Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Nemám srdce vyhodit věci nalezené v kontejneru, říká designér Českého lva

Design

  6:27
Jakub Berdych v tandemu s Maximem Velčovským patří mezi ikony českého designu. Porcelánové talířky ve tvaru papírových tácků, odlité holínky sloužící jako váza. Mnohými vzývané, jiným zatracované. Někdy možná na hranici kýče, přesto jeho práce je známá i v zahraničí. -v rozhovoru pro Lidovky.cz prozradil, jaká byla práce například na cenách pro České lvy.

Ukázka z práce Jakuba Berdycha. foto: Český lev

Lidovky.cz: Váš design je hodně nonkonformní a díky tomu se stalo studio Qubus jistou ikonou – talířky ve tvaru papírového tácku, skleničky jako části lahví od Coca Coly, sošky Českých lvů jsou rovněž ikonické, ale spíše konzervativního charakteru. Jak se Vám na proměně sošky pracovalo a co bylo nejtěžší?

Jakub Berdych u svých prací v Mikulově.

Poměrně snadno, navrhnul jsem cenu pro Českou filmovou a televizní akademii, která měla původně jiný název a protože se líbila, tak jsem v další etapě pokračoval na její adaptaci k nové tváři celého ceremoniálu Českého lva. V roce 2014 vznikl tedy kvůli časovému presu jakýsi nultý ročník. Současná podoba je finální dle původních návrhů a její důstojný charakter sošky byl doslova zadání. Celkově se měl dojem vnímání ocenění posunout do vážnější polohy oproti dřívějšku. Považoval bych za konzervativní spíše podobu původní trofeje, kužel mi nepřijde jako přežitý tvar. Ale je to věc názoru.

Ukázka z práce Jakuba Berdycha.
Ukázka z práce Jakuba Berdycha.

Lidovky.cz: Kdybyste měl zcela volnou ruku, jak by čistě podle vás soška Českého lva vypadala? A byla by pořád ze skla?

Měl jsem zcela volnou ruku. Současná podoba je dle návrhu, který jsem dával do soutěže. Zhmotněný kužel světla, který dopadá na oceněného, v jehož hmotě je zakonzervován prosvíceny “hvězdný prach”, který je pravou původní materii. Druhý návrh počítal s horizontální formou taktéž ze skla. Tu bych klidně preferoval, po dalších diskuzích jsme usoudili ze vertikální podoba je, díky tomu, že se jedna o trofej, lepší. Ale kdybych měl zcela volnou ruku, čímž by asi nedošlo k realizaci, navrhl bych ji třeba z ledu nebo jiného pomíjivého materiálu.

Soška pro České lvy prošla značnou proměnou.

Lidovky.cz: Při této zakázce se nabízí srovnání. Je pro designéra náročnější upravovat a inovovat již zažité formy, nebo přicházet s něčím zcela novým?

Častokrát při porovnání tvaru nevíte, zda designer upravoval, inovoval nebo přišel s něčím novým. Přicházet s něčím zcela novým, alespoň v mém případě, je meta, která vám přináší největší uspokojení.

Lidovky.cz: Jste vášnivým sběratelem, jaké jsou vaše nejčerstvější úlovky? Dokážete z nich i čerpat pro svoji práci, nacházíte v nich inspiraci, nebo jsou to věci, které vás v práci neosloví?

Inspiraci každopádně. Na místě hned vymyslím, co bych všechno mohl s objektem udělat. To ještě chvíli nosím v hlavě a po uložení do jednoho z mých mnoha skladu zapomínám, kde jsem objekt uložil a k čemu jsem jej vlastně pořizoval. Nemám srdce nic vyhodit, takže i když něco najdu v kontejneru, a nemam pro to užití, tak strašně dlouho čekám, než se s tím zase rozloučím.

Lidovky.cz: Portfolio Qubusu je značně široké, od vázy a la holínky, svícny jako panenkovské hlavičky či autíčko a podobně. Vtipně pojaté věci s retro nádechem jsou vidět i v zahraničí. Kde je o ně největší zájem? Táhne víc „retro“ jako takové, nebo vysloveně značka „český design“?

Produkty, které vznikali na počátku Qubusu, jsou po patnácti letech vlastně asi retro. Nebyl to však záměr, je potřeba je vnímat v dobovém kontextu. Myslím, že naši zákazníci si cení především materiálu, zpracování a nápadu.

Ukázka z práce Jakuba Berdycha.

Lidovky.cz: Některé vaše práce jsou vnímány na pomezí kýče. Co je pro vás kýč? Obdobně je na tom umělec Jeff Koons, jehož tvorbou se kýč značně prolíná, nicméně jeho sochy se prodávají za milióny. Nemůže jít tedy i ve vašem případě o jistý kalkul?

Je to hodně subjektivní pohled, za sto let může být kýč vnímán zcela jinou optikou. Pokud kýč znamená nevkusně, tak je to jako třeba dostávat stále stejné otázky. Koons je mé druhé jméno, nedělám si na začátku graf výkonnosti objektu, pracuji intuitivně a řekněme spíše s nadsázkou. Pokud jde o kalkul, tak jsem se asi přepočítal, fronty se u nás zatím nestojí.

Lidovky.cz: Lze s kýčem „flirtovat“ a tudíž provokovat a vydělat na něm?

Na to jste si odpověděl v předešlé otázce. Parafráze kýče nemusí být za každou cenu doslovná. Je to spíše jiná hladina vnímání kontextu. Provokovat a prověřovat systém je stejně důležité jako údržba vlastního organismu. Jinak hrozí kýčová epidemie. Co se týče výdělku, v našem případě nehrozí, máme k uživení ještě další aktivity.

Lidovky.cz: Společně s Maximem Velčovským se vám přisuzuje průkopnická role v jakémsi zviditelnění až profanování českého skla a porcelánu. Jak vy sám vnímáte tuzemskou uměleckou scénu a trh? Máte nějaké favority mezi mladými a studenty?

Vzniká hodně nového, tak nedokážu vše obsáhnout. Za poslední roky přibylo i výrobců, kteří mají zájem s designery spolupracovat, jsou konkurenceschopní vůči okolnímu světu.

Lidovky.cz: Na čem aktuálně pracujete, o čem nejspíš brzy uslyšíme?

Pokud vše dobře dopadne, tak se přestěhujeme do nového ateliéru, na to se těším nejvíce. Pak bude konečně čas soustředit se na nové věci, ostatní je zatím tajné.

Autor: