Většinu svého života tráví na cestách. Poslední měsíce zejména na severu Keni u somálských hranic, kde spolu s kolegy z humanitární organizace Magna Děti v tísni rozbíhal projekt pro děti postižené extrémním suchem a hladomorem v Africkém rohu. Kromě toho se slovenský fotograf Martin Bandžák stále vrací do Kambodže, která je v podstatě jeho druhým domovem. Právě zdejší pandemie AIDS v roce 2002 ho přiměla k tomu začít aktivně pomáhat lidem v nouzi.
"Fotografie mi ukázala svět humanitárních pracovníků, projektů a zbytečně umírajících dětí," popisuje Bandžák prvotní impulzy k současné práci. "Jednoduše jsem si řekl, že i já můžu udělat něco pro to, aby děti neumíraly hlady nebo na AIDS," líčí LN.
Czech Press Photo 2010 - Martin Bandžák: Dívka hospitalizovaná v nemocnici se zraněným okem a tváří při zemětřesení, Port-au-Prince, Haiti, únor 2010
Mise v Kambodži
Dětství strávil se svými rodiči lékaři v Zambii, ale střední školu již vychodil v Bratislavě. Pak u něj na celé čáře zvítězilo fotografování a s tím spojené cestování po světě. V roce 2002 přišla první návštěva Kambodže, která ho definitivně získala pro humanitární práci. Tam také vznikl první velký projekt Magna na pomoc dětem s virem HIV a nemocí AIDS.
"Vše vznikalo,na zelené louce‘, tehdy tam nebyl žádný zdravotní systém, AIDS jako onemocnění neexistovalo, lidé tu stále žili ve strachu před Rudými Khmery," vzpomíná Bandžák, který se o rok později do Kambodže de facto přestěhoval i se svou rodinou. Snímky obyčejných lidí, které tu v letech 2002 až 2008 nafotil, vydal v knize Ztracené životy. "Dnes máme v programu více než 600 dětí a ročně se díky našim aktivitám narodí 200 dětí bez viru HIV. Kromě toho se věnujeme i léčení podvyživených lidí," bilancuje výsledky působení v Kambodži.
Martin Bandžák
|
Postupem času Magna svou činnost rozšířila do sedmi zemí světa včetně Nikaraguy, Jižního Súdánu, Konga a Haiti. Zde v době po ničivém zemětřesení v lednu 2010 vznikl snímek, za který Bandžák před rokem získal ocenění Czech Press Photo. Zobrazuje dívku v nemocničním pokoji v hlavním městě Port-au-Prince, jejíž výraz hovoří za vše...
V rámci nejnovějšího projektu na keňsko-somálských hranicích Magna založila nutriční centra pro děti postižené extrémním suchem a hladomorem. "Projekt poskytne péči více než 2000 dětí v osmi zdravotnických centrech, kde jim bude denně asistovat přes 50 zaměstnanců Magna," přiblížil Bandžák.
Nesmyslná byrokracie
Jako řada humanitárních pracovníků se však stále potýká s řadou problémů. "Naši zdravotníci a pracovníci v terénu musí kromě každodenní práce s pacienty čelit často nesmyslné byrokracii na místních úřadech," stěžuje si. Mimo to není vždy snadné získávat finanční zdroje a přesvědčovat lidi o smyslu dobročinné práce.
"Nedávno jsem měl možnost se na Slovensku setkat s jedním významným rakouským bankéřem. Říkal, že život v Africe nemá cenu, že to nemá smysl jim pomáhat. Takové rozhovory jsou velmi psychicky náročné," říká Bandžák. A jak se nejlépe odreaguje? "Nejlépe tím, že odsud odejdu a jsem v Africe nebo v Kambodži," uzavírá fotograf.
