V roce 2005 vznikl jako bonus na DVD k filmu Věčný svit neposkvrněné mysli režiséra Michela Gondryho krátký dokument nazvaný Uvnitř mysli Michela Gondryho. Francouzský filmař, který se proslavil videoklipy pro Björk, Rolling Stones nebo Radiohead, si za svou krátkou režisérskou kariéru čítající tři celovečerní filmy - Slez ze stromu,Věčný svit a Nauka o snech - vydobyl pověst talentovaného fantasty až do té míry, že to, co se děje v Gondryho hlavě, je tématem nejen filmu, ale i fanouškovských diskusí. Je jasné, že se tam líhnou elegantní nápady, jejichž přitažlivost spočívá v jejich jednoduchosti. Fantaskní vír spletitého vyprávění ve Věčném svitu neposkvrněné mysli postavil společně s renomovaným scenáristou Charliem Kaufmanem (V kůži Johna Malkoviche, Adaptace) na nestandardním řešení vztahové agonie - vymazání určitého člověka z mysli. Nápad jim vynesl Oscara za nejlepší původní scénář.
V Nauce o snech, svém druhém projektu, do kterého se scenáristicky pustil už zcela samostatně, nechává svého nesmělého zamilovaného hrdinu uniknout do snů, do prostředí, kde neexistují žádné hranice. Jeho třetí projekt, komedie Prosíme přetočte (Be Kind Rewind), sice na první pohled vypadá jako nejvíc ukotvená v realitě, konkrétně v realitě amerického maloměsta Passaic, odkud je to do tepajícího New Yorku jen přes řeku, ale zároveň nebetyčně daleko, avšak Gondry je příliš hravý na to, aby se držel ve vymezených hranicích žánru i města.
Já jsem Murray, ty ti ostatní
Základem jeho hříčky, a na Prosíme přetočte se slovo hříčka hodí, je opět lehce potřeštěný nápad o dvojici kamarádů (Jack Black a Mos Def), z nichž jeden po nezdařené sabotáži místní elektrárny, při níž utrpí úraz elektrickým výbojem, zmagnetizuje všechny videokazety v půjčovně, kde ten druhý pracuje. Pod tlakem zákazníků vyřeší situaci elegantně ve stylu generace YouTube. Rozhodnou se natočit vlastní verze hollywoodských hitů. Postupně se tak zrodí nové, většinou dvacetiminutové amatérské verze Krotitelů duchů, Řidiče slečny Daisy, King Konga nebo sci-fi2001: Vesmírná Odyssea. Celý proces nazvaný zcela bezdůvodně „švédování“ postupně profesionalizují. Z nouze udělají velkou ctnost a následně velký byznys. Časem do natáčení zapojí celou místní komunitu a daří se jim do té míry, že na sebe upoutají pozornost právníků hollywoodských studií, nebo přesněji mediálních korporací. Ve filmu je zastupuje Sigourney Weaverová, jejíž role v Krotitelích duchů byla pár scén předtím „ošvédována“.
Co všechno má Gondryho nostalgie pro VHS nosiče a amatérskou komunitní filmařinu poháněnou vášní pro film znamenat? Příběh umístěný na pomezí fantaskního a iluzorního je možné vnímat jako povzdech právě na adresu velkých studií ohledně způsobu, jakým je nakládáno s filmovou historií. Jak je digitálně upravována a pozměňována, přerušována reklamami, ukrajována televizním formátem. Jediným místem, kde je možné najít film v jeho původní podobě, pak zůstávají nepraktické videokazety, jež nezadržitelně stárnou. Na druhé straně si Gondry pohrává s myšlenkou demokratizace filmu ve věku hysterických debat o filmovém pirátství. Nostalgicky volá po ztraceném světě VHS, který reprezentuje mizející autenticitu i sdílení a soudržnost filmových fanoušků i lokální komunity. Historie mizí nejen proto, že není zaznamenávána, ale i proto, že není sdílena.
Gondrymu nechybí fantazie a nadšení, a to druhé nakonec poznamená vyznění filmu o něco víc. Jakmile se snímek dostane za vtipnou část natáčení filmů, v níž se dobře propojují excentrická Blackova komika a Defova civilnost, začne vypadat, jako byste přetočili do jiného díla. Nápad to byl geniálně jednoduchý. Škoda, že ho Gondry neošvédoval někam dál.
V Nauce o snech, svém druhém projektu, do kterého se scenáristicky pustil už zcela samostatně, nechává svého nesmělého zamilovaného hrdinu uniknout do snů, do prostředí, kde neexistují žádné hranice. Jeho třetí projekt, komedie Prosíme přetočte (Be Kind Rewind), sice na první pohled vypadá jako nejvíc ukotvená v realitě, konkrétně v realitě amerického maloměsta Passaic, odkud je to do tepajícího New Yorku jen přes řeku, ale zároveň nebetyčně daleko, avšak Gondry je příliš hravý na to, aby se držel ve vymezených hranicích žánru i města.
Já jsem Murray, ty ti ostatní
Základem jeho hříčky, a na Prosíme přetočte se slovo hříčka hodí, je opět lehce potřeštěný nápad o dvojici kamarádů (Jack Black a Mos Def), z nichž jeden po nezdařené sabotáži místní elektrárny, při níž utrpí úraz elektrickým výbojem, zmagnetizuje všechny videokazety v půjčovně, kde ten druhý pracuje. Pod tlakem zákazníků vyřeší situaci elegantně ve stylu generace YouTube. Rozhodnou se natočit vlastní verze hollywoodských hitů. Postupně se tak zrodí nové, většinou dvacetiminutové amatérské verze Krotitelů duchů, Řidiče slečny Daisy, King Konga nebo sci-fi2001: Vesmírná Odyssea. Celý proces nazvaný zcela bezdůvodně „švédování“ postupně profesionalizují. Z nouze udělají velkou ctnost a následně velký byznys. Časem do natáčení zapojí celou místní komunitu a daří se jim do té míry, že na sebe upoutají pozornost právníků hollywoodských studií, nebo přesněji mediálních korporací. Ve filmu je zastupuje Sigourney Weaverová, jejíž role v Krotitelích duchů byla pár scén předtím „ošvédována“.
Co všechno má Gondryho nostalgie pro VHS nosiče a amatérskou komunitní filmařinu poháněnou vášní pro film znamenat? Příběh umístěný na pomezí fantaskního a iluzorního je možné vnímat jako povzdech právě na adresu velkých studií ohledně způsobu, jakým je nakládáno s filmovou historií. Jak je digitálně upravována a pozměňována, přerušována reklamami, ukrajována televizním formátem. Jediným místem, kde je možné najít film v jeho původní podobě, pak zůstávají nepraktické videokazety, jež nezadržitelně stárnou. Na druhé straně si Gondry pohrává s myšlenkou demokratizace filmu ve věku hysterických debat o filmovém pirátství. Nostalgicky volá po ztraceném světě VHS, který reprezentuje mizející autenticitu i sdílení a soudržnost filmových fanoušků i lokální komunity. Historie mizí nejen proto, že není zaznamenávána, ale i proto, že není sdílena.
Gondrymu nechybí fantazie a nadšení, a to druhé nakonec poznamená vyznění filmu o něco víc. Jakmile se snímek dostane za vtipnou část natáčení filmů, v níž se dobře propojují excentrická Blackova komika a Defova civilnost, začne vypadat, jako byste přetočili do jiného díla. Nápad to byl geniálně jednoduchý. Škoda, že ho Gondry neošvédoval někam dál.
