LN Jaký máte z celé kauzy pocit?
Není mi to příjemné, nemám rád vypjaté situace a konflikty. Ani bych nechtěl, aby naši galerii provázely skandály a konflikty, protože se domnívám, že naším úkolem je služba veřejnosti, a nikoliv prezentace vypjatých situací. Služba veřejnosti ve smyslu nabídky uměleckých a duchovních hodnot. Zcela přirozeně preferuji být v prostředí, kde se mohu věnovat promýšlení programu, výstav a kroků, které je třeba udělat k jejich zdárnému průběhu. Každá výstava je totiž nesmírně složitý organismus různých vztahů. U každé je to nastaveno jinak a u každé se to v průběhu příprav proměňuje.
LN Považujete záležitost s ohlášením vašeho odvolání za ukončenou?
Ne, novým prohlášením pana Darjanina se nic nevyřešilo. Pouze se oddálila nutnost řešit nastalou situaci, která tu doposud nebyla. Za patnáct let se zde vystřídali tři ředitelé České filharmonie a vždy jsme pracovali více či méně ve shodě. Pokud došlo k rozporům, rozhodně se o nich dalo diskutovat a nebyl problém najít řešení.
LN Na začátku ale Galerie Rudolfinum spadala přímo pod ministerstvo, což mělo svoji logiku. Nemyslíte?
V roce 1993 jsem vyhrál dvoukolové konkurzní řízení na místo ředitele galerie. Byl jsem jmenován ministrem kultury a spadal jsem také pod jeho pravomoc. Z praktických důvodů byla Galerie Rudolfinum včleněna do České filharmonie, což bylo dáno tím, že obě instituce byly pod jednou střechou. Jestliže existovaly dvě samostatně fungující části v jednom domě, bylo jasné, že mohou mít jeden management. Takové spojení má smysl, pokud generální ředitel filharmonie respektuje práci galerie a stará se hlavně, aby vše bylo po ekonomické stránce v pořádku.
LN Proč jste se změnili v instituci podřízenou České filharmonii a proč by měl ředitel hudebního tělesa rozhodovat o chodu galerie?
V roce 2002 mě tehdejší ministr Pavel Dostál zdvořile požádal, zda bych tento administrativní krok přijal. Chtěl, abych byl podřízený generálnímu řediteli filharmonie při zachování určité autonomie. Do té doby jsme fungovali poměrně samostatně. Nicméně s posledním ředitelem, profesorem Riedlbauchem, jsme vycházeli velmi dobře a o věcech jsme diskutovali, on ovšem plně respektoval naši autonomii. Nebyl důvod něco oddělovat. Stále jsme však naťukávali otázku, zda galerii přece jenom neoddělit. Měl jsem proti tomu vždy lehké výhrady. Domníval jsem se, že by zde musel vzniknout složitý systém smluv, které by stanovily, jak zajistit fungování prostor sloužících oběma stranám.
Celý rozhovor s galeristou Petrem Nedomou si přečtěte v dnešním vydání deníku
