Nejde o lhaní

Velmi těžko se napravuje vtisku nařčení ze lhaní, zvláště tak vzdálené otázky běžnému občanovi jako jsou Nobelovy ceny. Zvláště je neseriózní, když toto nařčení opakují lidé jako je senátor a  to s komentářem, že když jednou člověk zalže tak není záruka, že nezalže podruhé. Je podivné, že politici z vysoké politiky jako jsou Havel, Klaus, Lux, Kalvoda, Gross a další lhali v závažnějších otázkách pro stát a voliče a nikdo  jim to nevyčítal. Bylo by zajímavé vědět, kdo takové prohlášení ze lhaní J. Švejnara po prvé vyslovil a činit ho za to zodpovědným. Nejdříve je třeba poopravit pojem Nobelova cena za ekonomii. Ve skutečnosti jde o populistické označení této ceny. Nobel totiž ve své závěti žádnou cenu, kterým se říká Nobelovy ceny, za ekonomii nedeklaroval. Šlo o ceny za fyziku, chemii, fyziologii a medicínu, literaturu a mír. V této souvislosti připomeňme, že také dva Češi si odnesli tuto prestižní cenu ze Švédska, a to J.Heyrovský za chemii (1959 objev polarografie) a J.Seifert (1984 za literaturu). Udělování Nobelových cen bylo zahájeno prvním rokem 20.století 1901. Teprve v roce 1969 vyhlásila Švédská říšská banka cenu za ekonomii, která tak trochu kopíruje skutečné Nobelovy ceny. Jde úředně o cenu Švédské říšské banky ke 300 letému výročí založení na počest Alfreda Nobela, populárně, nepřesně (lživě?) nazývanou Nobelova cena za ekonomii. Cena se uděluje ve stejný den jako Nobelovy ceny, a to 10.prosince se stejným finančním ohodnocením jako jsou Nobelovy ceny, ale dotována Švédskou bankou. Komise je tvořena švédskými občany. Navrhovateli mohou být experti akademií věd, vysokoškolští profesoři pracující na vysoké škole a někteří další. Poněvadž  J.Švejnar je skutečným vyučujícím profesorem ekonomie na Cornellově univerzitě v USA, patří do skupiny lidí, kterou nepřesně nazval komisí, a kteří mohou navrhovat laureáty ceny švédské banky za ekonomii. Při vyjádření J.Švejnara nešlo o lež a spíše o terminologické nedopatření, což vzniklo pravděpodobně také tím, že na laureáty za ekonomii se podílel i svými návrhy. Je proto třeba při silných výrocích politiků velmi vážit slova, než vysloví odsuzující závěry, zvláště, když se v této oblasti nevyznají mohou významně ublížit.