Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Nejen Plečnik. Vtip a budovy jako solitéry, to je současné Slovinsko

Pohled Zdeňka Lukeše

  7:00
Současná slovinská architektura je v Evropě pojem. U nás ale není zdaleka tak známá, i když odborníci vědí, že má vysokou úroveň. Přesvědčit jste se o tom mohli minulý měsíc v pražské Galerii Jaroslava Fragnera, kde vystavuje prestižní ateliér bevk perović arhitekti.

Fakulta matematiky v Ljubljaně foto: Miran Kambič

Studio bevk perović arhitekti založili Matija Bevk (1972), absolvent lublaňské technické univerzity, a Vasa J. Perović (1965), který studoval architekturu v Bělehradě a poté na Berlageho institutu architektury v Holandsku, kde také pracoval u Rema Koolhaase. Záběr prací sahá od rodinných a víkendových domů přes školy, domovy důchodců až po přestavbu Muzea moderního umění v Lublani.

Návrhy ateliéru jsou výtvarně čisté, nechávají vyniknout stavební materiály, jimiž jsou pohledový beton, perforovaný plech, dřevo nebo sklo. Tak, jak to platí u současné špičkové holandské nebo dánské architektury, navrhují projektanti každý dům individuálně, netvoří tedy v nějakém univerzálním stylu, aplikovatelném na jakýkoli typologický druh, ale každá budova je pro ně solitérem, které propůjčí výraz, vycházející z její funkce, provozu a kontextu, v němž je zasazena.

Dům se skrytými otvory

Působivý je třeba víkendový domek House R, který stojí v podhůří Alp u jezera Bohinj. V této chráněné oblasti je nutno respektovat charakter původní architektury, chaty jsou tu však obývány spíše rekreanty, což projektanty inspirovalo: navrhli stavbu s typickou sedlovou střechou a dřevěnou fasádou sestavenou z šedostříbrných modřínových pásků, v níž jsou okna, dveře a lodžie v době nepřítomnosti majitele uzavřeny tak, že je není ve struktuře fasády prakticky vidět. Po příjezdu obyvatel se vzhled průčelí změní, žaluzie jsou zasunuty a dům získává tradiční přívětivý vzhled. 

Dům R

Zcela jinak pojali slovinští architekti projekt rodinného domu HouseD na vilovém předměstí Lublaně. Stavba z pohledového betonu má lapidární kubický tvar a tři podlaží, každé s jinou funkcí. Nejnižší je částečně zapuštěno do země a obsahuje tělocvičnu s technickým zázemím a malé patio. Střední část je obytná a horní ukrývá ložnici s velkou terasou. Jde o vytříbenou kompozici hmot, zvenku nenápadnou, uvnitř ukrývající prostorný interiér.

Fasáda v pohybu

Vtipné řešení nabízí také studentský kampus pro Lublaňskou univerzitu nedaleko řeky Lublanice v bývalé průmyslové zóně. Tvoří jej čtyři paralelní bloky obytných buněk, v přízemí jsou společenské prostory, obklopující zelené atrium. Průčelí s průběžnými pavlačemi je kryto hliníkovými perforovanými panely, které se dají harmonikově skládat. Fasáda je tak proměnlivá a nabízí zajímavou hru střídajících se oken společných kuchyněk a plasticky pestrých paneláží.

Podobný princip uplatnili Bevk s Perovićem i u obytného bloku Sotočje v městě Kranji. I zde se jednalo o bývalou průmyslovou zónu, na soutoku řek Sávy a Kokry. Tři bloky jsou na pozemku bývalé továrny na pneumatiky rozmístěny tak, aby byl z bytů výhled na řeku a historické jádro města. I tady použili architekti motiv pavlačí, částečně krytých perforovanými aluminiovými panely.

Nejvýznamnější realizací úspěšného ateliéru je transformace významné modernistické stavby v lublaňském parku Tivoli. Jejím autorem byl ve třicátých letech minulého století „slovinský Le Corbusier“, architekt Edvard Ravnikar. Autoři úprav nechtěli do památkově chráněného objektu ve stylu moderního klasicismu zásadním způsobem zasáhnout, předesignovat ho. Přistupovali k němu s velkou pokorou a spíše se snažili zbavit ho rušivých vestaveb a v maximální možné míře jej otevřít. Vzniklo tak centrální informační a komunikační jádro a pak sled za sebou řazených výstavních sálů v obou symetrických křídlech. Do částečně nově vyhloubeného prostoru pak umístili konferenční sál a kavárnu.

Inspirace Slovinskem

Současná tvorba studia je na výstavě dokumentována plány, fotografiemi, modely i filmovou projekcí, k dispozici je malý katalog. Vernisáž 21. září, ač proběhla nezvykle v pátek večer, přilákala spoustu lidí, zájem o výstavu byl mimořádný především mezi studenty a mladými architekty. Vysoká estetická úroveň současných slovinských staveb a cit pro kontext jsou v této malé zemi příkladné a pro nás v mnohém inspirující. Do Lublaně, Mariboru, Kranje nebo Piranu se totiž nejezdí jen za dílem Maxe Fabianiho, Jože Plečnika, „slovinského Janáka“ Ivana Vurnika nebo modernisty Edvarda Ravnikara, ale také za současnou tvorbou.

Autoři: