Plnému Roxy tehdy představili album Frances the Mute, a i když byl koncert kvůli zdravotním potížím šéfa Omara zkrácen, velmi dobře ilustroval směřování kapely: místo krátkých hitových „pořvávaček“ se soustředí na dlouhé, epické kompozice, předlouhá kytarová sóla a improvizace.
Kvůli zmíněným zdravotním indispozicím o to publikum Roxy sice přišlo, ale koncerty, jež Praze předcházely, byly otvírány starší, ledzeppelinovskou salsapunkovou operou Drunkship of Lanterns, kterou kapela protahovala na třicet(!) minut. I do aktuálních setlistů je píseň zahrnuta, ale jak bude vypadat její koncertní podoba? To vědí jen samotní Omar a Cedric.
Omar pro Omara Nová, čtvrtá studiová deska The Bedlam in Goliath, která vyšla letos na značce Universal, je mnohem přístupnější. Průměrná délka skladeb už není deset, ale šest sedm minut, vyhnuli se také členění na podskladby. Novinka bude tvořit páteř koncertu: publikum se nejspíše dočká novinek Wax Simulacra, Ouroborous, Adagez nebo Goliath.
Ze starších desek vybírá kapela opatrně: nejspíš nebude chybět čtyřdílný zmatek v Cygnus... Vismund Cygnus, z předchozího alba Amputechture singlová Viscera Eyes (napsaná původně pro At the Drive-In, dnes rozpadlou kapelu, ze které The Mars Volta na začátku roku 2001 vznikli) nebo Tetragrammaton. The Mars Volta hrají progresivní rock se silnými vlivy psychedelie 60. a art rocku 70. let, jazzu a latinských rytmů (včetně některých textů ve španělštině) a je těžké je nějak jednoduše zařadit. Hudební projev korunuje vysoký, exponovaný hlas Bixlera-Zavaly, ale je to kolega López, kdo je autorem všech hudebních nápadů a „úletů“. Ostatně sám má na kontě dvě experimentálně jazzové desky se svým Omar Rodríguez-López Quintetem a několik sólových nahrávek.
Většina odpůrců a kritiků kapely se shodne, že jejich tvorba často zavání „uměním pro umění“, v případě The Mars Volta spíše „Omarem pro Omara“. Pokud má kapela náladu, dokáže koncerty protahovat až do tří hodin a donekonečna osahávat hmatník kytar na stále stejných, opakujících se místech.
Chaos a bahno Pražský koncert byl přesunutý z Malé sportovaní haly do komorních klubových prostor Roxy, které zvuku The Mars Volta sluší mnohem více než stadion. Je téměř jisté, že bude znovu natřískáno. Hudba kapely a především její koncertní podoba přitahuje jako magnet.
Jedna z mála skladeb, která zpočátku působí jako „normální“, křehká balada, je starší The Widow. Na konci třetí minuty, v samém závěru, se ale zvrtne v neuvěřitelný, dlouhý zvukový chaos, který celou skladbu obrátí o 360 stupňů.
V chaosu a bahně nechávají The Mars Volta své fanoušky lovit, nebo bez výčitek utopit.
Kvůli zmíněným zdravotním indispozicím o to publikum Roxy sice přišlo, ale koncerty, jež Praze předcházely, byly otvírány starší, ledzeppelinovskou salsapunkovou operou Drunkship of Lanterns, kterou kapela protahovala na třicet(!) minut. I do aktuálních setlistů je píseň zahrnuta, ale jak bude vypadat její koncertní podoba? To vědí jen samotní Omar a Cedric.
Omar pro Omara Nová, čtvrtá studiová deska The Bedlam in Goliath, která vyšla letos na značce Universal, je mnohem přístupnější. Průměrná délka skladeb už není deset, ale šest sedm minut, vyhnuli se také členění na podskladby. Novinka bude tvořit páteř koncertu: publikum se nejspíše dočká novinek Wax Simulacra, Ouroborous, Adagez nebo Goliath.
Ze starších desek vybírá kapela opatrně: nejspíš nebude chybět čtyřdílný zmatek v Cygnus... Vismund Cygnus, z předchozího alba Amputechture singlová Viscera Eyes (napsaná původně pro At the Drive-In, dnes rozpadlou kapelu, ze které The Mars Volta na začátku roku 2001 vznikli) nebo Tetragrammaton. The Mars Volta hrají progresivní rock se silnými vlivy psychedelie 60. a art rocku 70. let, jazzu a latinských rytmů (včetně některých textů ve španělštině) a je těžké je nějak jednoduše zařadit. Hudební projev korunuje vysoký, exponovaný hlas Bixlera-Zavaly, ale je to kolega López, kdo je autorem všech hudebních nápadů a „úletů“. Ostatně sám má na kontě dvě experimentálně jazzové desky se svým Omar Rodríguez-López Quintetem a několik sólových nahrávek.
Většina odpůrců a kritiků kapely se shodne, že jejich tvorba často zavání „uměním pro umění“, v případě The Mars Volta spíše „Omarem pro Omara“. Pokud má kapela náladu, dokáže koncerty protahovat až do tří hodin a donekonečna osahávat hmatník kytar na stále stejných, opakujících se místech.
Chaos a bahno Pražský koncert byl přesunutý z Malé sportovaní haly do komorních klubových prostor Roxy, které zvuku The Mars Volta sluší mnohem více než stadion. Je téměř jisté, že bude znovu natřískáno. Hudba kapely a především její koncertní podoba přitahuje jako magnet.
Jedna z mála skladeb, která zpočátku působí jako „normální“, křehká balada, je starší The Widow. Na konci třetí minuty, v samém závěru, se ale zvrtne v neuvěřitelný, dlouhý zvukový chaos, který celou skladbu obrátí o 360 stupňů.
V chaosu a bahně nechávají The Mars Volta své fanoušky lovit, nebo bez výčitek utopit.
