Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Nejkrásnější parkoviště světa? Poslanecký plácek v centru Prahy zrušte!

Pohled Zdeňka Lukeše

  7:42
Není důvod, aby jedny z nejcennějších prostorů v hlavním městě okupovala auta. Václav Cílek kdysi napsal, že kdyby se antropologa z jiné planety ptali, co je životním cílem pozemšťanů, musel by odpovědět: činit svá auta šťastnými – obětovat jim prostor, čas, peníze i zdraví. Kdo zavítá na pražské Malostranské náměstí, dá mu bez váhání za pravdu...

Malostranské náměstí v plné kráse. Bez aut by ta okolní architektura nevynikla. foto:  Petr Topič, MAFRA

Dovolím si dnes osobní úvod. Titulní snímek mi totiž připomíná mládí. Z bytu na Letné jsem tehdy často seběhl přes park kolem opuštěného podstavce generalissimova pomníku k Vltavě, pak přes Čechův most do Pařížské a dál až na Staroměstské náměstí. Tehdy by se k němu ovšem víc hodil název Staroměstské parkoviště: auta byla téměř všude a parkovaly tu i autobusy. Až když v průběhu sedmdesátých let město rozhodlo, že náměstí vyčistí (souviselo to se stavbou metra), stal se z prostoru mezi orlojem a Týnským chrámem ten skvostný rynek, jak jej známe dnes.

Parkoviště už by si tu asi nedokázal představit nikdo soudný. Stejně jako si už nikdo nedokáže představit tramvaje a auta na Karlově mostě, byť tam ještě ne tak úplně dávno obojí jezdilo. Snad jednou budou Pražané a turisté kroutit hlavou i nad starými fotografiemi neméně cenného prostoru – Malostranského náměstí: vážně tam stávala auta? A pamětníci budou odpovídat: Ano, byla všude, i v horní části kolem barokního sloupu nebo před vstupem do jednoho z nejkrásnějších barokních chrámů Evropy, kostela sv. Mikuláše.

Z cesty, parkuje pan poslanec

Volná prostranství jsou přitom pro město, jako je Praha, naprosto klíčová. V přehuštěném centru vytvářejí příjemný kontrast, náhle je tu místo pro volný pohyb, prohlídku jedinečného souboru historických průčelí, prostor pro nejrůznější aktivity, koncerty a trhy – ty tu mají ostatně několikasetletou tradici.

Malostranské náměstí v plné kráse. Bez aut by ta okolní architektura nevynikla.
Hlídač parkoviště. Nejspíš přijde o místo. Zvláštní, že poslanci ještě tento...

Auta se naštěstí postupně daří z cenných historických prostorů hlavního města vytlačovat – úspěšné jsou v tomto ohledu snahy na náměstí Republiky, Hradčanském i Václavském náměstí. Na Karlově náměstí je park dokonce už od sedmdesátých let devatenáctého století. Pak jsou ovšem prostranství velmi cenná, kde auta dosud vládnou – náměstí Anenské, Valdštejnské nebo Pohořelec. A samozřejmě ústřední prostor Malé Strany, jemuž se někdy ironicky říká „nejkrásnější parkoviště světa“. Přitom už celá léta se mluví o tom, že právě z něj auta zmizí. Před časem sice konečně proběhla soutěž, která s vyčištěním Malostranského náměstí počítá. Protestovat ovšem vehementně začali poslanci, kteří přitom mají k dispozici podzemní parking přímo ve sněmovně.

Staroměstské náměstí fungovalo ještě na počátku 70. let jako jedno velké parkoviště osobních aut i autobusů. Dnes něco nepředstavitelného. Nikoli ovšem na druhém vltavském břehu v prostoru neméně cenném – náměstí Malostranském.

V této souvislosti stojí za připomínku, že další měl vzniknout pod parčíkem na nedalekém Klárově. Dokonce se tam kvůli tomu už kácely stromy. Dnes je tam ale jen neupravená travnatá plocha se dvěma nepříliš povedenými pomníky a několika starými vrbami na okraji. Podzemní garáže by přitom vyřešily požadavky zákonodárců.

Se stavbou se však dodnes nezačalo. Je ovšem třeba dodat, že nezbytná podmínka pro zklidnění Malostranského náměstí to ani není – už na jaře se totiž otevře velkokapacitní podzemní parking pod Letenskou plání, což je z Malostranského pouhé dvě stanice tramvají číslo 12, z Klárova pak dokonce jen jedna. Je bohužel skutečností, že někteří zákonodárci „sockou“ jezdit nechtějí, aby nemuseli sdílet dopravní prostředek s občany, které zastupují a kteří je zvolili. Snad by je ale mohl po zasedání na Letnou vozit autobus, zařídit něco takového nemůže být problém...

A jak by to na Malostranském náměstí mělo podle vítězných návrhů (pokud se je poslancům nepodaří zardousit) vypadat? Vydlážděná plocha s kašnou a zastávkou tramvaje, na okraji pár parkovacích míst, vyhrazených pro vozíčkáře nebo taxíky. A prvky drobné architektury: lampy, kiosky, koše na odpadky, zábradlí, lavičky. Za úvahu by stálo ještě několik stromů: dokázaly by prostor oživit a v horkých dnech jsou zdrojem příjemného ochlazení a veřejného stínu.

Sochy a plechové krabice

Samostatnou kapitolou jsou pomníky. Na Malostranském náměstí stávaly hned dva – a v obou případech to byla významná, ba mimořádná díla.

Ten druhý v pořadí připomínal osobnost francouzského bohemisty Ernesta Denise (1849–1921), který se zasloužil o vznik samostatného Československa. V prostoru náměstí toto dílo slavného českého sochaře Karla Dvořáka (krom jiného také autora sousoší Cyrila a Metoděje na Karlově mostě) bohužel dlouho nepobylo, osazeno bylo v roce 1928 a už za druhé světové války jej odstranili nacisté.

Už od roku 1858 stál ovšem v tomto prostoru jeden z nejkrásnějších pražských pomníků vůbec: hold slavnému vojevůdci maršálu Radeckému. Autory byli bratři Emanuel a Josef Maxovi. Ti v naší metropoli vytvořili řadu soch na Karlově mostě, jezdecký pomník posledního římského císaře (a prvního rakouského) a českého krále Františka I., který už opět zdobí parčík u Smetanova nábřeží, dále sochu Pražského studenta na nádvoří Klementina nebo plastiku lva, který je dnes umístěn v zatáčce Chotkovy silnice.

Bratří Maxové Radeckého postavili na štít nesený jeho vojáky, což je starý římský motiv. Pomník se naštěstí dochoval dodnes a je uložen v lapidáriu Národního muzea, takže by neměl být problém vrátit jej na prostranství, pro něž byl vytvořen.

Na případné námitky, že šlo o rakouského vojáka, lze odpovědět, že takoví lidé zkrátka v monarchii – jíž jsme byli nedílnou součástí – žili. Každopádně slavný vojevůdce pocházel z české šlechtické rodiny a celým jménem to byl Josef Václav Antonín František Karel hrabě Radecký z Radče (1766–1858). Narodil se v Třebnici (dnes součást Sedlčan) a krom jiného se zasloužil o Napoleonovu porážku. Vedle toho všeho je jeho socha mimořádně krásným artefaktem. A na skvostné náměstí patří mnohem víc než plechové krabice, které je okupují teď.

Autor: