Někdo to rád horké

Jiří Paroubek a s ním jeho strana měli prostě smůlu. Autogramiáda knihy, to je cosi veskrze úctyhodného. Tím spíš, že je to kniha s titulem svědčícím o státnickém rozhledu: Česko, Evropa a svět očima sociálního demokrata, to už nějak zní! Navíc Paroubek a jeho suita odešli a na místě tragédie nebyli.

Jistě teď Paroubek bude trpce vnímat každý komentář, který ho bude s událostí dávat dohromady. Bude hovořit o hyenismu a o tom, že se tu těží politický kapitál z něčeho, co v podstatě nemá nic společného s politikou. Jenže kde začíná politika a kde končí? Mrázkova vražda zůstala nevyšetřena a ozvuky jejích výstřelů se dodnes ozývají v koridorech moci. 

Naposledy to bylo, když ukradené policejní odposlechy objevily, že se nebožtík Mrázek tak či onak snažil přilepit na Vlastimila Tlustého. Lepení na politiky, to mají lidé určitého typu jaksi v popisu práce. Pracují v právním přítmí a potřebují přímluvce. Kdyby měli mít stejné podmínky k práci a podnikání jako standardní pracovníci a standardní podnikatelé, nedostali by se tak brzy k tak obrovským majetkům, jak se to namnoze stalo. Výdělky v řádu stamilionů se daří jen mimořádně obchodně zdatným jedincům, jako je Stanislav Gross. Tohle je vcelku jasné. Mohli bychom vzpomenout Itálii, tedy zemi, která dala mafii její jméno. O stycích tamního podsvětí s politickými špičkami byly napsány celé regály knih. Není to tedy žádné české specifikum, že se určití lidé stahují k politikům jako můry ke světlu.

Proti tomu je jednoduché opatření. Spočívá v tom, že si politik nesmí připouštět mafiány k tělu. A to tak, že čím výš je postavený, tím bedlivěji se musí tohoto pravidla držet. Tím spíš, že přitažlivost pro můry z podsvětí má.

Snadno se to řekne, hůř vykoná. Kdo je mafián a kdo není? Chytrý mafián je ten, který se nenechá usvědčit, kdežto hloupý mafián skončí za mřížemi, mimo jiné proto, že si včas neobstaral politické krytí.

Takže určení, kdo je a kdo není mafián, je velmi těžké. Navíc mafiáni jsou velmi nedůtkliví stran čistoty své pověsti a jejich právníci rádi podávají žaloby. Takže se stalo, že ze slavné Kubiceho zprávy unikl do ČTK a odtud do médií údaj z tajné části zprávy, kde se hovořilo o „osobě Kočka“, která zřejmě stojí za Mrázkovou vraždou. Už tehdy vypukl skandál, jelikož bylo známo, že se Jiří Paroubek, v té době premiér, s pořadatelem pražské Matějské pouti velmi dobře zná. Paroubek se tehdy velmi energicky bránil, a dokonce pronesl historickou větu „na pana Kočku nesahejte“. Což je z úst předsedy vlády něco, o čem by se Vitovi Corleonemu mohlo zdát v těch nejrůžovějších snech. Václav Kočka tedy mafián není, na Kočku nesahejme, je to bezúhonný pořadatel lunaparku.

A teď leží jeho syn na stole patologa, provrtán střelami, jako ve scéně z gangsterského filmu.

Aco čert nechtěl, se jménem Jiřího Paroubka byl v minulosti spojován i Bohumír Ďuričko, který podle všeho syna majitele Matějské pouti zastřelil. V létě 2005 se s ním Jiří Paroubek chystal vyrazit na výlet po Jadranu. Pak se ukázalo, že Ďuričko figuruje na seznamu StB. „Je to můj kamarád, ale o něčem takovém jsem nevěděl,“ bránil se tehdy Jiří Paroubek. Dnes říká, že se s ním prakticky nikdy nestýkal.

Jak vidět, Jiří Paroubek si nedal pozor na to, kdo se pohybuje v jeho blízkosti. Jeho vnímání přípustnosti a nepřípustnosti společenských kontaktů je zřejmě volné. Nebo naopak, jeho vazby z minulosti jsou příliš silné.

Nepolitické politikum
Slyšíme varovné hlasy, že bychom neměli do tohoto v podstatě kriminálního případu politiku tahat. Bohužel to nejde. Politika je věc povýtce veřejná, a tudíž do politiky spadá prakticky vše, co politik koná i ve svém soukromí. Politický dopad mělo i milostné dobrodružství Jiřího Paroubka a jeho rozvod. Vždyť politik má určitý životní styl a morální vlastnosti a voliči mu dávají svoji sympatii nebo ji odebírají také podle jeho osobního profilu.

K tragédii došlo před volbami. Na jejich výsledek s největší pravděpodobností nebude mít žádný vliv. Bohužel míra tolerance v naší společnosti je vysoká i v těchto ohledech. Což je konstatování snad ještě smutnější než to, že se dva opilí zbohatlíci vzájemně střílejí v hádce o peníze.