NEJ HITY: Píseň malých pěšáků

Seznámil je Vít Hrubín – syn národního básníka Františka, sám televizní režisér, který v roce 1972 natočil na festivalu v Cannes oceněný hudební dokument Minnesengři a o čtyři roky později o této kapele i snímek Okolo Blateckýho. Pavel Žalman Lohonka si tu píseň okamžitě zamiloval – jmenovala se Hello In There a už v roce 1972 ji na své prvotině The Divine Miss M zpívala Bette Midler, o tři roky později ji na skvělou desku Diamond & Rust natočila Joan Baez, dostala se i do repertoáru kapely R. E. M., jejíž zpěvák Mike Stipe ji interpretoval v duetu s Natalií Merchant.

Vyprávěla příběh muže a jeho ženy Loretty, jejichž děti už dávno vyletěly z rodného hnízda – John a Linda žijí v Omaze, Joe je někde na cestách a Davy padl v korejské válce. Stárnoucí manželé už toho spolu moc nenamluví, žijí líně se vlekoucí dny, ale pořád ještě stojí o pozdrav náhodných kolemjdoucích... Nic pro písničkáře z Českých Budějovic! „Neviděl jsem důvod zpívat americký příběh, kterému by zdejší publikum beztak příliš nerozumělo. A tak jsem o dvacet let později napsal vlastní slova pro Portu 1982.“

Byla inspirována každoročním pocitem z tohoto folkového svátku: „Je nás víc než vloni, obyčejnejch pěšáků / chodíme hledat víru svou...“ Při premiérovém uvedení se nad Lochotínem spustil dodnes vzpomínaný liják, ale slova o obyčejných pěšácích na šachovnici světa nepřehlušil. Než o rok později vyšla na kompilaci živých nahrávek Československého rozhlasu z národního finále v Plzni, byla už u táborových ohňů dávno hitem.

Ba co víc, stala se folkovou hymnou; další v pořadí. „Lidé při téhle písni vstávali, což mi přišlo až skoro směšné. Respektoval jsem, pokud to dělali při skladbě Vlajka vzhůru letí – to byla po dlouhá desetiletí skutečně trampská hymna a tohle gesto se dalo brát jako hold jejímu textaři Janu Kordovi. Ale jediná píseň, kterou bychom měli skutečně poslouchat v pozoru, je státní hymna. Proto jsem své publikum prosil, aby Píseň malých pěšáků poslouchali vsedě. I když jsem na druhou stranu jejich emoce chápal – svým postojem dávali najevo vzdor, aniž by za to mohli být ze strany režimu jakkoliv šikanováni. Nic nevykřikovali, nikoho neuráželi – jen si mlčky stoupli. A stačilo, aby tak učinili tři čtyři diváci – a vzápětí byl na nohách celý sál,“ pamatuje si dodnes Žalman na píseň, která měla na folkové publikum doslova hymnický účinek.

Ženy a dívky navíc dojímala k slzám: „O malých dětech na nádraží / co hledaj mámu a duši svou / ptáci pod křídly je ukryjou / a pak v objetí / s nima odletí.“ Českobudějovický rodák nad tím krčí rameny: „Je to píseň plná mateřských citů, ale já to do ní rozhodně nevkládal záměrně.“ Zpívá ji dodnes. I když mu už před třiceti lety Wabi Daněk vyčítal, že se v textu nedržel původních slov Johna Prinea, což nakonec zlínského písničkáře a autora stejně hymnické Rosy na kolejích, která rovněž svého času stavěla folkové publikum na nohy, přimělo chopit se tohoto amerického hitu a věrně ho přeložit do češtiny; pod názvem Helou, lidé ji vydal na svém albu Pískoviště. Nikdy se ovšem nestala tak populární jako Píseň malých pěšáků, jejíž sláva žije dodnes. Zlidověla totiž dřív, než politický podtext Žalmanových slov odnesl čas...