Nejsem rodinný typ, říká krasavec Pavelec

Zapomeňte na Haška, pomalu se lučte s Vokounem – v české brance teď stojí nová hvězda. Na šampionátu v Bratislavě dovedla národní tým k bronzu. Ondřej Pavelec má snad všechno, co ve

Je mu teprve 23 let, ale v zámořské NHL už chytá čtvrtým rokem. "Amerika mě naučila hlavně samostatnosti," říká.

Za svou kariéru přitom stihl leccos. Loni kryl záda Tomáši Vokounovi na olympiádě ve Vancouveru i na Mistrovství světa v Německu. Má tedy titul mistra světa. Jenže letošní bronz je pro něj cennější, dosáhl na něj v pozici jedničky. A nebýt prohraného semifinále se Švédy, s největší pravděpodobností by získal i cenu pro nejlepšího gólmana.

Teď se o něm mluví jako o ohromné naději. Nejen v Česku, ale po celém hokejovém světě. V anketě serveru Lidovky.cz ho čtenáři zvolili jako nejkrásnějšího reprezentanta.

LN Vraťme se na úplný začátek: Vybavíte si svoje první hokejové kroky?

To jsem se ještě nenaučil ani bruslit a už mě strčili do brány. Tehdy hodili do šatny výstroj a zeptali se:Tak kdo si tam stoupne? Vyšlo to tak nějak na mě, ale okamžitě mě to chytlo. Tak jsem u toho zůstal.

LN Kolik vám bylo let?

Tak čtyři pět. Sestra hrála také hokej, to ona mě přitáhla na kladenský zimák. Dnes je jí dvaatřicet, s hokejem už praštila, ale když byl dřív čas, občas jsme si chodívali zahrát.

LN Vybavíte si den, kdy čeští hokejisté vyhráli olympiádu v Naganu?
Jako včera. Bylo to něco neuvěřitelného. Mně bylo v té době deset, jako všude ve školách jsme se vůbec neučili. Pamatuju si, jak jsme hned po finále šli s klukama hrát hokej ven s tenisákem. Hráli jsme si na Hašky a Jágry.

LN A po dlouhých letech hrajete s Jágrem v reprezentaci. Uměl jste si tohle někdy představit?
To by mě nenapadlo ani ve snu. Ale je pravda, že od Nagana jsem už pozorně sledoval každý šampionát, každou velkou akci. Vždycky to byl pro lidi velký zážitek... A jak je vidět, táhne je to pořád stejně.

LN Co si nejvíc zapamatujete z letošního mistrovství?
Určitě dvě věci. Zaprvé úžasnou partu v kabině, s klukama jsme si to vážně užili. A zadruhé atmosféru, byla výborná na každém zápase. Celkově to byl skvělý turnaj se skvělým zázemím.

LN Jak byste vůbec charakterizoval svou povahu?
Na to se spíš ptejte mých blízkých, ne?

LN Prý jste pohodář.
Snažím se být. Ale zase to neznamená, že zvládnu všechno v klidu. Občas mě nějaká maličkost vytočí – a pak už to přeteče.

LN Co vás tak vytáčí nejčastěji?
Asi naschvály, které nějak souvisí s hloupostí. Nebo když někdo komentuje něco, co mu nepřísluší hodnotit a o čem absolutně nic neví. Vlastně… ne že by mě to úplně vytáčelo, spíš se nad tím zarazím.

LN Jste trpělivý?
Jak v čem, záleží na situaci. Určitě se nepovažuju za flegmatika... nebo že bych na něco vyčkával.

LN Změnilo vás nějak, když jste letos na podzim ztratil během utkání NHL na několik minut vědomí?
Já tu rozhodně nechci pronášet moudra o tom, jestli mě tahle příhoda nějak změnila. Takové věci se lidem stávají a já si najednou uvědomil, že se to může stát i mně. Měl jsem štěstí a můžu dál chytat.

LN Hřeje vás, že jste se vryl do povědomí široké veřejnosti?
To možná k hokeji a k vrcholovému sportu patří. Ale že by mě to hřálo, to ani ne... Já hokej nehraju kvůli tomu, abych byl někde v novinách.

LN Ale asi cítíte, že je o vás podstatně větší zájem...
Jasně. Ono to začíná už tím, že začnete hrát NHL, ale fanoušci v Česku stejně nejvíc sledují mistrovství světa. Všímám si, jak se ten zájem stupňuje – lidé mě najednou poznávají... Ale jsem na zemi, může se cokoliv stát a všechno bude zase úplně jinak.

LN Vím, že se bráníte srovnání se svým předchůdcem Tomášem Vokounem. S ohledem na jeho kvality je to ale pro vás výborná vizitka, ne?
Já to prostě nemám rád, už jsem to říkal několikrát. A víte proč? Protože Tomáš je jen jeden – stejně jako Dominik Hašek, stejně jako Milan Hnilička. I já se snažím být pouze sám sebou... Ale přiznávám, že mi loňská reprezentační sezona dala po Tomášově boku strašně moc. Opravdu moc.

LN Máte pocit, že se český hokej v posledních dvou letech zase uzdravuje, přestože mládežnické kategorie za elitou výrazně zaostávají?
Mládež je na tom opravdu bídně... Nechci se do toho nějak vměšovat, nevidím všechno, ale sám jsem si mládežnickým hokejem prošel a vím, jak situace vypadá. Problémem jsou peníze. Na druhou stranu se současný stav nesmí jen na peníze svalovat, je potřeba pracovat. Podle mě teď vedení mládeže převzali výborní lidé, kteří věci rozumí. Ale je před námi ještě dlouhá cesta.

LN A co český tým z tohoto šampionátu? Neprokázali v něm mladí hráči, že se v Česku vždycky pár velkých talentů najde?
Ano, ale je taky pravda, že počet našich hráčů v NHL stále klesá. Buď tu talenti prostě nejsou, nebo jsou, ale nepracuje se s nimi tak, jak by mělo. Tohle je asi debata na celý den. Nicméně jsem rád, že jsme v tomhle týmu mladé kluky měli.

LN Kdy vám začalo docházet, že můžete v hokeji hodně dokázat?
Občas se o tom se spoluhráči bavíme, ale já hokej opravdu hrál hlavně pro zábavu. Měl jsem z něj radost, bavil mě. NHL byla mým snem, ale v dětství by mě nenapadlo, že bych ji mohl někdy hrát. Až do doby, kdy jsem se přehoupl z dorostu do juniorky. Tam přišly první reprezentační výběry.

LN Proč jste do Ameriky odešel už v osmnácti letech?
Pak už jsem chtěl do NHL a postupem času jsem pro to byl připraven udělat všechno. Můžeme se bavit hodiny, jestli je správné odejít do zámoří tak brzy. Ale já věřil, že mi to pomůže.

LN Na tohle téma se v Česku neustále vede vášnivá diskuse. Nepochybuji, na čí jste straně.
Já jen mluvím z vlastní zkušenosti. Vím o dalších dvou hráčích, kteří teď do zámoří odešli – a jsou z nich výborní gólmani. Jsem prostě přesvědčený, že z české extraligy cesta rovnou do NHL nevede. Ale je to jen můj názor, který nikomu nevnucuju.

LN Co vás život v Americe naučil?
Když pominu jazyk, tak určitě samostatnosti. Jste tam sám, bez rodiny, kamarádů, jen vy a nikdo jiný... Ale mně to nevadilo, já tam jít chtěl, těšil jsem se na to. Pak je naprosto bez debat, jak vás zámoří připraví po hokejové stránce. To je obrovský skok.

LN Založil byste si v zámoří i rodinu?
Víte, já zatím moc rodinný typ nejsem, mám na to ještě dost času, takže nic neplánuju.

LN Jednou určitě budete.
Ano, ale až budu o něco starší. A až přijde správný čas, určitě se vrátím zase domů, do Česka.