Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Někteří lidé si myslí, že ministr jsem já

Česko

  10:15
PRAHA - Říká mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt, který v resortní příručce hraje „malého“, zatímco Tomáš Julínek je ten „velký“.

Tomáš Cikrt foto: Hynek Glos, Lidové noviny

LN Ozývá se čím dál tím víc hlasů, že jste nejlepší mluvčí, jakého jsme tady kdy měli. Co říkáte na ta slova chvály?

Možná to dělám špatně. Ta správná slova mají být: „Julínek je nejlepší ministr, jakého jsme měli.“

LN Nežárlí tedy váš ministr?

Ne. Ministr je úžasný, tolerantní, vstřícný člověk, prima chlap. Já bych pro nikoho jiného nedělal. Je to paradoxní role mluvčího, kdy mluvčí má jaksi trpět za toho ministra. Ministr tu má další velmi schopné lidi. Každý z těch náměstků, co tu jsou, by klidně mohl být ministrem zdravotnictví. Rozhodně všichni dosavadní ministři byli slabší než kterýkoli z těchto náměstků. Ale ministr je první z nich.

LN Jste dobrý mluvčí

Ale ne, vážně. Někdy mě ta chvála mé osoby trápí, ale ne že by mi ministr dal něco najevo. Z té jeho výšky dvou metrů se něco takového ke mně ani nesnese. Tomáš Julínek je ten, který si sem přivedl osobnosti. On počítal s tím, že lidé budou říkat, že bez toho Hroboně by to pojištění nikdy neudělal, a proto si vybral náměstka, který studoval v cizině a říká věty tesané přesně jak počítač. Mě si zas možná vybral proto, že ví, že jsem dělal šéfredaktora Zdravotnických novin, mám zkušenosti, vycházím s částí novinářů, moderoval jsem diskuse ve zdravotnictví, mám svoji hlavu... Věděl, že to se mnou bude trochu netypické. Výsledkem naší spolupráce je, že jsme vypustili „velkého a malého Tomáše“. Lidé si to dokonce i pletou. Podívají se na televizi a myslí si, že ministr jsem já.

LN Překvapilo ministra, že si ze sebe dokážete dělat legraci?

Oťukal si mě už dřív. Začali jsme spolupracovat asi tak rok a půl před nástupem na ministerstvo. Byl jsem u něho na chalupě a od první chvíle jsme zjistili, že nás ohromně spojuje humor.

LN To, jak často si ze sebe děláte legraci, mě provokuje k otázce, jestli jste byl vždy tak srovnaný se svým tělesným handicapem (výška 139 cm – pozn. red.).

Myslím, že jo. Neberu to jako něco zvláštního. Je to hodně dáno mým založením. Vždycky jsem byl všude považován spíše za takového – nechci říct, že kašpara nebo šoumena – prostě vždycky jsem rád dělal srandičky. Už jako dítě jsem se rád předváděl. A to člověku zůstane. Takový handicap vadí člověku v okamžiku, kdy není sebevědomý, protože se mu život nedaří. Ale když máte štěstí, jako že já jsem ho v životě vždycky měl, tak vám to nevadí.

Mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt.LN Také vás k tomu sebevědomí asi museli vést rodiče.

To jo. To byl takový jejich základní vklad do mého života, že mě k sebevědomí dost podněcovali. Byť tedy samozřejmě jsem byl nejenom v rodině, ale i v ústavech sociální péče. Ale nikdy jsem o ten kontakt s rodinou nepřišel. Můj táta je profesor medicíny, čili pro mě to prostředí není úplně cizí. A maminka je akademická malířka. Je to tedy – jak by se řeklo v sociologických příručkách – podnětná rodina.

LN Vidím, že máte prstýnek, jste ženatý. Máte děti?

Máme adoptovaného chlapce a mám skvělou manželku, která je jen o pár centimetrů menší než já.

LN Už jsem zmínila, že vás mnozí považují za nejlepšího mluvčího. Jak z mediálního hlediska hodnotíte vládu? Především mám na mysli premiéra Topolánka.

S panem premiérem jsem se viděl několikrát a mám dojem, že je to velmi vstřícný, příjemný, milý člověk, který si dokáže získat lidi. A je strašně smutné, že se to v té mediální rovině neprojevuje. Nechci dělat chytrolína a kritizovat své kolegy na úřadu vlády, ale cítím, že tam Topolánkovi chybí opora. Možná tam není nikdo, kdo by mu řekl: „Pane premiére, hoďte to za hlavu, protože každého politika novináři štvou.“ Stačilo by, aby s tímhle někdo panu premiérovi trošičku pomohl. On je podobný naturel jako Tomáš Julínek. To jsou lidé, kteří se v soukromí dokážou chovat velice normálně a jimž samotná funkce do hlavy nevleze. Myslím, že v jejich případě hraje roli spíš stres a zvyšující se pocit nespravedlnosti. Je spousta dobrých mluvčích na ministerstvech. My se scházíme jednou měsíčně, říkáme tomu zasedání vlády na úrovni mluvčích. A ti lidé jsou šikovní a inteligentní. Ale asi ne každý má vzácnou výhodu být s ministrem v tak těsném a přátelském kontaktu, jako se poštěstilo mně. Čili opakuju, že já na tom jen jakoby vydělávám. Ale je to jak na houpačce, za měsíc se může psát něco jiného. A já jsem při zemi už stejně celý život.

LN A nemyslíte si tedy jako Mirek Topolánek, že novináři jsou zkorumpovaní a že jsou napojeni na organizovaný zločin?

Novináři, s kterými já jsem v kontaktu, určitě ne. Už proto, že dělají zdravotnictví. Ale máme pár novinářů, u jejichž článků si vždycky povzdechneme: „Proč to dělá? Vždyť jsme mu to vysvětlovali!“ U některých novinářů mám problém s jejich nevzdělaností. Neočekávám od novináře znalosti na úrovni vysoké školy. Ale přece by si měl aspoň ty základní věci prostudovat. Vadí mi ta absolutní nepřipravenost, když mi třeba po půl roce zavolá novinář a zeptá se na něco, co jsme už mnohokrát vysvětlovali. To pak vidím, že je to absolutně marné. Ale novinářů, kteří k nám chodí pravidelně, si velmi vážím. Ti jsou v téměř každém velkém deníku. Týká se to i některých televizních a rozhlasových pracovníků. I když třeba v Radiožurnálu je chaos. Ale už i tam chápou ty základní věci a neptají se na pitomosti. Ale co se týče televize, tam jim chybí pár nějakých senior konzultantů. ČT by měla mít více Velíšků, kteří by vedli mladší kolegy k tomu, aby uměli posoudit, jestli daná věc je flagrantní krávovina, nebo ne. Ale to jsem zašel daleko.

LN Vy nechcete do politiky?

Z legrace jsem říkal Tomášovi, že ta ODS by nebyla špatná, kdyby tam byl Julínek, Topolánek a podobní. A on mi na to řekl, že jsem pěknej elitář. Takhle že to nejde. V každé politické straně jsou lidé různí a s nimi je třeba nějak komunikovat. Ato je pro mě asi ta největší bariéra – že vy se pak musíte identifikovat s lidmi, kteří jsou vám hodně proti srsti. Proto já politické ambice nemám. To by se změnilo, jedině kdyby se stal Rath ministerským předsedou. Jinak doufám, že až tady Tomáš prosadí reformu, já se zase vrátím a budu mít víc volného času pro rodinu. Takže neplánuju to, ani úplně nevylučuju.

LN A máte nějaké nabídky?

Ne, ne. To není tak horké.

LN Ohledně změn, které chystá ministerstvo zdravotnictví, už bylo řečeno snad vše. Zkuste to vzít z jiného konce a říci, zda z realizace některých změn a jejich dopadů máte obavy.

Tak, jak jsou nastaveny, přímo ne. Spíš jde o to, že může dojít k věcem, u kterých se bude vina svádět na opatření. Třeba někteří lidé budou říkat, že tohle dítě nemělo lékařskou péči, protože maminka neměla peníze na poplatek. To je strašně falešné. Mám obavy z toho, že se příčiny nějaké události budou přiřazovat k některé ze změn, ačkoli s ní nebudou primárně souviset. Samotné změny jsou ale nastaveny velmi citlivě. Možná až moc.

LN Byl byste pro vyšší poplatky?

Ano, ale ne z těch důvodů, o kterých mluví třeba pan prezident Kubek – tedy že je to urážlivé pro lékaře. Já si to nemyslím. Třicet korun od pacienta dobrých. Ale zdravotní péče dnes něco stojí a obávám se, že třicet korun je opravdu malý signál. I když na druhou stranu to zase vyhovuje ústavním požadavkům na dostupnost zdravotní péče.

LN Vaše příručka se velmi dobře čte. Ale zarazila jsem se nad obrázky, které ukazují, že když například strávíme jeden den v nemocnici, zaplatíme stejnou cenu jako za zmrzlinový pohár. Jako byste chtěli v lidech budit svědomí, ať víc šetří. A to v kontextu podivného chování některých členů vlády – třeba Mirka Topolánka, který šetří tolik, že se nechává během vládní cesty vysadit na lyžovačku. A státní kasu to stojí desetitisíce. Není to trochu výsměch? Nenarážíte na to při vysvětlování vaší příručky?

Ne. Takový úhel pohledu slyším poprvé. Ale já to beru. Vůbec se nebudu vyjadřovat k panu premiérovi... Mně teda nepřipadá divné, že se premiér s letadlem zastaví v Innsbrucku a zahájí tak dovolenou. Ale možná jsem zaslepen loajalitou. Topolánek – strašně fajn chlap...

Tomáš Cikrt  a ministr zdravotnictví Tomáš Julínek.
LN Počkejte, já jsem nechtěla mluvit o premiérovi, ale o příručce.

Možná to někteří lidé vnímají negativně... Zdá se mi to jako dobrej fór, ale neznamená to, že bychom lidem nechtěli dopřát zmrzlinu, nebo dokonce skleničku červeného vína.

LN Sám jste už řekl, že zdravý životní styl, který lidem doporučujete, sám nedodržujete...

Prostě já jsem vzorem nectností, které tam kritizuji.

LN Takže máte dvakrát týdně čtyřicet minut procházky, jak v příručce doporučujete?

To jo, protože v sobotu a v neděli jdu na procházku se svým klukem. Ale je to málo, protože pak celý týden sedím. To musím změnit. A chápu, že lidé poukazují na to, že „takový tlusťoch nám nemá co radit, jak máme žít zdravě“.

LN Trochu jste mě vy a pan ministr překvapili, že jste dali důraz i na sex. Ten doporučujete dvakrát týdně.

Tuhle kapitolu jsem psal jeden večer a něco mi tam pořád chybělo. Tak jsem tam napsal, že je jedno, jestli čtete knížku, nebo se věnujete sexu. Jde o to, aby to nebylo pasivní koukání na televizi a válení se jen tak bez cíle.

LN Vy se nebojíte, že lékaři začnou hodně fungovat spíš jako poradci na telefonu, aby se tak lidé vyhnuli poplatkům?

Nebojíme se. Záleží, jaký ten lékař je a jaký má vztah s pacienty. Ale nevidím důvod, proč by lékaři nemohli poskytovat telefonní služby. Jde o to, odlišit telefonní konzultaci od takového toho ptaní se na každou hloupost.

LN Připadalo mi od vašeho ministra arogantní, když na tyto obavy lékařům řekl, ať prostě nezvedají telefony. To by jim tam taky mohly zvonit celý den. Nebo by byli nuceni je vypojit.

Já ani nevím, jak to řekl. Asi jsem u toho nebyl. On tím chtěl spíš ukázat, že nějaké řešení to vždycky má. Jednoduché je třeba i nezvednout telefon. Dneska máme weby, internet, lékaři mají spoustu možností, jak pacienty informovat. Třeba by měl lékař jasně říci: „V těchto hodinách mám akutní případy a telefon v žádném případě nezvedám. Pokud vám něco je, nezbývá než se zvednout a jít.“ A já doufám, že i pacienti budou mít své nároky a budou tlačit na lékaře. Třeba mu řeknou: „Pane doktore, proč tu všichni sedíme v osm ráno jak slepice na hřadě a kašleme tu na sebe? Nešlo by to zorganizovat lépe?“ Určitě šlo. Lékařům se do změn nechce. Uvidíte, že s těmi telefony nebude žádný problém.

LN Byl byste pro zavedení speciálních linek s poplatným minutovým tarifem?

Teď ne. Praktičtí lékaři už to mají zaplaceno v paušálu. Vezměte si, že příští rok praktičtí lékaři dostanou přidáno jako nikdy. Dostanou v průměru čtvrt milionu na jednu ambulanci. Takže oni teď musí dokázat, že za to nabízejí adekvátní služby. Třeba prodloužení ordinačních hodin včetně telefonních služeb. Lékaři by si to měli dobře zorganizovat a měli by navodit takový vztah s pacienty, aby je ti pacienti pak zbytečně neotravovali.

Tomáš Cikrt  a ministr zdravotnictví Tomáš Julínek. LN Co se týče plateb v nemocnicích, David Rath – který o vás říká, že jste příliš drzý – tvrdí, že by platby sice taky zaváděl, ale že je to zároveň jen symbol a že to zatím v žádné zemi nevedlo ke zvýšení kvality nemocnic. Vy víte o nějaké takové zemi?

Nemáme o tom přehled. V tom máme rezervy. U nás by mohl nastat efekt zkrácení hospitalizace. Ale hlavně bych tu spíš viděl ten efekt – jak to nazvat, abych teda nebyl drzý – krade se mi na jazyk slovo výchovný. Prostě nemocnice by nebyly tak zneužívány. Ale co se týče té kvality, chceme ještě do Vánoc udělat průzkum v nemocnicích, který pak srovnáme s pozdějším obdobím, kdy už budou poplatky.

LN Za rok chcete systém poplatků zhodnotit. Myslíte, že se nakonec budou spíš zvyšovat?

Myslím, že ne. Takhle je to na hraně politické průchodnosti.

LN Neplatičů se nebojíte. Svaz pacientů v čele s Lubošem Olejárem už začal lidem radit, jak se s poplatky vypořádat. Třeba aby nevyužívali automaty, které budou některé nemocnice instalovat. Ať si raději počkají, zda budou s vyšetřením spokojeni...

Svaz pacientů se všemi svými pěti členy radí lidem, aby si komplikovali život. Ty automaty znamenají, že já si vezmu lísteček a tím přistupuju na zákaznicky nejpříjemnější systém. Samozřejmě problém může nastat ve chvíli, kdy by mi v tom jednom z tisíce případů neposkytli to, na co ten lísteček mám. Tak tam by pak měla být nějaká paní v budce, která mi vrátí peníze.

LN Pak půjde i o finanční efekt těchto změn. Ta paní v budce taky bude něco stát.

Teď mluvím o velkých nemocnicích, kde ta paní třeba dělá ještě jiné věci. V nemocnicích máte spousty lidí, kteří by mimo svou práci mohli dělat i tohle. V menších nemocnicích buď nebudou automaty, nebo se to vyřeší přímo v ordinaci. Sestřička prostě řekne: „Tohle není na klinické vyšetření, tady máte třicet korun.“ A vrátí se lísteček. To už nemůže řešit ministerstvo, to ať řeší zdravotnická zařízení. Lidi si na to zvyknou úplně v pohodě, jako si zvykli na spoustu věcí v životě.

LN Jaký je váš podíl na příručce kromě toho, že tam hrajete „malého“? Máte tam také svoje konkrétní návrhy?

Ne. To skutečně udělal Tomáš Julínek se svými spolupracovníky. Já jsem tu příručku napsal, aby lidé to, co tu ty dámy a pánové dělají – přičemž i já mám kolikrát problém tomu porozumět –, pochopili.

LN Prostě jste „ten malej, co to napsal“

Ano, tak.

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...