Abyste se dobře najedli, musíte si především dobře objednat. Což znamená nevybírat si jasné propadáky, ale jídlo, u něhož je šance na úspěch nejvyšší. Dám vám příklad: když jste v restauraci, která nabízí českou a thajskou kuchyni, bývá to většinou tak, že thajská část menu je tam jen pro svou módnost a k pravé asijské kuchyni bude mít asi daleko. Jinými slovy: rajská s knedlíkem tam bude nejspíš chutnat lépe než pad thai. V každém případě pozor na podniky, kde mají sushi, ale jen málo dalších japonských jídel. Sushi tam většinou nestojí za nic.
Jsou ale i výjimky a nová vegetariánská a rybí restaurace Jiná krajina je jednou z nich. Maki sushi (145 Kč) je na zdejším menu jednou z nejpodařenějších položek. Dostanete talíř s deseti malými rolkami v kalifornském stylu s náplní z lososa, okurky a speciální rýže na sushi, to vše zabalené v mořských řasách nori s lehce pálivou kovovou příchutí. Přílohu tvoří obyčejná sojová omáčka, křenová omáčka wasabi chutnající po pepři a gari neboli nakládaný zázvor. Naprosto vyhovující a za ty peníze – no nekupte to.
Jsou to bohužel právě ostatní jídla v menu – ta, která jsem měl za favority –, jež měla nakonec nižší úroveň. Během několika mých posledních návštěv se opakoval tentýž scénář: jídlo začalo dobrým předkrmem, jenže pak se to nějak zvrtlo a hlavní chody a dezerty už byly bezvýrazné, nudné a občas i pěkně zmatečné.
Nepovedená kreativita
Vezměte si třeba špenátový salát (59 Kč). Jemu samotnému se nedá nic vytknout – jde o misku špenátových listů a listů zeleného salátu s cherry rajčátky a standardním polosladkým medovým dresinkem. Salát byl ovšem ozdoben kousky syrového tofu zabaleného v mořských řasách nori. Azatímco k sladkokyselým tónům rýže na sushi a čerstvého rybího masa se nori hodí výtečně, se syrovým tofu netvoří zrovna ideální pár. Výsledný dojem je, jako by se někdo snažil o kreativitu, ale měl k tomu jen omezené prostředky.
Totéž se opakovalo u hlavního chodu – quesadilly, jíž tady říkají tortilla (115 Kč). Byla plněná lepkavým čedarem a čímsi, co připomínalo kukuřici z plechovky. To vše doplňovala chutná creme fraiche ovoněná koriandrem a jakási naprosto děsivá omáčka. Podle jídelního lístku šlo o "mexickou salsu", ve skutečnosti to ale byl spíš řídký rajčatový salát ve sladkém octovém nálevu, jakým vaše babička mučí strouhanou okurku. To ale ještě nebylo to nejdivnější: uprostřed talíře trůnila hromádka bílé rýže, podobné té na sushi, jen s tím rozdílem, že ji z nějakého důvodu posypali černými sezamovými semínky. Jedná se o tradiční japonský postup, kdy semínka dodávají jídlu barvu, ale příliš nemění jeho chuť. Proč je ale použili tady?
Jindy jsem v Jiné krajině zase poobědval tu chuťově nejchudší lososovou roládu (115 Kč), jakou jsem kdy měl – což už je co říct.
Zdá se, že předkrmy jdou zdejším kuchařům lépe. Slyšel jsem o skvělém karotkovém krému (40 Kč), ale když jsem si ho dvakrát chtěl objednat, neměli ho. Místo toho mi doporučili dhal (40 Kč), který chutnal spíš jako obyčejná čočková polévka než jako indická klasika tohoto jména. Měl obsahovat koriandr, což jsem si představoval tak, že navrchu polévky budou plavat aromatické lístky čerstvé bylinky, ale nakonec to byla jen její semínka použitá coby koření. Polévka ale byla docela dobrá, i když ne tak hustá a sytá jako v některých indických restauracích v Praze.
Ještě víc mi chutnal předkrm v podobě lososového tataráčku (119 Kč) z čerstvého lososa a jakéhosi bílého sýru podobného parmezánu. Povedl se i gratinovaný sýr feta (85 Kč), což bylo vlastně jakési ratatouille – sytá směs rajčat, lilku, cukety a červených paprik zapečená sýrem. Naproti tomu gratinované tempehové toasty s kozím sýrem (115 Kč) byly na můj vkus trochu moc zdravé a bez chuti. Naštěstí k nim ale byl výborný salát z červené řepy s hustým zázvorovým dresinkem.
Koláč z krupice
Podobně se to má i s dezerty. Nejlepší byl mrkvový dort (70 Kč). Byl plochý a hutný a k originálu měl daleko, ale přesto byl příjemně sladký a sytý. Ani ne prostřední kvality byl "jablkový scrumble" (60 Kč), kopeček křupavých nedopečených kousků jablek s opravdu velmi malou troškou drobenky navrch. Nejvíc mě zmátl čerstvý "ovocný" koláč (25 Kč): číšnice nebyla schopná mi říct, z jakého ovoce je, a odvolávala se na to, že ho pekl druhý šéfkuchař, který už odešel. Chuť červené vrchní vrstvy koláče připomínala ze všeho nejvíc červené bonpari a vlhké těsto bylo nejspíš z krupice.
Jiná KrajinaŘeznická 4 Celkový dojem: jedna lžička |
Je těžké nebýt zklamán, když Praha i zbytek republiky tak volají po větším počtu dobrých vegetariánských restaurací. Asi aby si dodala na vážnosti, říká si Jiná krajina po anglicku nová "vegetariánská a fish restaurace", své poslání ale nebere dostatečně vážně ani na to, aby si dala práci s vytvořením chutných kombinací. Místo toho vypadá zdejší kuchyně nahodile a postrádá jednotný přístup. A i když obsluha není nevlídná, je laxní a o nabízených jídlech toho moc neví. Atmosféra je tu lepší přes den, večerní osvětlení a nálada jsou poněkud sterilní.
Přesto má Jiná krajina i jisté výhody: v neposlední řadě nízké ceny, které se v kategorii hlavních jídel pohybují mezi 105 a 155 korunami a díky nimž člověk spíš přivře oči nad kvalitou jídel. Za druhé: čepují tu skvělé svijanské pivo. A za třetí: alespoň se tady pokoušejí vařit něco jiného než maso. Kdyby se zdejší průměrná kuchyně jednou vyrovnala dobrým úmyslům, s nimiž byla restaurace jistě zakládána, návštěva Jiné krajiny by se vyplatila. Do té doby zůstanu raději ve své krajině.
