NEJ HITY: Pilarová v okně

Jenže! „Vrněla jsem nadšením, které ustalo ve chvíli, kdy jsem na olympijském stadionu předstoupila před osmdesát tisíc diváků, vzala do ruky mikrofon a – ten nefungoval!“ zapamatovala si na celý život rodačka z Brna. Běžný podraz v hudební branži – a v tomhle případě se zpívalo o čtyřicet tisíc západoněmeckých marek!

Proč takovou finanční částku posílat ke zdanění do zahraničí... A tak zvítězila domácí zpěvačka a Eva Pilarová se podělila s italským soutěžícím o sedmé místo. I tak vznikl po návratu domů, ještě v roce 1969, k písni videoklip.

Režisér a kameraman Jan Eisner tehdy pro recitál Evy Pilarové s názvem A stvořil ženu posadil interpretku do okna a v refrénu před ní nechal pochodovat několik příslušníků základní vojenské služby, kteří v instrumentální mezihře odhazují na jednu hromadu maskáče, na druhou zelené košile – vítej, civile!

Těžko s odstupem let domýšlet, kde viděl tehdejší cenzor politickou provokaci, pokud ovšem neobjevil narážku na vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa v několika záběrech na hemžící se mravence. „Natáčení trvalo skoro celý den a já už byla tak unavená, že jsem se uvelebila do trávy. Bohužel jsem si nevšimla, že si sedám do mraveniště. Rázem byl konec filmování! Honza Eisner mě musel odvézt ke své nedaleko bydlící mamince, která mi pozadí potřela něčím chladivým. Bolest polevila, ale dva dny jsem se vyhýbala všem židlím,“ vzpomíná si dodnes na kyselinu mravenčí Eva Pilarová.
Ať už bylo důvodem cokoliv, píseň putovala do trezoru.

Respektive její slova – melodie směla zůstat, ale musela být přetextována. Jiří Štaidl to zkusil poprvé, podruhé, potřetí... Ať dělal, co dělal, vždycky mu do chronicky známé melodie vpochodovali vojáci; nakonec to vzdal. Tak se stalo, že hudba přistála na pracovním stole Vladimíra Poštulky. Dlouho neváhal a začal přepisovat.

Z původního textu zůstaly jen dva řádky: „Čímpak je to dnes, že ač bez peněz“ a „čímpak je to, čím, že už nebrečím“. Přesto tehdejší ostravský básník pod nový název Dám tisíc dukátů vedle svého jména připsal i Jiřího Štaidla. „Přišlo mi to tak správné,“ krčí s odstupem let rameny dnešní gourmet-kritik. A dodává: „Celý text byl sice můj, nicméně já chtěl, aby z něj Jirka Štaidl měl taky nějaké peníze, když ten jeho Evě Pilarové zpívat zakázali.“ Ušlechtilé gesto, o to víc, že tahle verze Svobodovy hitové melodie se dočkala hned několika vydání. Prvně dala název singlové nahrávce v roce 1969, na druhé straně ji doprovázel Hluchý zvon. O rok později jí na straně B sekundovala skladba Oheň a led. Mnohokrát se pochopitelně objevila na nejrůznějších kompilacích a výběrech...
Aby ne, když i tahle verze se dočkala vizuální podoby.

Nové televizní ztvárnění se ovšem žádnými nápady nezatěžovalo – Eva Pilarová byla postavena před stěnu, kde za vlnění se v bocích odzpívala celou píseň; jen v rytmické mezihře byly použity dlouhé záběry na fotografie zachycující zpěvačku na chalupě při zahradnických pracích! I tak to byl obrovský hit. O úspěchu téhle verze snad dostatečně výmluvně svědčí skutečnost, že dala vzniknout dobovému vtipu: Kdo je bohatší, Gott, nebo Pilarová? No přece Pilarová! Vždyť zatímco Goťák si hodí akorát korunou, Pilarka má tisíc dukátů.