20. ledna 2017 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Anticharta? Ze strachu často děláme ty nejhorší věci, říká Jaroslav Dušek

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 16Diskuse
Jaroslav Dušek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jaroslav Dušek | foto: Michal Sváček Lidové noviny
Neměl ponožky, i když bylo venku mínus deset. Dal si čaj s medem a chvíli si dohříval ruce třením, jak sám prohlásil. Jaroslav Dušek. Stejný obličej, který si přinejmenším tři čtvrtě národa vybaví v roli jednoho křiváka z Pelíšků a druhého z Musíme si pomáhat. Jen s delšími vousy.

Když jsme se představili, rozpovídal se o ostrovech na západním pobřeží Irska, kde byl na návštěvě za delfínicí. Ano, za zvířetem. Ne, nedělám si legraci. Plavat se zvířaty v oceánu je nádherný zážitek, líčil s velkým, radostným úsměvem. Věřila jsem mu. Možná je to celé dotažená performance, možná ho jen přestalo bavit být tím supervtipným Duškem z Českých lvů. A plnit očekávání zmiňované tři čtvrtiny národa.

Chlápka, který je tak trochu jiný než ostatní, teď taky hraje v seriálu Pustina. Roli podle scénáře Štepána Hulíka si vybral, přestože natáčení v poslední době odmítá. Patří mezi nejžádanějších české herce, ale je k vidění hlavně v divadle a během improvizačních představení. Tvrdí totiž, že vlastně herec vůbec není.

V posledních dnech se hodně mluvilo o roce 1977, řada vašich kolegů se vyjadřovala k Antichartě. Umíte si sebe představit v situaci před čtyřiceti lety?

Co já vím, mně jsou takováto přehrabování v minulosti poměrně jedno. Indiánské řešení lidského selhání spočívá v poděkování za to, že vidíte, kam až může dovést člověka nepozornost, a ve vytvoření dohody, že tento typ chyby nebudeme opakovat. Ti lidé se asi báli, uvěřili výhrůžkám a nechali se oslabit strachem. Pak udělali něco, zač se později třeba styděli. Ze strachu často děláme ty nejhorší věci.

Dají se podle vás takové věci zpětně soudit?

Kdo z nás neudělal chybu? Nejde o víc než o hru intelektu. Chce zkoumat věci, které už teď nedávají smysl. Jung v nacistickém Německu psal o síle archetypu a hned ho obvinili z příklonu k nacismu. Přitom popisoval energii, kterou vnímal. Kde se podobná energie bere? Kdyby celý dav řekl, že nepodepíše, co by ti v čele státu zmohli? Mohli by jen něco směšně pokřikovat. Ale jakmile se zhypnotizovaný dav přidá k jednomu, který umí zručně manipulovat, je konec. Stačí lidem nakukat, že se dusí a že se musí osvobodit. „Jasně, že se dusíme! Ten mluví!“ Přitom jde o starý, poměrně průhledný trik.

Který ale nedávno zabral třeba ve Spojených státech.

Ano, ale těžko říct, co se stane dál. Ten člověk vypadá na pohled divně. Nikdy jsem ho nepotkal zblízka a na dálku mi připadá jako neuvěřitelná figura. Výborně reprezentuje masu, která si potřebuje kompenzovat, co jí chybí. Američani žijí v prostředí, kde nesmíte invalidovi říct, že je invalida, černochovi, že je černoch, ženě, že je hezká. V podobně hyperkorektní společnosti pochopitelně zapůsobí neomalenec oblažujícím dojmem. Práská to zprava doleva: „Máš krámy, krev ti kouká z očí.“ A lidi jásají: „No jo, správně, takhle se to říká.“ Je to téměř přízračné. Předstoupí někdo, kdo vyhlásí: „Máte problémy? Vyřešíme!“ A oni ho zvolí, protože hledají tátu. Můžete sledovat tu kompenzaci. Tak se stal v Americe prezidentem černoch, papežem zas částečný indián. Je to pohyb určitého vyrovnávání. V Německu mají logicky v čele ženu.

Co si kompenzujeme u nás?

Naši představitelé reprezentují frustraci. Měli jsme naději a postupně sílí pocit, že se to nějak nepovedlo. A hlas, který do toho práskne, vyvolá sympatie. Mluví za nás: „Ten to pojmenoval, pašák, ten se nebojí!“ Otevřené čisté srdce a nezatíženou moudrost blázna nahradila obhroublost.

Kdo přijde dál?

Navrhuji, ať je funkce prezidenta dočasná, ať se kandidáti střídají třeba po půl roce a po nějakém čase uvidíme. Když se budou často střídat, nepropadnou tak snadno pocitu majitele pravdy, neztotožní se tak naivně s tou lákavou rolí. Ono to není jen tak sídlit na Hradě, to si člověk hnedle připadá jako panovník. Uvěří tak snadno ve vlastní mimořádnou důležitost, posiluje iluzi neomylnosti, a tím se mění se ve svou karikaturu. Uvidíme, co přinese Rok Ohnivého Kohouta. Rok Opice dal věci do pohybu, Opice zpřeházela věci naruby. Tam vyhrál jakoby nečekaně Trump, Britové vystoupili jakoby nečekaně z Unie. Leckdo se diví. A teď přichází Ohnivý Kohout, který má šanci tvořit.

Rok teprve začal, jaký tedy podle vás bude?

Jaký si ho uděláme. Mnohem víc mě zajímá přítomnost než spekulace do budoucnosti. Ale dodívejte se na ty poslední díly Pustiny, které jste neviděla. Vrah je určitě Holubová.

Celý rozhovor s hercem Jaroslavem Duškem si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 20. ledna.

V magazínu dále najdete:

  • Stručné dějiny fenoménu Sherlock Holmes: proč nás baví už více než 100 let a čím fascinuje nejnovější britské zpracování.
  • Rozhovor s neurochirurgem Danielem Hořínkem o mozku, emocích a o tom, jestli lze inteligenci nějak zvyšovat.
Tereza Willoughby
  • 16Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.