Rozvedený otec dvou dcer, které byly přiděleny do péče své německé matky, žaloval úřad zajišťující sociální péči pro děti a mládež (Jugendamt). Ten v minulosti neumožnil Pomorskému hovořit během setkání s dcerami jejich druhým rodným jazykem – tedy polštinou.
V žalobě se původem polský učitel, který v Hamburku žije i pracuje, odvolával na polsko-německou dohodu z roku 1991, která podle Gazety Wyborczy výslovně zaručuje Polákům žijícím v Německu právo užívat rodného jazyka, a to jak doma, tak v komunikaci s úřady. Zemský soud ale došel k závěru, že k žádnému závažnému porušení jeho práv nedošlo.
Strach z nebezpečného precedentu
Po rozpadu manželství bylo Pomorskému soudnì povoleno stýkat se s dcerami jen takzvaně "pod dohledem", který v Německu vykonávají pracovníci městského odboru sociální péče. Právě ti mu měli v roce 2006, od kterého se soud žalobou zabývá, zakázat užívání polštiny s odůvodněním, že žádný z pracovníků úřadu řeč neovládá, a není tak s to na setkání otce s dcerami patřičně dohlížet.
Podle polských médií se německé soudy zdráhají vynášet v podobných případech přelomová rozhodnutí – mají prý strach, že by se takový verdikt stal precedentem. Přibylo by také případů, kdy by sociální úřady nebyly schopny hájit zájmy dětí, jejichž rodiče jsou jiné než německé národnosti. A takových dětí žijí na území spolkových zemí tisíce.
Pomorski, který žádal i odškodnění ve výši patnácti tisíc eur, se prý bude odvolávat až k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
