Tento šlechtic si v závěti vymínil, že mohou být otevřeny až 200 let po jeho smrti, tedy v roce 2101. Dosavadní diskuse se přiklání spíše k tomu, aby muzeum poslednímu přání vyhovělo.

Každá ze dvou zapečetěných beden s hmotností mezi 300 až 400 kilogramy je opatřena mosazným štítkem. Jejich povrch kryje ze všech stran masivní dřevěná deska. Vnitřek je vyložen zinkovým plechem. Uvnitř má být Jirušova archivní pozůstalost, což jen v náznacích závěť popisuje. Víko bedny přidržuje 12 hřebů, každý o délce asi dvaceti centimetrů.

Většinu z nich chrání originální vosková pečeť z roku 1901 - známka toho, že schránky dosud nikdo neotevíral. Co obě schrány ukrývají, o tom se mohou historici jen dohadovat. "Veškeré předměty nalézající se v mém bytu neb v ústavu farmakologickém, pokud jsou můj majetek, mimo bibliotheky, nábytku, zcela chatrných šatů a prádla špatného... musí se uložiti do beden zinkovým plechem vyložených. Předměty zasypou se naftalinem a bedny se pak vzduchotěsně zaletují," přál si Jiruš v testamentu.

Někteří účastníci ankety navrhují, zda by nešlo tajemství beden poodhalit alespoň pomocí tomografu, tedy bez fyzického zásahu. Jiní argumentují tím, že poslední přání by se mělo dodržet. Už proto, že vzhledem k profesi zesnulého by uvnitř mohly být nebezpečné biologické látky či smrtící bakterie. Objevují se i názory, podle nichž ukrývají recept dlouhověkosti či návody k výrobě zázračných léků.

Skeptičtější je vedoucí oddělení zámeckých knih Petr Mašek, podle něhož zřejmě ukrývají běžný mobiliář tehdejšího bytu, což by 200 let od uložení mohlo znamenat poměrně zajímavou sbírku.

Zatím to vypadá, že poslednímu přání bude vyhověno a zvědavost bude ukojena až našim potomkům, konkrétně 16. listopadu 2101, pokud budou mít ovšem ještě zájem. Podle mluvčí Národního muzea Ivany Havlíkové bude o dalším osudu beden rozhodnuto začátkem května, přičemž odborníci nemusí k výsledkům ankety přihlédnout.