Lidovky.cz: Právě vám vychází kniha V hlavní roli chřest. Proč zrovna chřest?
Důvod je zcela prozaický. Bydlím v „holandském hlavním městě“ chřestu, je všude okolo mě. Navíc chřest miluji a ráda bych ho přiblížila všem lidem, i těm, kteří k chřestu přistupují s nedůvěrou. A s chřestem na pánvičce jsem začala být více zvědavá. Za zmínku určitě stojí, že patří mezi nejstarší zeleninu a má atraktivní historii. Opomenout nelze ani fakt, že je vynikající „lékař“. A moc chutný, prostě k nakousnutí.
Lidovky.cz: Patříte mezi špičku cukrářského oboru v Česku. Nejbližší je vám prý práce s čokoládou a modelování karamelu. Proč?
V podstatě jsem asi nejvíce výtvarnicí a čokoláda i karamel jsou báječné materiály. Čokoláda je rozpustilá lady, někdy pěkně tvrdohlavá, a musíte ji velmi milovat, pak je výsledkem dokonalý bonbonek. Co může být více, než když se sametová textura krému s tenkou křupavou skořápkou rozpustí v ústech v dokonalé symbióze. Anebo skulptura, kdy monumentálnost čokolády ve vás zároveň probudí pocit křehkosti. Fascinuje mě teplá, zemitá barva a hořkost – koneckonců čokoláda chutná jako život – někdy je hořký, ale umí i sladce odměnit. Cukr, to je vlastně výchozí myšlenka mého života – kdysi jsem chtěla být výtvarnicí a foukat sklo. Dnes foukám karamel a jsem velmi spokojená. Nyní mi dochází, co mě vlastně fascinuje na mé práci – je pomíjivá, pořád jsou přede mnou otevřené nové dimenze. Je to tak trochu adrenalin.
Chřestový chléb
Postup: Do mísy dáme chřest, rajčata a sýr, vejce prošlehneme a vmícháme do směsi, vlijeme olej, mléko a nakonec umícháme těsto přidáním prosáté mouky s kypřícím práškem. Dobře propacujeme vařečkou. Propracované těsto vložíme do vymazané a moukou vysypané formy. Pečeme asi 45–50 minut v troubě předehřaté na 175 °C.  |
Lidovky.cz: Vaše dezerty jsou poměrně slavné. A ochutnávali je slavní lidé, pamatujete si, kdo okusil vaše pokrmy?
Zde je možná dobré poznamenat, že nejkvalitnější kulinařina jde ruku v ruce s psychologií. Bez jakékoliv politické influence jsem vždy toužila ukojit chuťové smysly, a nejen chuťové, zkrátka všechny smysly. Takže často je na začátku studium osoby, pro kterou dezert vymýšlím. Dnešní velmi uspěchaný svět zapomíná na důležitost jídla a stolování, ale to by bylo na dlouhý článek... Takže Condoleezza Riceová, Američanka, která údajně nejí sladké, se nemohla od mého cheesecaku odtrhnout. Nelson Mandela v Johannesburgu byl jeden z prvních „úlovků“, pak už jich bylo hodně: Daniel Craig a jeho bývalá přítelkyně Satsuki Mitchellová, producentka Agenta 007 paní Broccoliová, mnoho premiérů i prezidentů. Obzvláště ráda jsem vždy připravovala dobrůtky pro našeho Karla Gotta.
Lidovky.cz: Zúčastnila jste se Francouzské národní soutěže a skončila šestá. To je tak trochu husarský kousek? Co jste v soutěži připravovala za jídlo?
Letos jsem se vrátila na „místo činu“ se synem Clarkem, který jde v mých šlépějích a já ho velmi ráda podporuji. Myslím si totiž, a on to naštěstí pochopil, že je dobré, naučit se ode mě, co se dá a neztrácet léta hledáním už vymyšleného. V Paříži na Europain 2016 si Clark také uvědomil rozdíl mezi francouzskou soutěží a těmi ostatními. Úspěch v Paříži je pro mě největším, i když není medailový, neboť vše se vyrábí v časovém limitu před porotou. Byl to typicky francouzský slavnostní výrobek Croquembouche – dort skládaný z maličkých plněných větrníků a zdobený modelovaným karamelem a griliáží.
Lidovky.cz: Jak trávíte volný čas?
Pečením a vařením. Ale vážně, maluji obrazy olejovými barvami, vlastně žádná výtvarná práce mi není cizí. A miluji zvířata okolo i práci na zahrádce. Tedy, když to shrneme, já nemám volný čas. Podařilo se mi mít život, ve kterém je práce mým koníčkem a můj koníček je mou prací a vše se nějak prolíná – pěstování bylinek či chov zajíců na maso. Jen obrazy jsou mou sladkou odměnou.
Lidovky.cz: Kdybyste si měla vybrat mezi slaným a sladkým pokrmem, který by vyhrál?
V současné době slané, vzhledem k získané intoleranci cukru. Jinak bych řekla, že zde není vítěz. Pokrm dokonalé chuti může být sladký i slaný. Nevím, jakou mají lidé představu o těch, kteří žijí ve světě gastronomie a tvoří recepty, ale já miluji jednoduchá a dokonalá jídla.
Lidovky.cz: Vraťme se k chřestu? Na kolik způsobů jej umíte připravit?
Když jsem se rozhodla knihu napsat, tak jsem samozřejmě lovila inspiraci v širokých vodách, asi od dvacátého receptu jsem tomu poněkud propadla a začala sama vymýšlet. Pro mě je důležité chřest co nejméně poškozovat, co nejvíce mu uchovat „hráškovou“ chuť a mám ráda, když křupne. Takže v knize je padesát receptů, ale už přemýšlím nad druhým dílem. Chřest je nekonečně inspirativní.
Lidovky.cz: Jak jste se vlastně dostala k vaření?
(Usmívá se.)Tahle otázka má více výkladů, proto mi vyloudila úsměv na tváři. Především jsem máma, takže vaření je nedílnou součástí mého života, pak bylo součástí veškerých studií. Cukrář, tedy francouzský cukrář, není jen sladký, ale do cukrařiny patří i “trateur” (doslovný překlad – lahůdkář), takže studená kuchyně. A absolutní chuť vás tak nějak pořád nutí něco hledat, zároveň je to závazek. Tak jako houslista slyší falešné tóny, tak já stejně cítím falešné chutě. To není vždy příjemný dar, občas je to za trest. Myšlenka youtube kanálu o vaření Moms Kitchen je trochu o kontra různým kulinářským paskvilům, ale i složitostem. Mým jasným úmyslem je sdílet chutné, zdravé a použitelné recepty s co nejširší veřejností. Každý je může vyzkoušet bez strachu, že něco zkazí, či obav z chuti. A jednoduše, rychle, může překvapit celou rodinu. Mám hluboký respekt k potravinám, což bohužel není samozřejmostí. Plýtvání je velmi rozšířené a bohužel nejvíce u profesionálů.
