A takhle se příběh vypráví v písničce Hop Trop: „Když jaro zaťukalo na dveře roku vosumnáct set šest / přišel vod řeky chlap, co sem jel jen sám a na svou pěst / na sobě hrubej pytel vod kafe nosil místo kabátu / starý osadníci hádali, co k čertu hledá tu.“
Německý spisovatel, který se narodil roku 1934 ve Vratislavi, pokračuje: „Pro semena si jezdil do lisoven ovoce v západní Pensylvánii. Jen zřídka naložil břemeno na soumara, většinou je vlekl v kožených měších na vlastních ramenou. Jel dolů po Ohiu až do Marietty, kde zahnul do řeky Muskingumu a tu sledoval až k ústí White Woman Creeku. Odtud se plavil vzhůru po Mohakynu, až konečně dorazil do richlandských okresů, území nedaleko dnešního Pittsburghu. Jeho cesta se dá podle starých map propočítat – měřila víc než 160 mil.“
JonatánHudba: Jaroslav Lenk & Ladislav Kučera & Jaromír Vondra Když jaro zaťukalo na dveře roku vosumnáctsetšest, Byl vazoun děsný síly, co sto šedesát mílí Dva měchy, který shodil v kantýně, Byl vazoun děsný síly, co sto šedesát mílí Když léty unavenej do trávy se svez' a na zem sed', Byl vazoun děsný síly, co sto šedesát mílí Až jednou nebudete na světě, |
Textař a skladatel Ladislav Kučera, indiánským jménem Huberťák, to přebásnil do slov: „Byl vazoun děsný síly, co sto šedesát mílí / se proti proudu dřel, proti proudu dřel / kam šel, ho všude chválej, že jabloňovou alej / pro všechny vysázel, pro všechny vysázel.“ A ještě jednou publikace, která byla v roce 1965 v tehdejší Německé spolkové republice poctěna cenou Nejlepší kniha pro mládež: „Byl to člověk, kterému později v každém srubu mezi Ohiema Velkými jezery říkali Johnny Jablečné Jadýrko nebo prostě Johnny Jadýrko.“
A tohle na to výrobce hudebních nástrojů a písniček skupiny Hop Trop: „Dva měchy, který shodil v kantýně / přivez’ na dvou kánoích / a jak v lokálu svý jméno řek’, v tu ránu kdekdo ztich’ / tam u nás bylo sice nezvyklý, ale každej časem znal / Jonatána, co k nám jablečný jadýrka vozíval.“
Ve skutečnosti se jmenoval Jonathan Chapman, narodil se 26. září 1775 v Massachusetts, ale do legend vstoupil jako Johnny Appleseed. Jeho podivínskou, leč ušlechtilou činnost údajně způsobila nešťastná láska – žádost o ruku přednesl své vyvolené Nancy Tannehillové o den později, než přijala jinou nabídku. Po tomto citovém zklamání se mu začali zjevovat dva ženští andělé – jeho manželky po vstupu do království nebeského.
Podobně jako Johann Wolfgang Goethe, Honoré de Balzac, Charles Baudelaire, Fjodor Michajlovič Dostojevskij či August Strindberg podlehl myšlenkám švédského mystika Emanuela Swedenborga a na svých jablečných cestách šířil učení jeho Nové církve, zejména mezi indiány; činil tak celý život. Zemřel 18. března 1845, ale jeho jméno přežilo. Už v roce 1948 se objevil v animovaném filmu Walta Disneyho s názvem Melody Time, narazit na něj lze v románu Američtí bohové spisovatele Neila Gaimana či v knize Americká idyla od Philipa Rotha, jehož hlavní hrdina sní, že je Johnny Appleseed.
Písně s jeho jménem v názvu napsaly kapely NOFX a Joe Strummer And The Mescaleros... Není divu, že se tímto osudem nechal inspirovat i Ladislav Kučera – jenom pořád nevěděl, jak zveršovaný příběh Jonatána zakončit; pořád mu něco chybělo – alespoň se to zdálo jeho ženě Zdeně. „Ta písnička nemá závěr – co kdyby končila slovy: ‚Až jednou nebudete na světě / lidi ať tu po vás maj / třeba jabka nebo písničku / co si rádi zazpívaj.‘“ Huberťák se poškrábal ve vousech: „To je dobré, ale krátké.“
Jeho spoluhráč Jaroslav Lenk ho však ujistil o opaku: „Nemusí to přece být celá sloka – stačí dovětek!“ A písnička byla hotová – kapela ji hraje dodnes. Stejně často, jako je Johnny Appleseed používán v reklamách na výrobky společnosti Apple...
