Dnes je mu jednapadesát a svou pozici si musí obtížně obhajovat každým novým snímkem. Zůstat miláčkem davů trvale totiž nelze. Ounikavém a narcistním Tarantinovi ovšem dnes už víme, že je lepším scenáristou a režisérem, než jsme doufali. A že film příliš miluje na to, aby marně soupeřil s mladšími tvůrci o post nejdrzejšího a nejkrvavějšího režiséra současnosti.
Nebezpečně svůdní grázlové
Pulp Fiction: Historky z podsvětí, které se do kin vracejí v rámci Projektu 100 po dvaceti letech v luxusní, restaurované podobě, působí dnes jinak než kdysi. Vše, co Tarantino z upadlých béček drze vnesl do hájemství amerického mainstreamu, je dnes běžnou praxí. Nemusíme proto řešit "morální" problémy, které mátly dobovou filmovou kritiku, jež cítila potřebu vyrovnat se s brutalitou, neslušnou mluvou a cynismem Tarantinových postav.
Víme, že všichni hrdinové Pulp Fiction jsou grázlové (nebo milenkami grázlů), kteří navzdory své brakové morální odpudivosti působí sympaticky, zábavně a nebezpečně svůdně. Elegantní zabijáci Vincent a Jules, párek milenců Pumpkin aHoney Bunny, kteří přepadnou bistro, v němž právě sedí zestárlý boxer Butch a krásná manželka žárlivého šéfgangstera Mia – to jsou ikonické postavy, které se staly nedílnou součástí pop-kulturní scény. Tarantino, maniakální samouk z videopůjčovny, ve svém druhém filmu z této sféry sám těžil plnými hrstmi, dokázal však svým hrdinův vdechnout život, originalitu i důstojnost odvíjející se od vlastní specifické morálky.
Uma Thurman ve filmu Pulp Fiction: Historky z podsvětí
Podíl na tom že se Tarantinův film stal jedním z mezníků moderní americké kinematografie, měla ovšem i "komiksová" forma, proplétající dohromady v časoprostoru několik navenek nesouvisejících příběhů. Příběhy Vincenta, Butche a ostatních jsou vyprávěny na přeskáčku a záměrně narušená chronologie dovoluje divákovi vnímat vyprávění jako šarádu. Pulp Fiction tak předjímá všechny ty dějově zapeklité filmy, které publikum vtahují do hry, tahají ho za nos a dovolují mu milostivě občas pocítit, jak je "chytré".
Na rozdíl od série Matrix nebo Nolanova Počátku má ovšem Tarantinův film klasické "dokonalé" dostředivé řešení. Potěšení ze zvládnutí šarády umocňuje všechny ty "nesmyslné" odbočky, které ve skutečnosti tvoří Tarantinovo specifikum: nekonečná historka kapitána Koonse (Christopher Walken) o památečních hodinkách a trapný vtip o rajčatech na silnici, který Mia (Uma Thurmanová) neumí vyprávět, mají ve vyprávění stejnou hodnotu jako výstřel na záchodě, který stojí život Vincenta (John Travolta).
Smrt a twist v retrorestauraci U Mazanýho králíčka jsou dvě strany jedné mince, které uplývající čas neubral na hodnotě. Naopak ji ještě navýšil o slušnou dávku nostalgie.
