Severní Porýní-Vestfálsko přijalo zákon, který zakazuje ve školách „náboženské projevy“, aby nebyla narušena náboženská neutralita vyučování a ve školách nevznikalo napětí. Zákon ale zároveň připouštěl výjimky pro „znázornění křesťanských a západních vzdělávacích a kulturních hodnot a tradic“, což v praxi legalizovalo u vyučujících nošení křížků a židovských jarmulek.
Abstraktní obavy jako důvod nestačí
Podle pátečního rozhodnutí ústavního soudu není možné plošně zakázat muslimské šátky jen kvůli abstraktním obavám z možného vzniku napětí. Spolkové země sice v jednotlivých případech nošení šátku mohou zakázat, musí ale být prokazatelné, že konkrétní učitel svým chováním ohrožuje náboženskou neutralitu vyučování.
Soud zároveň uvedl, že není možné upřednostňovat některé vyznání, jako to dělala výjimka pro vyjádření křesťanské a židovské víry ve školském zákonu Severního Porýní-Vestfálska.
Němečtí komentátoři v první reakci na rozsudek připomínají, že v Německu není tradice přísného oddělení státu a církve, jako například ve Francii. Proto podle nich bylo obtížně představitelné, že by ústavní soud podpořil plošný zákaz nošení muslimských šátků při vyučování.
Ve Francii zakazuje okázalé nošení náboženských symbolů ve státních školách zákon z roku 2004. Opatření, které vychází ze zákona o odluce církve od státu z roku 1905, nezmiňuje konkrétně žádné vyznání a týká se mimo jiné křesťanských, židovských, sikhských i islámských symbolů. Největší nevoli ale vyvolalo mezi muslimy.
