Jak si pamatujete na exprokurátorku Brožovou-Polednovou?
Pamatuji si na ni. To se nezapomíná. Pamatuji si, jak vypadala, jak tam seděla. Byla lidová prokurátorka a spolupracovala s hlavním prokurátorem Josefem Urválkem. Pamatuji si, že jí titulovali jako doktorku. Při mém výslechu se na nic nezeptala. Viděl jsem akorát, jak se radí s Urválkem.
Čím se podle vás provinila?
Ona i další se provinili tím, že se neřídili ani tehdejšími zákony. Podíleli se na politických vraždách. Já sám jsem nedostal obžalobu nikdy do rukou a advokát se mnou mluvil půl hodiny, a to tři hodiny před procesem. Prokurátoři obžalobu ani nepřečetli. Nedostal jsem šanci se hájit.
Jak soud probíhal?
Přivezli mě k soudu, odpověděl jsem soudci na tři otázky, prokurátoři Urválek a Brožová-Polednová mi navrhli trest smrti a dostal jsem 30 let. Ten soud byl už předem rozhodnutý. Už předem bylo rozhodnuté, že tam aspoň jedna smrt musí být. Podle práva, podle ústavy se prokurátoři i soudci provinili. Věděli o co jde. Tím hůř, když říkají, že se jen řídili rozkazy. Neměli jsme ani možnost mít svého advokáta. Přidělili nám ho ex offo. Tři advokáty na čtrnáct lidí. Ten můj u soudu jen předstíral, že obhajuje.
Vy jste o vlastního advokáta usiloval?
Ano. To mi ale nedovolili a rovnou mi přidělili nějakého doktora Kratochvíla z Prahy. Den před zahájením soudu přišel Kratochvíl za rodiči a chtěl deset tisíc. Řekl, že dostanu trest smrti, ale on zařídí, že se mu vyhnu. Uvědomte si, že s tím přišel za mými rodiči a mě přitom Němci za války popravili bratra. Rodiče mu nic nedali. Měli zkušenosti s bratrem. A pak také, kde by vzali deset tisíc.
Jaký trest by si podle vás Brožová-Polednová zasloužila?
Morální. Byl bych rád, kdyby soud uznal její vinu a dal jí třeba podmínku. Vězení nechci v žádném případě. Vždyť mě jí je i líto. Nevěřím tomu, že by nedělala zlo. Ti lidé byli ale tak zpracovaní, tak zorganizovaní a strana jim dala úkol. Takových jsem zažil spousty.
