NEJ HITY: Rosu na kolejích 'vymyslel' indián

Svoboda pražského jara odkvetla, srpnový vstup vojsk Varšavské smlouvy začal vydávat své plody. Po čtyřech ročnících v ústecké kolébce byl folkový festival Porta přinucen přestěhovat se právě do hornické Karviné. Rozhrkaný vůz odbočil ze své cesty a zamířil do Gottwaldova; za časů původního jména Zlín to bylo rodiště Tomáše Bati a tehdy ještě neznámého písničkáře Wabiho Daňka.

Jeho otec tady vedl oddíl, pořád ještě junácký. Starší kluci si při něm založili Roverský kmen; říkali si Rover’s Scout, zkráceně R. S. A měli trampskou kapelu; nadějnou, zdálo se Wabimu Daňkovi. Nechtěli však mít problémy s tuhnoucím režimem, obě tečky proto nahradili písmeny O – a tak vznikl název ROSO. "Výborně hráli a měli skvělý zvuk," vzpomíná dnes už zase zlínský písničkář na první dojem z jejich hudby.

Po amatérské hudební produkci skautské kapely se Plížáci vydali do Karviné; o několik dní později odtud skupina odjížděla s vítězstvím v kategorii Trampských kapel, Wabi Daněk si navíc odvážel druhé místo z autorské soutěže za píseň Tommy. Ani ceny a sláva však nepomohly, Plížáci se zanedlouho rozešli. Zato ROSO pořád ještě hrálo, i když mu dočasně chyběl zpěvák – natolik totiž toužil navštívit beznadějně vyprodaný koncert skupiny Rangers, až přecenil nosnost hromosvodu a odměnou za jeho nadšení byla zlámaná noha.

A tak se Wabi Daněk stal zpěvákem a kmenovým autorem souboru ROSO. Jen ten název mu evokoval spíš želé než trampskou kapelu – a tak ho pozměnil na ROSA. "Pořád mi v hlavě bzučela neodbytná myšlenka, že bychom jako kapela měli mít nějakou znělku," vzpomíná Wabi Daněk.

Shodou okolností tehdy v jedné knize narazil na úvodní slova, která pronesl v Bílém domě indiánský náčelník Seattle na adresu zámořských přistěhovalců: "Tak jako jazyk stále naráží na vylomený zub, tak i my neustále narážíme na porušování našich práv bělochy."

Není podstatné, zda tato slova vůdce kmene Suquamishů opravdu řekl – vzhledem ke skutečnosti, že mluvil pouze jazykem, který byl překládán do řeči chinook, a teprve třetí osoba jeho řeč převáděla do angličtiny, je to víc než sporné. Důležité však je, že tento projev dal vzniknout písni Rosa na kolejích. "Moc se mi ten příměr líbil, a tak jsem si ho vypůjčil. A protože slova v sobě nesou melodii, jak správně říkával Leoš Janáček, vznikla celá píseň během necelé hodiny," tvrdí Wabi Daněk o skladbě, která už v roce 1974 vynesla svému autorovi opětovné druhé místo v autorské soutěži na Portě ve Svitavách.

Byl to opravdu zdařilý song – na stejném festivalu dopomohl skupině Rosa k vítězství v kategorii Moderní trampská píseň. "Až s odstupem let jsem zjistil, že ten úvodní kytarový riff v této skladbě je podobný hudebnímu postupu v písni Pramínek vlasů. Vlastně jsem tak trochu vykradl Jiřího Suchého – přísahám ovšem, že nevědomky!" doznává Wabi Daněk.

Tato skutečnost však nikdy nikomu nevadila. A píseň Rosa na kolejích dodnes nevadí ani Wabimu Daňkovi, i když ji musí hrát na každém svém vystoupení. "Už dvakrát jsem na ni během přídavků zapomněl, z toho jednou úmyslně – pokaždé mě publikum na mou sklerózu rázně upozornilo a Rosa na kolejích musela být setřena. Téhle písně se už do smrti nezbavím – ještě štěstí, že se mou nejslavnější skladbou nestala nějaká odrhovačka," libuje si Wabi Daněk nad písní, která zlidověla dávno předtím, než dala v roce 1984 název debutové desce Wabiho Daňka. Byla dokonce natolik populární, že při jejím hraní svého času trampové vstávali a v pozoru jí vzdávali hold. Kromě trampské hymny o vlajce, jež vzhůru letí, se žádné jiné písni takové pocty nedostalo. "Dodnes si vzpomínám, kdy se to stalo úplně poprvé," tvrdí Wabi Daněk.

"Zahrál jsem úvodní akordy – a diváci v sále se najednou začali hromadně zvedat; byl jsem přesvědčený, že se chystají odejít! Zůstali však bez hnutí stát, dokud jsem nedozpíval. Postupem času jsem si na tuhle podivnou úctu k Rose na kolejích zvyknul, dokonce musím přiznat, že mě to těšilo. Ale přece jen jsem byl radši, když tohle šílenství pominulo a z Rosy se zase stala docela obyčejná písnička," podotýká zlínský folkař a dodává, "trampové si při vášnivých diskuzích na téma, zda vstávat, či zůstat sedět při hraní Rosy, dokázali roztrhat cancáky!" Dnes už Rosa na kolejích trampy z trávy nezvedá, ale věhlas této skladby dosud nepominul. Nejenom že mužům a ženám v kanadách a s liščími chvosty za kloboukem vynesla právě tahle píseň lehce posměšnou přezdívku "stěrači", ale hlavně se dočkala bezpočtu parodií; někdy vtipných, jindy méně.

K těm vydařeným patří třeba bluesové lamentování hudebníka, který měl po léta svou kytaru ozvučenou nylonovými strunami a nyní se prvně setkává se strunami kovovými. "Jsem do toho hrábnul / vždyť už hraji léta / však kovové struny / ty jsou pro mě hnus," zpívá se v písni Prsty mě bolejí. Obsah jiné parodie naznačuje již její název Nohy na kolejích: "Přes koleje mákni / já chodím tak už léta / změn jízdního řádu / však všimnout si zkus / zpřelámal mi hnáty / to je bolest běda / ten nekonečně dlouhý / plný lidí vůz..." Snadno si lze rovněž domyslet, o čem je Rosák na kolejích.

Posedlost českého národa vařením a netypickými recepty podle Babici se zase promítla do variace o úpravě domácího zvířectva, která dostala název Koza na oleji. A k písni nazvané Hovno na koleji snad ani žádný komentář potřeba není. Sám Wabi Daněk má ze všech přetextovaných verzí nejradši tu, kterou stvořil kytarista brněnské folkové kapely Ozvěna, civilním jménem Michal Čech, trampským Žralok. "Osobně mi vysvětlil, že on ve svém textu pouze napřímil mou stěžejní myšlenku – zatímco já o zubech v písni pouze začínám, on o nich i pokračuje. Celý text je proto o návštěvě u zubaře a končí slovy: ‚Vyrváno – vyhráno / slzy si stíráš ještě ve veřejích...‘ To se mi tak zalíbilo, že tuhle verzi občas sám hraji na svých koncertech – pokud je publikum hodné, dostane se mu takovéto odměny," tvrdí Wabi Daněk o skladbě, která se vedle mnoha parodií dočkala i mnoha ocenění – včetně toho největšího: v roce 2000 vyhrála anketu Trampský hit století!

Jak vznikaly české nej hity? Čtěte každé pondělí na serveru lidovky.cz/kultura

V pondělí 6. června: Biely kvet (Miroslav Žbirka)