Pražské restauraci Bruxx vládne šéfkuchař Jan Pípal, který si vysloužil ostruhy v karlovarském Grandhotelu Pupp, O2 areně a hotelu Sheraton, a cukrářský mistr Lukáš Skála. Majitelé podniku vsadili na vzhled starobylých bruselských brasserií, kde najdete od všeho trochu - obložení stěn v tmavém dřevě, dřevěné stoly, židle i lavice, vysoká zrcadla, dobové reklamy na pivo, moderní obdoba původně secesních svítidel, obrovité nádražní hodiny.
Restaurace je nekuřácká, ostatně má i poměrně velkou dětskou hernu! Těžištěm podniku je bar, kde se točí rekordních osm svrchně kvašených belgických piv - od witbieru, lambiku a geuze po trapistická piva. Pro duše českých vlastenců je tu k mání i pivo z malých českých pivovarů.
Žádné upejpání
Za barem se po celé stěně až do stropu táhne gigantická skříň rozčleněná na spoustu miniaturních šuplíčků - celé to připomíná bruselský podnik La Quincaillerie, zřízený v interiéru původního železářství z počátku 20. století. Kdo byl někdy v Belgii a zvláště v Bruselu, pochopí, že to, co je typické pro tamní kuchyni (poctivé porce ve stylu „žádné velké štráchy a upejpání“, impertinence až lehká neurvalost obsluhy apod.) zde bylo povýšeno na nový koncept: moderní belgická kuchyně s drezírovanou obsluhou.
Dost však teoretizování, na řadu přichází náš osobní zážitek z doby nedávno uplynulé.
ČTĚTE TAKÉ: |
Je poledne všedního dne, z denní nabídky nás zlákalo kančí ragú se šalotkou a švestkami (139 Kč) a pražma nachová po provensálsku (149 Kč) s předskokany v podobě salátu z rukoly, cherry rajčátek, avokáda a pampelišek (bezmasá varianta) (175 Kč) a presovaná kachní foie gras (195 Kč). Od mušlí a ústřic abstrahujeme, pověra s měsíci obsahujícími písmeno ,r‘ nebo celou slabiku ,bre‘ (ve francouzštině či angličtině), kdy jedině se tyto mají konzumovat, u nás funguje dokonale...
Rukolový salát nelze než doporučit, především díky skvostnému dressingu z bylinek a hořčice. Moc jsme byly zvědavé na skromnou květinu našich luk a zahrad - pampelišku, žlutá barva stonku prozradila, že tato v přírodě rozhodně nevyrostla.
Další předkrmovou volbou jsou foie gras. Na talíři nalézáme pohlednou kompozici dvou pošírovaných kousků hrušky, silnějšího kolečka vynikající jemné kachní teriny, dozlatova opečeného toustu a kopečku marmelády údajně z hrušky a šalotky, která chutná spíš trochu třešňově. V malé mističce je směs svěže zeleného lupení - špenát, frisée, lollo... bohužel zcela dressingu prostá. Jinak je všechno chutné, jen ten toustík není dost velký, vzhledem k vydatnosti teriny by se hodilo pečivo. Obsluha nám ho obratem přináší v papírovém sáčku, o jehož užití a praktičnosti máme určité pochyby: působí, jako by vám ho právě přes pult podala prodavačka Michelských pekáren.
Nezklamalo ani kančí ragú. Libové maso provázela lahodná nasládlá omáčka, v níž pivo i švestky odvedly tu nejlepší práci. Přílohu tvořily dozlatova opečené krokety. Chutnala nám i parmice z denní nabídky, dva dozlatova opečené filety delikátního masa navršené na kupce směsi cherry rajčat, červené a zelené papriky - bohužel trochu hořké a na náš vkus upravené příliš al dente - a ne úplně špičkových černých oliv. Zapečená bramborová kaše, jež je zdobená kroužky svěže zelené jarní cibulky, je servírována v roztomilém smaltovaném kastrůlku.
PSALI JSME: |
Hody zakončujeme kávou, tvarohovým dortem s ovocem a proslulou belgickou vaflí zdejší výroby. První dezert je trefou do středu terče, druhý si bohužel zaslouží přísnější metr. Bruselskou vafli ladně položili na směs pokrájených jahod a malin prosypaných cukrem a trochou griliáše, ozdobili kopečkem moc dobré šlehačky a zajímavým sorbetem z pšeničného piva. Nejprve se pouštíme do ovoce se šlehačkou a sorbetem. Ve chvíli, kdy se chápeme miniomáčníku, abychom vafli polily čokoládovým sosem, zabliká i zde, v tmavém zákoutí pod schody u kuchyně, výstražné světélko. Vafle není skvostně žluťoučká, případně zlatá, nýbrž velmi tmavě hnědá. Důsledkem toho uvnitř vyschla a schází jí příslovečná nadýchanost. Nezbývá než dílo reklamovat.
Jak vypadá vafle
Číšník se omluvil, manažer prohlásil, že nepovedenou vafli ukázal pro výstrahu v kuchyni a že se nic podobného nebude opakovat. Byla nám odečtena z účtu, který zněl na 932 Kč. Srdečně jsme se rozloučili.
V neděli to však jedné z nás nedalo a podnik hrdě předvedla rodilému Belgičanovi. Opět jsme zkonzumovali spoustu vynikajícího jídla, které bylo více než uspokojivé! Vafle jsme tentokrát oželeli - co kdyby se zážitek z pátku navzdory slibům manažera přece jen opakoval? A hle! K sousednímu stolu právě donesli dezert - vafli. Barvu má - stejně jako v pátek - velmi tmavě hnědou. Slečna u vedlejšího stolu ji bez námitek zkonzumovala, Belgičan však vrtí hlavou, za studií si výrobou vaflí dokonce přivydělával, ví tedy, že správná bruselská vafle (na rozdíl od té lutyšské, která obsahuje nálož cukrových perliček, které pečením ztmavnou) má bledě žlutou barvu. Co si o celé příhodě myslet?
Majitelé podniku vsadili na vzhled starobylých bruselských brasserií, kde najdete od všeho trochu - obložení stěn v tmavém dřevě, dřevěné stoly, židle i lavice, vysoká zrcadla, dobové reklamy na pivo, moderní obdoba původně secesních svítidel. Restaurace je navíc nekuřácká.
