička |
Před nástupem do Mahenovy činohry v roce 2007 byl Plachý respektovaným progresivním umělcem. Měl za sebou kariéru skladatele a muzikanta, hrál například v rockové skupině Dunaj, psal opery i scénickou hudbu. V 90. letech založil brněnské umělecké centrum Skleněná louka. Točil pro Českou televizi. S Jiřím Šimáčkem vytvořil úspěšnou autorskou dvojici Střežený Parnass, společně uvedli několik kontroverzních, avšak kritikou ceněných inscenací na různých českých a slovenských scénách.
Vážné rozpory s herci
Plachého postavení v souboru Mahenovy činohry se zřejmě před časem začalo postupně zhoršovat. V posledních měsících se nepohodl s některými herci, kteří jej začali otevřeně kritizovat. Část si jich našla jiné angažmá - například Václav Vašák a Eva Novotná, kteří patřili k nejvýraznějším tvářím souboru. Na internetu se také objevil záznam, jak Plachý pospává na zkoušce inscenace Cyrano z Bergeraku.
Plachý si v rozhovoru s ČTK stěžoval na údajné postupné omezení pravomocí šéfa činohry. "V podstatě už nebylo co vést," konstatoval. Poukázal také na snížení rozpočtu na nové inscenace. "Ocitli jsme se na úrovni okresního města," uvedl Plachý. Zatím formálně zůstává zaměstnancem divadla. O jeho budoucnosti se prý rozhodne, až se uzdraví.
