NEJ HITY: Dlouhá a krátká Amerika

Byla to píseň na objednávku; jediná v historii skupiny Lucie. Na nejslavnější kapele devadesátých let si ji vyžádal režisér Vladimír Michálek, když se v roce 1994 pustil do historicky prvního filmového zpracování knihy Franze Kafky v české produkci. Už čtvrtý den se zpěvák a bubeník trápil ve sklepních prostorách rockového klubu Bunkr s finální písní; zbytek scénické hudby byl zkomponován a natočen.

Klávesista Michal Dvořák už to nevydržel: „Slož prostě něco ve stylu Neila Younga – a je to hotový!“ Navzdory svému obdivu ke slavnému kanadskému písničkáři proletělo Davidu Kollerovi hlavou na adresu spoluhráče několik velmi nelichotivých označení: „Jak a hlavně proč bych měl dělat nějakou písničku jako Neil Young?“ Snad ze vzteku se chopil dvanáctistrunné kytary, na krk si zavěsil foukací harmoniku. Stačilo pár akordů a skvělý melodický nápad; trvalo to sotva deset minut.

Příliš mnoho času nezabralo ani Robertu Kodymovi najít správná slova o vráscích stromů, do nichž padá déšť. Pak už jen píseň natočit a nazpívat.

Úpravy smyčcového orchestru Filharmoniků města Prahy pod taktovkou Maria Klemense se ujal Zdeněk Křížek, přizváni do studia byli i baskytarista Marek Minárik, kytarista Robert Kodym, Jaime Garvizu na charanga, Pavel Plánka na perkuse a kytaristé Radim Hladík a Ivan Král; pro posledně jmenovaného to byla první zastávka po cestě ze Spojených států.

„Přivezli jsme ho rovnou z letiště, vrazili mu do ruky starou českou kytaru Futurama a řekli: ‚Hraj!‘ Chudák byl ještě pod vlivem pásmové nemoci a strašně se vylekal,“ vzbuzuje vzpomínka dodnes úsměv na tváři autora hudby. Teď už jen ten zpěv...

David Koller si vedle svého vokálu představoval i nějaký křehčí ženský hlas. Před svého času nejslavnějším rockovým klubem v Praze potkal Lenku Dusilovou; tehdy zpěvačku zrovna debutující kapely Sluníčko. „Moc se mi tou dobou líbila, ale nevěděl jsem, jak ji oslovit – nabídnout jí hostování v naší nové písni se mi nakonec zdálo jako vhodná úvodní věta,“ vzpomíná na seznámení s pozdější členkou společného projektu Pusa.

Souhlasila; byly to tenkrát divoké časy... „Měl jsem tehdy zlaté karty do nejrůznějších pražských klubů – kamkoliv jsem přišel, měl jsem zadarmo alkohol, někde i drogy; dealeři si tou dobou budovali sítě budoucích zákazníků, takže první dávky dávali zdarma,“ přibližuje David Koller počátek devadesátých let. Bral, co se mu nabízelo; v tomhle případě to byly asi dva gramy bílého prášku. A k tomu samozřejmě nějaký alkohol. Dál už může vzpomínat jen Michal Dvořák: „Mohlo být něco kolem půlnoci, když do studia vtrhla už hodně veselá dvojice Koller & Dusilová a křičela, že jdou zpívat. Dřív než mikrofonu se však oba chopili neuvěřitelnýho jointa a zhulili se takovým způsobem, že s nimi vůbec nebyla řeč. Ostatně Kodym už se tou dobou válel na koberci, v ruce skoro prázdnou lahev koňaku. Není divu, že písničku nazpívávali celou noc – bez přehánění snad šest hodin!“

Poprvé Amerika vyšla na soundtracku ke stejnojmennému filmu a zároveň na singlu, který se okamžitě začal točit v přehrávačích rozhlasových stanic – byla to první skladba skupiny Lucie po více než dvou a půl letech; není divu, že se hudební doprovod k divácky náročnému filmu skvěle prodával. Ovšem jen do okamžiku, než se tenhle hit objevil o pár měsíců později na albu Černý kočky mokrý žáby – slavná kapela byla po dočasném rozchodu zpět!

Ne všem se to líbilo. „Byli jsme od začátku s filmovou produkcí domluvení, že si tuhle skladbu – byť v jiné verzi – dáme i na desku Lucie. Nic proti tomu neměli jen do chvíle, kdy vydání Černých koček úplně zastavilo prodej soundtracku. A protože jsme smlouvu dodrželi jen částečně, což znamená, že se obě verze lišily pouze v délce skladby, podal na nás producent Jaroslav Bouček trestní oznámení – musel jsem na policii k výslechu a detailně jim popsat rozdíl mezi oběma verzema. Odpověděl jsem jim, ať se na to zeptají zvukaře. Ovšemže to budou mít poněkud těžší, protože je po smrti. Tím celý výslech skončil, k žádné žalobě nakonec nedošlo,“ popisuje David Koller peripetie americké písně, která je dodnes jedním z nejhranějších hitů kapely Lucie.