Nechtějí jen rodit děti. Studentky v Kambodži sní o vlastní firmě

Dost často skončí jen u snu. I když dokončí střední školu – což je spíše výjimka – tak ji čekají další úskalí. Jedním z nich je fakt, že univerzity jsou hlavně v Phnompenhu. A obvykle ke studiu nenabízejí základní věc – ubytování na studentských kolejích. Pro mladé Kambodžanky to je zásadní problém. "Studenti mohou zadarmo bydlet u buddhistických mnichů v pagodách. Ženy tam však kvůli tradicím přespávat nesmějí," přibližuje drobounká Hun Lina, která pochází z menšího města Samrong v provincii Oddor Meanchey.

"Většina z nás nemá peníze na to, abychom si mohly nějaké bydlení v Phnompenhu pronajmout. A i kdyby ano, rodiče by si nepřáli, abychom bydlely samy, kvůli našemu bezpečí. A najít jiné studentky, s nimiž by se dalo bydlet, je opravdu těžké. Dívek je totiž na školách jen pár," popisuje šestadvacetiletá žena.  Sama měla štěstí. Vyhlédla si ji americká nevládní organizace Harpswell Foundation, která podporuje mladé talentované Kambodžanky, jež mají předpoklad stanout jednou ve vedení firem, organizací, či vstoupit do vrcholné politiky.

Studentky v dívčí koleji Harpswell Foundation v phnompenhské čtvrti Teuk Thla

Ve dvou výhradně dívčích kolejích v Phnompenhu jim poskytuje zadarmo ubytování, jídlo, zdravotní péči, hodiny angličtiny, výpočetní techniky a v neposlední řadě i lekce "vůdcovství" neboli rady, jak být dobrým lídrem. "Cílem nadace je pomoci nové generaci žen, které by se v příštích deseti až dvaceti letech ujaly v Kambodži vedoucích rolí," popisuje manažerka těchto dívčích kolejí Ing Varony. Je to ona, kdo každý rok objíždí kambodžské provincie a ve středních školách hledá talentované dívky, jimž pak Harpswell Foundation pomáhá.

Jedna ze dvou ubytoven nadace, již založil profesor z Massachussetts Alan Lightman, sídlí na okraji metropole – ve čtvrti Teuk Thla. Žije v ní 46 studentek. Úhlednou a moderní budovu od okolního světa dělí plot, velká brána a střeží ji ochranka. V pokojích mladých kambodžských nadějí vládne tradiční studentský nepořádek. Všude se válí knihy, sešity, oblečení, ručníky a občas plyšoví sloni. Dívky bydlí na pokoji po čtyřech, každá má kromě postele k dispozici psací stůl. Oběd vaří kuchařka, v přípravě snídaní a večeří se střídají ony samy.

Sen o marmeládě a džusu

V Kambodži je zrovna státní svátek, ale Hun Lina čas na zábavu nemá. Letos končí univerzitu a dodělává svou diplomovou práci. Až Kambodžský technologický institut dokončí, vydá se díky nadaci i na stáž do Memphisu v americkém státě Tennessee.

A pak? Pak by se chtěla plně soustředit na svůj sen. V rodné provincii si založit firmu na výrobu potravin, třeba džusů nebo marmelád. "Je mi jasné, že to potrvá dlouho. Musím nejdříve získat zkušenosti a našetřit peníze," uvažuje studentka chemického inženýrství a technologie výroby potravin. Předpoklady i motivaci pro naplnění svých tužeb má. Je předsedkyní studentek na koleji a místo zábavy s přáteli se raději učí nebo analyzuje praktická cvičení."Kdybych měla více času na sebe, asi bych byla nervózní," usmívá se Kambodžanka, jejímž vzorem je barmská politička a někdejší disidentka Su Ťij.

Tu ostatně obdivují i další dívky z koleje. Třeba devatenáctiletá studentka inženýrství Teang Kanha. Kromě morálky ji inspirovala i svou trpělivostí. Šéfka barmské opozice strávila za mřížemi nebo v domácím vězení patnáct let. Po mírném uvolnění barmského režimu se do politiky vrátila a nedávno oznámila, že chce kandidovat na prezidentku.

Kromě obdivu k Su Ťij a ubytování (na kambodžské poměry) na neobvyklé koleji spojuje místní dívky ještě něco jiného. Většina měla štěstí i v tom, že je podporují rodiče. Což také není úplně běžné, a zejména starší generace Kambodžanů vidí vzdělání u žen jako něco zcela zbytečného. Jejich úkol vidí ve starosti o manžela a rodinu. "Máma nechce, abych byla jako ona. Neumí se bránit. Otec jí sice nebil (domácí násilí je v Kambodži poměrně rozšířeno – pozn. red.), ale neměla s ním žádný sociální život. O všem rozhodoval on, ona zůstávala doma, připravovala jídlo, starala se o sedm dětí," popsala Hun Lina život, jenž by nejspíše čekal i ji.

Vdavky v šestnácti, v šestadvaceti tři děti

Matka jedenadvacetileté Tum Sereyroith z provincie Kampot se pro změnu vdala už v šestnácti. Když jí bylo 26 let, měla už tři děti. "Měla těžký život, i když byl na ni otec hodný. A zemřela, když mi bylo dvanáct," popisuje mladá Kambodžanka a zároveň velmi razantně tvrdí, že si nedovede představit, že by žila stejně.

Su Ťij

Už čtvrtým rokem studuje geologické a hornické inženýrství a zaníceně hovoří o tom, jak ji už coby dítě bavilo pozorovat rozdíly mezi nerosty. "Kambodža má nerostné bohatství, které neumí vytěžit. Většinou z něj profitují cizí společnosti," popisuje problém, který by jednou chtěla pomoci vyřešit. Od studia by ji prý neodradilo ani to, kdyby nemohla bydlet na dívčí koleji. "Raději bych při studiu pracovala, než se jako mladá vdávala. Protože bez vzdělání jste bezbranná. I když by to bylo neskonale těžké. Znám dívky, které žijí po třech v malém pokoji, koupou se v něm, vaří, studují a večer musí ještě pracovat, aby jej zaplatily," líčí.

Zda ve své snaze uspějí, ukáže samozřejmě až budoucnost. Faktem ovšem je, že tyto mladé Kambodžanky mají na rozdíl od mnoha svých vrstevnic mnohem větší šanci si své sny splnit. Z obou kolejí nadace graduovalo od roku 2010 už 123 studentek. "Většina má práci na plný úvazek a další ve studiu pokračují," přiblížila na závěr Ing Varony.