Není to tak dávno, co se šířilo video údajného muslima, který měl napadnout lékařku ve španělské nemocnici. Snímek ve skutečnosti nezobrazoval muslima ve Španělsku, ale opilého Rusa, který napadl zdravotní sestru a sanitářku v Novgorodu. Video, které mělo několik milionů zhlédnutí, původně sdílel ruský novinář a bloger Rustem Adagamov na Twitteru. A ačkoli se případ nestal v České republice, i v tuzemsku se zdravotníci potýkají s agresivním chováním. |
Lidovky.cz: S jakým násilím se zdravotnický personál setkává nejčastěji?
Nejvíce je to slovní napadení, s tím má zkušenosti asi 71 procent pracovníků. S fyzickým násilím asi 18 procent.
Lidovky.cz: O jaký druh fyzického násilí se jedná?
Nejčastěji jde o kopání, údery pěstí, strčení, facky. Vždy ale musíme přihlédnout k tomu, jak incident vznikl. V našem výzkumu se totiž ukázalo, že útokům lze předcházet.
Lidovky.cz: Můžete říci, co nejčastěji vede pacienty k násilí? Jsou známé konkrétní spouštěče?
Agresivní pacient může být pod vlivem omamné látky, nebo má naopak abstinenční příznaky. U seniorů to bývá součást demence. Mnohokrát je ale spouštěčem jinak obyčejná situace. Třeba když v nemocnici není dostatek personálu a pacient musí dlouho čekat na ošetření.
Lidovky.cz: Na koho ze zdravotnického personálu útočí pacienti nejvíce?
Na všeobecné sestry. Ty totiž tráví s pacientem nejvíce času. Lékař vyšetří pacienta a jde k jinému, sanitář odejde pro vzorky do laboratoře, zdravotnický záchranář pacienta předá a jede na další výjezd, vedoucí sestra je hlavně manažerkou. Ale všeobecná sestra zůstává po dobu své služby pacientovi neustále na blízku.
Budoucnost: spokojený pacient, šťastný lékař. Cože? |
Lidovky.cz: Existují i mezi sestrami nějaké rozdíly?
Dle našeho výzkumu ano. Nejčastěji jsou oběťmi slovního násilí středoškolsky vzdělané sestry.
Lidovky.cz: Souvisí to tedy se vzděláním?
Patrně. Vzdělání totiž může přispět k vyšší trpělivosti a zároveň změnit pohled na samotné riziko násilí. Více vzdělaný člověk si většinou dokáže více představit následky svého chování.
Lidovky.cz: Říkal jste, že násilí se dá předcházet. Jak?
Existuje několik jednoduchých technik, s kterými je možné i velmi naštvaného pacienta zklidnit. Například zájem o něj, oslovení jménem, otázky typu “Vidím, že se zlobíte, co se stalo? nebo „Kdo Vás tak rozčílil?“. Nejde o žádná kouzla, ale princip lidskosti.
Lidovky.cz: Opravdu může tohle v realitě fungovat?
Já se prevenci násilí v českém zdravotnictvím zabývám už 12 let a občas jsem sám překvapen, jak tyto jednoduché principy lidskosti fungují. Zdravotník by neměl útok eskalovat, vždycky je lepší vynaložit maximální úsilí na to, aby se útoku předešlo nebo se z něj odešlo.
Lidovky.cz: To ale není vždy možné. Co když už pacient zdravotníka napadne?
Zdravotníci vystupují jako občané České republiky se všemi právy na osobní obranu. To znamená, že se mohou bránit, ale pouze v době útoku. Pokud je pacient napadne, tak by měli primárně směřovat k tomu, že se budou snažit utéct. Není možné pacienta srazit na zem a následně kopat nebo dále trestat. Vždy se primárně staráme o útěk, boj s sebou nese velká rizika.
Lidovky.cz: Vy učíte studenty i profesionály zvládat takové situace. Co jim říkáte?
Měli by si hlavně uvědomit, co je příčinou násilí. Co vede pacienta k tomu, že se tak chová? Doporučuji jim, aby se na něj podívali jako na bytost, která má problém, a ten se projevuje právě násilím. Něco ho bolí, nemá dostatek informací, bojí se, je pod vlivem... Když budou zdravotníci hledat příčinu, často udělají mnohem více, než když začnou oplácet stejnou mincí.
Lidovky.cz: V čem je podle vás hlavní problém?
Problém je především v komunikaci. Každý člověk je jiný a vyžaduje individuální přístup. Pacient má určitou představu o chování zdravotníka, personál má představu o chování pacienta. Tady dochází k prvním střetům. Nedostatek informací nebo nevhodná komunikace pak ty střety prohlubuje.
Mgr. Jaroslav Pekara PhD.Odborný asistent na Vysoké škole zdravotnické, o. p. s. v Praze, Zdravotnický záchranář, člen Pracovní skupiny pro Bezpečnost personálu a lektor Aesculap Akademie. Se svými kolegy školí studenty i profesionály v oblasti prevence násilí ve zdravotnictví. |
Lidovky.cz: Chyba tedy může být na obou stranách...
Je tomu tak. Existuje představa, že zdravotník by měl být ten, který se stará o blaho pacienta. Na druhou stranu si ale musíme uvědomit, že je to taky jen člověk a jsou situace, ve kterých je unavený, bez nálady, nejistý, nervózní a má strach. Pak může zvolit nevhodná slova a v pacientovi vyvolat špatné pocity. Laici si navíc často představují zdravotníky jako hrdiny ze seriálu.
Lidovky.cz: Myslíte oblíbené lékařské seriály?
Například. Seriály ukazují práci zdravotníků v podobě, která není reálná. Často je vykreslují jako lidi, kteří nejsou unavení, mají na pacienta vždy čas a rozdali by se pro něj. Navíc jich je v nemocnici vždy plno. Realita je opačná. Zdravotníci jsou lidé, kteří pracují, ne herci, kteří předstírají, že bez své práce nedokážou žít.
Lidovky.cz: Vraťme se k videu z Ruska, ve kterém opilý muž napadne sestru a sanitářku. Co si o něm myslíte?
Přijde mi zvláštní, že zdravotnicí na videu tam jen stojí a nechají se bít. Až po nějaké době se snaží utéct. Takovou situaci, kdy by zdravotník jen stál a nechal se mlátit, neznám.
Lidovky.cz: Můžete uvést nějaký konkrétní příklad násilí u nás?
V našich podmínkách dominují slovní nadávky a kopnutí. Ale setkal jsem se i s případy pokousání. Dva zdravotníci se snažili držet násilníka, ten se jednomu vytrhnul a druhého začal kousat do ruky.
„Chtěli jsme zjistit, jak to s násilím doopravdy je. Média interpretují nepřesně, vše jsou jen dohady a odhady.“Výzkum Jaroslava Pekary byl realizován v rámci disertační práce na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Hlavním cílem bylo zmapovat násilí, které vzniká ve zdravotnickém prostředí výhradně při vzájemném působení všeobecné sestry a pacienta, se snahou identifikovat nejčastější nedostatky zvládání těchto situací a hledat možnosti jejich nápravy. Výzkumu se účastnilo 896 respondentů - 500 všeobecných sester, 151 zdravotnických záchranářů, 92 lékařů, 25 řidičů záchranných služeb, 60 fyzioterapeutů, 18 bezpečnostních pracovníků a 50 osob pomocného zdravotnického personálu. 641 respondentů (71,5 %) zažilo verbální násilí za posledních 12 měsíců a 165 respondentů (18,5 %) zažilo fyzické násilí. Jen 90 respondentů (10 %) nezažilo za posledních 12 měsíců žádné násilí. |
