Vážení,
ráda bych poopravila a doplnila informace obsažené v článku Z. Lukeše: "Tři, ke kterým se nehlásíme", a to k osobě německého architekta Arthura Payra. Narodil se sice 20. 11. 1880 , ale neabsolvoval techniku ve Vídni, nýbrž v roce 1903 v Mnichově. V letech 1915-1917 učil ve Štýrském Hradci, odkud byl jako řádný profesor povolán na Německou vysokou školu technickou do Prahy. V letech 1925/1926 byl jejím rektorem a v průběhu 20. a 30. let i opakovaně děkanem fakulty architektury a stavitelství. Payr byl skutečně velmi úspěšný v praktické architektonické práci a realizacích, a to i v Praze. Navrhoval nejen veřejné budovy, ale i obytná sídliště a průmyslové stavby. Byl členem např. Německé společnosti pro vědy a umění v ČSR a také Svobodné akademie pro výstavbu měst v Berlíně. Jeho stopy dva roky před válkou končí, protože 24. 2. 1937 v Praze zemřel.
Ráda bych dodala, že článek vychází z dosti chabé představy, že zmiňované osobnosti spojuje zapomnění, kterého se jim dostalo kvůli jejich německému jazyku. Jenže němečtí a čeští architekti se do značné míry ignorovali už před válkou. A mezi národně (tedy německy) smýšlejícími osobnostmi a židovskými byl příkop ještě větší. Jistě je zvláštní, že naše města tvoří mnoho "typických" staveb, o jejichž tvůrcích už nevíme skoro nic. Můžeme ovšem mnohé zjistit, jen je třeba hledat v archivech, což pan architekt ne vždy činí. (Je to totiž dost nevděčné a neefektní hledání příslovečné jehly v kupě sena.)
ráda bych poopravila a doplnila informace obsažené v článku Z. Lukeše: "Tři, ke kterým se nehlásíme", a to k osobě německého architekta Arthura Payra. Narodil se sice 20. 11. 1880 , ale neabsolvoval techniku ve Vídni, nýbrž v roce 1903 v Mnichově. V letech 1915-1917 učil ve Štýrském Hradci, odkud byl jako řádný profesor povolán na Německou vysokou školu technickou do Prahy. V letech 1925/1926 byl jejím rektorem a v průběhu 20. a 30. let i opakovaně děkanem fakulty architektury a stavitelství. Payr byl skutečně velmi úspěšný v praktické architektonické práci a realizacích, a to i v Praze. Navrhoval nejen veřejné budovy, ale i obytná sídliště a průmyslové stavby. Byl členem např. Německé společnosti pro vědy a umění v ČSR a také Svobodné akademie pro výstavbu měst v Berlíně. Jeho stopy dva roky před válkou končí, protože 24. 2. 1937 v Praze zemřel.
Ráda bych dodala, že článek vychází z dosti chabé představy, že zmiňované osobnosti spojuje zapomnění, kterého se jim dostalo kvůli jejich německému jazyku. Jenže němečtí a čeští architekti se do značné míry ignorovali už před válkou. A mezi národně (tedy německy) smýšlejícími osobnostmi a židovskými byl příkop ještě větší. Jistě je zvláštní, že naše města tvoří mnoho "typických" staveb, o jejichž tvůrcích už nevíme skoro nic. Můžeme ovšem mnohé zjistit, jen je třeba hledat v archivech, což pan architekt ne vždy činí. (Je to totiž dost nevděčné a neefektní hledání příslovečné jehly v kupě sena.)
